Miesto splnených túžob

P. Genovese má tyhle sociální nápady v ruce. Místo splněných přání je minimalistická konverzačka s béčkovým lookem odehrávající se celých 100 minut jen a pouze na jednom místě spolu s pár herci, ale i tak dokáže divákovi zamotat hlavu. Upřímně, čekal jsem možná větší odrovnávačku s vymazlenější finální pointou a drastičtějším průběhem, ale i tento výsledek mě vyloženě nezklamal. Jen prostě ničím výrazněji nepřekvapil a ačkoliv celé tohle propojování postav, jejich tajných snů a následků jejich činů bylo fajn, žádné pomyslné filozofické hranice to u mě (bohužel) neprolomilo. (17.01.2023)

Předem svého písemného nadšení bych rád poděkoval nejmenovanému členu své topky za výborný tip, neb tenhle Plac mi večer vážně prozářil více, než měsíční dovolená ve Fukušimě. A nyní již k dílu samotnému - stejně jako Pája Janovský jsem si vždycky myslel, že Dr. House je v podstatě Satan. Nebo Bůh. Obojí. Zde je každopádně výtečně obsazen nejen smutný Greg (a on vážně není pokrfejs jako pokrfejs, viď že jo, Bene), ale i kávonoška Cuddyová. Pacoši mají, pravda, poněkud rozmanitější choutky než nezcepenět, nicméně Greg i zde dostává své pověsti a tohle opulentní rožnění představených (bez)charakterů dává s božskou grácií, přičemž se neostýchá jít až na dřeň dočerna propečených morkových kostí. Zkrátka další páně režisérův minimalistický, takřka divadelní skvost pojednávající o tom, že toho bezcitného sobeckého zmrda si uvnitř nosíme úplně všichni a občas stačí opravdu málo, abychom ho pustili ven. Anebo naopak, pročež největšími sympaťáky mohou být nakonec v rozporu s kánonem prvoplánoví lotři po levici. P.S.: Ovšem stále mi vrtá hlavou, zda i na Apeninském poloostrově znají ten o Panně Marii a Duchu svatém, nebo šlo jen o božsky komediální náhodu. Asi se na to v neděli zeptám pana faráře. (05.01.2022)

„Vy neznáte slitování!“ - „Stejně jako vy všichni.“ Naprostými cizinci si Genovese nasadil laťku vysoko, ale ustál to se ctí. Podobně jako předchozí snímek se vše odehrává jen na 1 místě, vládnou dialogy a herecké výkony. Zpočátku je navíc divák v poměrně těžké pozici, vyvalí se na něj kvantum postav a on se v nich musí zorientovat. Ale právě dávkování informací je zde výborné, člověk si začne skládat takové puzzle; kdo co musí udělat, proč je to ochotný podstoupit a jak se tím dotkne někoho jiného. Pravidlo je jasné; nemusíš to udělat, ale pak se tvé přání nejspíš nenaplní, takže ber, jinak nech být. Postavy se začnou postupně vybarvovat, měnit svá původní přání, pochybovat samy o sobě, a to mě moc bavilo, díky čemuž mi film i poměrně rychle utekl. A tím se dostávám ke 2 záporům. Neuspokojivému konci a nezvládnuté hudbě (udělat záměrně naoko nepasující soundtrack by mohlo být fajn u filmu, který nesází na tajemno…u The Place je to spíš na škodu). Skončím proto pouze na silných 4*, těším se nicméně na další režisérův počin. (16.12.2018)

Chvílemi výborné, tedy v momentech, kdy Paolo Genovese směřoval po koleji, jež byla vynikajícímu, leč nesmírně komplikovanému, tématu určena. Finální vykolejení osobně vidím hlavně v extrémní nedotaženosti a, musím použít to slovo, tragickém hudebnímu doprovodu, jenž skoro podtrhuje to nejhorší, co ve mně film vyvolal. Okatě propletená italská telenovela s happy endem? Ne, tak hrozné to nebylo. Tajuplný, věčný host restaurace The Place a jeho krmení démona v nás, který nám s úsměvem ukazuje cestu za našimi sny a touhami. Je lemována mrtvolami a na konci člověk visí pověšen na nitkách, které ovládá něco či někdo jiný. Pokus o zobrazení této skvělé myšlenky je pro mne až příliš fantaskní a divák ho může pobrat prakticky jakkoli, možná v tom lze hledat sílu filmu, nicméně po tvůrčí stránce je to laciné řešení. Nechat vše na udiveném divákovi, se občas nemusí vyplatit. Každopádně zajímavý zážitek s velmi slušným herectvím všech zúčastněných. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (13.02.2018)

Film postavený na dialógu jednotlivých postáv. Nemá to síce žiaden štandardný dej, no nudiť sa rozhodne nebudete. Psychológia v priamom prenose, kde v pozadí stojí jedna zo základných filozofických otázok - čo je v živote naozaj dôležité? Páčilo sa mi to široké spektrum charakterov, s ktorými tu autori narábali. Problém vidím jedine v tom, že sa tu nešlo do hĺbky a tak ma celý ten príbeh ani moc nezasiahol. Potešil, to áno, ale výrazne nenadchol. Lepší priemer. 65/100 (06.05.2018)