John Wick 3

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejný řeky, no a já už do ní vstoupil potřetí, ale teď už asi opravdu definitivně naposledy, abych se přesvědčil, že tohle universum není nic pro mě. Topornej, nudnej a ať si kdo chce co chce říká v akci nepřesvědčivej Reeves mě prostě nebaví a akce ve všech dílech mi přijde jak přes kopírku. Pro někoho oldschol, ale ten si já představuji poněkud jinak. Takže to co jsem odpustil u prvního a druhýho dílu mě definitivně otrávilo u třetího a tím s touhle sérií končím, ať bude ještě dílů kolik chce.35% (10.09.2019)

"Zanedlouho se tady objeví agenti Nejvyšší rady, kteří z hotelu vynesou vaše těla. Hezký večer, pánové." Nemá to začátek, nemá to konec a to já nemám rád. Na druhou stranu to má nápaditou akci a to já mám rád. Zejména tu se Sofií a jejími přítulnými pejsky. A taky mě potěšilo, že John má stále charakter - když se k němu někdo chová slušně, tak ho zabije jen trochu. To je fajn. Jen jsem pořád nezpracoval tu informaci, že holubi jsou internet bez IP adresy. Že by to bylo intelektuálně náročnější, než to vypadá? (12.10.2021)

„Nejdeme tam jako za starých časů. Chci si jen promluvit.“ - „S tebou není nic jen o mluvení, Johne.“ Naštěstí, protože poslouchat Reevese s vážným obličejem mluvit rusky…Třetí díl měl potenciál. Všichni proti jednomu, hledajícímu pomoc…jenže je až úsměvné, že Johnovi někdo pomůže, když dobře ví, jak skončí, asi ta čest či co. Těch nezáměrně vtipných věcí tu ostatně bylo víc. Ale spíš mě překvapilo, že vedlejší postavy byly zajímavější než Wick (Keanu v obleku sice pořád vypadá „cool“, ale jako by ztratil osobnost a nadhled). Fishburne, Berry, Huston, McShane…všichni výraznější. A to i dvojka Rahman-Ruhian, kteří si ovšem své top souboje odkroutili už v Zátazích (ty navíc strčí všechny 3 Wicky do kapsy). Ale abych jen nehaněl, akce, bitky a jejich choreografie pořád nabízí vysoký standard. A třeba při scénách s koníky a psy se museli kaskadéři pořádně zapotit. Závěrečné „hopsnutí“ bylo sice debilní, ale půda pro odplatu je připravená. Jen nevím, jestli budu u toho, protože se s hodnocením vracím k průměru z jedničky. (06.10.2019)

Takhle to dopada, kdyz vam slava stoupne do hlavy. Zatimco dvojka si brala to dobry z jednicky a vse vylepsila, trojka uz je proste trochu moc. Zase se dal rozviji mytologie organizace, jenze tentokrat uz to je krapet prekombinovany a spis smesny. Zaver druhyho dilu slibuje gigantickou mega akci, ktera se tak nejak nedostavi a je to tak spis jen o jednotlivejch akcnich scenach, ktery jsou sice porad fajn, ale uz se trochu (trochu vic) presouvame od "jeste se tomu da verit" po "John Wick je nesmrtelnej", kde to navic vypada, ze snad kazdej ve meste je zabijak. Reeves je sice porad fajn, ale precejen po treti to samy uz je lehce okoukany, navic ma film dost presvihnutou stopaz. Potesi Berry a je skoda, ze je dost nevyuzita. A Dacascos je jako zaporak fajn, jen to hraje stylem, ze jsem se parkrat bal, aby Reevese spis nepolibil. Furt se jedna o solidni akcni remeslo, jen to proste uz tvurcum stouplo moc do hlavy, nedovedu si predstavit, kam az to chtej dovest v ctvrtym dile. Pro me zustava nejlepsi dvojka. (05.08.2019)

Kdepak Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný je to! Běloruský geroj, co nechce umřít, protože ví, že by ho poslali opačným směrem, než je manželka, zase headshotuje, bodá a mlátí pod nápaditou taktovkou zkušených chlápků od fochu. To jsou neměnné konstanty. Stejně jako to, že Reeves retardovaně běhá i hraje nebo že nastavená mytologie je zcela podřízená akci a všechny ty vzletné fráze pronášené se stříbrnými lžičkami v prdeli, nečinnost bezpečnostních složek či skutečnost, že vraždy na veřejných prostranstvích nejsou sebemenším důvodem k panice (jak kdosi vtipně vysvětlil ve FAQ na IMDb: „It´s New York city“) je potřeba brát s nadhledem a pochopením pro Wickovo svébytné universum. V apartmánech žánrového hotelu se vedle Garetha Evanse ovšem ubytovala jen úvodní živočišná bitka s chladnými zbraněmi (před ní pobavilo urychlené skládání revolveru ala buono Blonďák zaslechnuvší ostruhy) a třeba finále v Continentalu, byť s krásným „parabellum“ Vivaldiho, už bylo poněkud vyčerpávající a kryt byl občas na místě dřív, než přišel úder. Poslední „yeah“ poměrně jasně naznačilo, že se jede dál (někteří byli kvůli tomu schválně ušetřeni a mám pocit, že jistá lehce prošpikovaná osoba možná i popadne dech). Není důvod, aby tomu tak nebylo, když Kosťa Jonatán drží v rukou zlaté vejce, nicméně mám obavy, že už Stahelski začal klesat z vrcholu křivky.. (20.06.2019)