Hotel Mumbai

To, čo pre New York znamená 9/11, to isté je pre Mumbai neslávne známy dátum 26.11.(2008). A presne na tento čierny deň v Mumbai sa zameriava tento film. Na úvod musím povedať, že filmy podobného žánru neobľubujem, takže namiesto neúnavného strieľania a teroru ma oveľa viac zaujal úžasný vizuál a skutočne kvalitná výprava a kulisy. Samozrejme, dej zasadený do impozantného hotela Taj Mahal Palace, bol priam srdcervúci. Obzvlášť, keď som sa mnohými mumbaiskými lokalitami, ktorými otriasli útoky, prechádzal aj osobne. Filmové spracovanie tejto tragédie bolo zaujímavé. Na jednej strane sa mi zdalo, že ten teror v podobe nekonečného strieľania a prenasledovania hostí, dostal predsa len príliš veľa priestoru, no na druhú stranu sa mi páčilo ako tu bol krásne vykreslený kontrast medzi útočníkmi a hrdinskými ochrancami z radov samotného hotelového personálu. Tí sa pokúsili zachrániť katastrofálnu situáciu, ktorú ešte viac umocnilo totálne zlyhanie NSG. Film bol naozaj na úrovní, hoci ja by som určite ocenil viac priestoru venovaného konverzačnej zložke a menej tej streleckej. P.S. Indické aktivity organizácie Lashkar-e-Taiba sú maximálne úbohé a odsúdeniahodné! (14.06.2019)

Velice věrohodné zmapování skutečné události teroristického útoku muslimských fanatiků na indický Taj Mahal Palace hotel. A zmapování věru dost husté a mrazivé. Na celovečerní režisérský debut je to fakt slušná práce, film si drží po většinu doby nesmírně fungující napětí, okořeněné drsnou realitou, díky které si nehty kousající divák přeje, aby každou vteřinou do onoho pekla vletěl třeba Bruce Willis a pěkně ty vražedné psychopaty pokropil. Ale to se nestane. Záchrana ve formě nějakého nadupaného akčního hrdiny je jen zbožným přáním. Divák je tak skoro po dvě hodiny terorizován naprosto beznadějnou situací, ze které se pak už jen člověk začne modlit, aby ji po zbytek filmu přežilo co nejvíce nešťastníků. Rozhodně stojí za zhlédnutí, jen se na to asi koukejte se správnými lidmi. Mnoho diváků by nemuselo přijmout fakt, že ne každý muslim je jeblý vraždící maniak. Lepší 4* (16.06.2019)

Na filmu se mi líbilo zobrazení, jak zfanatizovaní muslimové jdou a krok za krokem vraždí, aniž by rozlišovali, kdo je jejich obětí. Zda žena, dítě, starý člověk. Zkrátka vraždí jako stroje za rytmického povzbuzování jejich imáma prostřednictvím mobilu. Také panika lidí byla uvěřitelná, zejména hysterický vřískot žen ve chvíli, kdy se to nejméně hodí. Film je natočen spíše dokumentárním způsobem a snaží se podat všechno tak, jak skutečně probíhalo. Nechtěla bych nikdy zažít setkání s ozbrojenými muslimy. Doufám, že se v Evropě přestanou množit jako kobylky. (16.03.2020)

„Rozhlédněte se, bratři. Podívejte se na to všechno, co ukradli vašim otcům, vašim dědům. Vzpomeňte si na váš trénink. Nepoutejte na sebe pozornost. Nemějte zpoždění. Načasování je klíčové. Nejdřív začněte s nádražím. Všechny ostatní cíle do 30 minut. Nezapomeňte, bude vás sledovat celý svět.“ A všichni se opravdu dívali a prakticky nemohli nic dělat. A tak se museli najít neznámí hrdinové, ti beze zbraně...Hotel Mumbai je více než intenzivní emocionální masáž, která sází i na autenticitu a syrovost. Žádný člen personálu či host nepopadne samopal a teroristy nevyřídí. Mít alespoň nějakou šanci na přežití znamená nebýt viděn ani slyšen, protože i malá nepozornost může být osudná. Díky tomu film nabízí atmosféru strachu, opravdu spoustu napínavých scén (namátkou třeba šatník, výtah, vyvolávání hostů atd.) a divák může přemýšlet nad tím, co by asi dělal v kůži přepadených on (jen jsem nepochopil, proč nikoho nenapadlo si kvůli hluku sundat boty hned). Australané se opravdu ukázali, výborná podívaná za silné 4*. (23.06.2019)

Maras na můj vkus trochu moc tlačí na pilu, příběh sám vyvolává dost emocí, není nutné je z diváka ždímat nad jeho rámec. Především ze začátku je výborně gradované napětí. Pak následuje dobře zvládnutá akce a závěr se nese v duchu slzavého údolí. Ruku na srdce, nebudeme přece brečet při četbě novin o smrti neznámých lidí v neznámém hotelu. Je celkem nefér, že Maras se snaží své diváky k něčemu takovému donutit. Dala bych přednost spíše zamyšlení nad zbabělostí organizátorů teroristických akcí. Rozhodně bych ocenila rozvinutí zoufalství mladých lidí, kteří, jsa zmanipulováni, jdou a střílejí. Jen jednou se objeví ve filmu záblesk lidskosti útočníků, když mladík volá domů svému otci. Evidentně by bývalo stačilo málo, jen pár slov a 72 panen by muselo čekat na někoho jiného. Jenže když jsou magoři i rodiče a těší se, až jejich dítě umře, je to těžké. (17.06.2023)