Zložka 64

V pořadí čtvrtá filmová adaptace knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. A je to zatím ze všech natočených snímků suverénní pecka. Tři mrtvoly roky naaranžované okolo jídelního stolu v jednom z kodaňských bytů, čtvrtá židle prázdná. Kdo si místo (ne)zasloužil? Vracíme se do 60. let do ostrovního převýchovného ústavu pro mladé dívky. Nebyly nebezpečné, netrpěly na tu dobu „závadnými“ chorobami. Jen byly poněkud divočejší ve svém sexuálním apetitu. A už tehdy započalo masové nedobrovolné zbavování rozmnožovacích schopností neposlušných dívčin. A prorůstá do současnosti ruku v ruce s dalšími aktuálními problémy Evropy. Tudíž se dostáváme do tematicky závažných rozměrů, které vůbec nepůsobí samoúčelně. Ba naopak. Přirozené je i napětí mezi vyšetřovateli, protože Assad má oddělení opustit a Carl se tváří, že to jde mimo něj. Jejich vztah je dynamický, vzájemné pošťuchování funkční. A ačkoliv Nikolaj Lie Kaas zůstává králem deprese, jeho vývoj je patrný a sem tam projeví nějakou vstřícnost nebo uznání. Zápletka vyznívá poměrně originálně, napětí graduje, snímek má solidní tempo. Takže za mě opravdu velká spokojenost!! (23.02.2019)

Koukám, že Dánové mají ve svých dějinách taky nadmíru ošklivý flek. Ovšem ostrov Sprogø by mě děsil v každé době, navíc význam slova zazděný tu dostává velice specifický rozměr. Vyšetřování trojnásobné vraždy v propojení s minulostí nabralo strhující obrátky zejména v druhé polovině a tiše jsem si přála vidět čtvrtého na židli. Působivá krimi jízda. (02.03.2019)

Složka 64 mě bavila ještě o něco málo víc než předchozí díl Adler- Olsenovy série. Tvůrcům se podařilo vybudovat výbornou, nepříjemnou atmosféru i velmi slušné napětí, nešetřili tentokrát ani akcí, Morck byl, na rozdíl od pozitivního Asada, opět zřetelně šikanován životem a příběh měl hlavu i patu, takže jsem měl radost a neměl jsem téměř žádný důvod ke stížnostem. (08.03.2019)

Jak jen se mohlo stát, že mě film po filmu nechávají vyšetřovatelé chladnějším a chladnějším? Kniha do toho dost šlape a příběh je možná ze všech nejlepší. Tupé převedení do filmu, zdá se, doslova šustí papírem. Navrch bohužel, hlavní hrdina je pojat povahově úplně jinak než v knize stejně jako celé oddělení Q (vadí mi od počátku prvního filmu). Takže to nefunguje. Škoda. (13.08.2019)

Pokud byste mě potkali a dotázali se na to, která severská krimi je má nejoblíbenější, bez váhání bych označil Oddělení Q od Jussi Adler-Olsena. Oproti obligátnímu Miléniu (kde mě dostal prakticky jen první díl), nebo Nesbøvi (jehož Netopýr je tak mizerný, že dál jsem se zatím nedostal - ani v rámci 1/4 Netopýra) je tato dánská série něčím, co jsem si veskrze zamiloval. Nevšední trio věcně mrzutého Carla, obtloustlého a dobrosrdečného Asada (který skrývá nejedno tajemství) a Rose, jež je z těch tří překvapivě nejpodivnější je totiž ideálním vyšetřovacím triem, které vás nenechá ani chvíli vydechnout (samozřejmě od čtení). Jak vidíte, snažím se vám vykreslit postavy, které s místními charaktery nemají takřka nic společného. Není tedy nadmíru překvapující, že i když jsou filmy diametrálně odlišné od svých předloh, tak je já - jakožto ortodoxní fanoušek považuji za to nejlepší, co ze severské krimi můžeme na plátně vidět? Abych to tedy osvětlil... Tvůrci si z knih vzali přesně to, co je ve formě filmu činí zajímavými a dobře fungujícími snímky. Už proto nevadí, že postup řešení případu a celého pozadí příběhu je tak odlišný. Složka 64 má díky tomu neuvěřitelný dopad na divákův pohled na věc. Scenáristé dokáží zručně manipulovat s tématem a doplňují ho o prvky, které ho činí společensky aktuálním. K tomu všemu jsou Kaas i Fares skvělí herci a představitelka mladé Nete je okouzlující. Uznávám, že jakožto čtenář nejsem schopný relevantně posoudit, jak moc je hlavní rozuzlení patrné z náznaků, které film v průběhu poskytuje. Já sám mám pocit, že je vše poměrně jasné, ale taky přesně vím, co (a kde) hledat. Musím však říct, že Olsen ve svých knihách pachatele zase tak často neskrývá (Zabijáci, Marco i relativně Vzkaz v lahvi nám poskytují pohled na věc i ze strany pachatele). Má spokojenost je tedy na nejvyšší úrovni. Na závěr jen podotknu, že jsem zvědav, jak nakonec filmová série skončí. Ta knižní má totiž na pozadí všech případů i jeden "velký", který vše prakticky zastřešuje. A vzhledem k tomu, že tady není Hardy... No uvidíme. Doufám, že se všichni popasují s Marcem tak dobře, jak jen budou moct. Následující díl mi totiž přijde nejslabší. Nicméně ani Složku bych do tří nejlepších Jussiho počinů nezařadil, a jak krásně to s ní dopadlo. (21.01.2019)