Vrah mezi námi

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií . Na svoji dobu velice silný a emotivní snímek. Hon na vraha malých holčiček ve fiktivním městě, do kterého se zapojí úplně každý, od policistů, žebráků až po celé podsvětí. Z počátku film ukazuje nevraživost a podezírání, po té určitou pospolitost, sounáležení a spolupracování ke konečnému vyřešení. Z druhé strany vraha, který má své zavedené rituály a zvyky ve skvělém podání Petera Porre. Nadčasově natočený příběh řeší a podtrhuje občanský postoj k hrůzným činům a a nakonec vrcholí debatou o vině a trestu. Podtrtženo sečteno, zkrátka mazec... (02.04.2015)

Hm, takže vrah zabil už sedm dětí, ale ve městě se nikdo nebojí a holčička jde dobrovolně s cizím pánem pro balónek? Už ta úvodní premisa, kdy se město bojí vraha dětí, a rodiče jim nedají pořádnou instruktáž, mi přišla divná. Potom mi přijde divné, že slepý prodavač balónků se neozval hned na policii, že u něho někdo dítěti kupoval balónek zrovna v den vraždy - slyšel jak mluvit dítě, tak pískání vraha. A podobné nejasnosti a podivnosti se dějí dál a dál a přijdou mi divné. (Třeba při zátahu má zloděj kožešin v kapse noviny, kde se zrovna o krádežích píše, tak, aby je inspektor viděl, nezahodí je. Žebráci hlídají na každém rohu, ale podezřelého muže, který se motá kolem jednoho děcka, nezaregistrují nebo tam zrovna jako z udělání nejsou. Máte na sobě označený kabát, a ani si znamení nesmyjete, ani kabát nezahodíte? V jedné větě si zloději řeknou, že mají tři minuty, a hned na to, že mají čas jen minutu. Několikadesítekstránkový protokol pro komisaře o vloupání do kanceláří vznikl během chvilky?) Ukecaná první část včetně razií a různých jednání různých lidí, co a jak dělat, mi přijde zdlouhavá, ukecaná nebo prostě zbytečně dlouze natočená. Ano, jsou tam určité inovátorské kameramanaské postupy, ale není jich tolik, aby z toho člověk padal na zadnici. (Na druhou se tam objeví i pár kameramanských prohřešků, třeba stín kamery při nájezdu na besídku kavárny.) Často mi to přijde snímané spíše jako dokument. A Peter Lorre mi tady s těma vytřeštěnýma a vypoulenýma očima připomíná spíše klauna, než hrůzostrašného vraha. Nejvíc mne naštvalo, že to vlastně nemá konec. Že film hledá vinu v matkách, které se dostatečně nestaraly o děti (tak jistě, jen jim zrovna praly prádlo a vařily oběd, že?). Přitom "žalující" má spíše pravdu v tom, že tenhle chlap se už jednou léčil, byl propuštěn, a pak zabil osm dětí - co dává naději, že nebude posléze propuštěn znovu a nebude znovu zabíjet? Ok, viděl jsem to, nelíbilo. (12.06.2017)

"Nechci! Musím! Nechci! Musím!"                                                                                                                                        První zvukový film Fritze Langa. Kromě krásné noirové kamery můžeme obdivovat Německo třicátých let před nástupem nacionálního socialismu. Obsahuje všechno co má správná noirová detektivka mít, hustou mrazivou atmosféru, krásnou práci se světlem a stínem, udržování napětí do posledního okamžiku. Závěrečný soud s výpovědí obžalovaného i závěrečná řeč obhájce je stěžejním místem celého snímku. Otázka, kdo smí soudit a vykonat ortel či jak zabránit, aby se podobné věci děli i v budoucnosti, je nadčasová. (11.01.2015)

M nie je len prvým zvukovým filmom Fritza Langa, nie je len prvým filmom o sériovom vrahovi dievčatiek, nie je inšpirovaný iba jedným zo skutočných sériových vrahov v medzivojnovom Nemecku. Je to predovšetkým film o práve a spravodlivosti. O tom ako naložiť s človekom, ktorý pácha zločiny, ale vedú ho k tomu poruchy v jeho mysli. Ja mám v tejto otázke už dlho jasno. Týchto páchateľov nemožno dať na pár rokov do ústavu a potom ich vystrčiť s balíčkom liekov dúfajúc, že nedôjde k recidíve. Tak ako existujú v USA rozsudky doživotia bez možnosti podmienečného prepustenia, tak by malo existovať doživotie v ústave bez možnosti prepustenia. Alebo potrestať doktora, ktorý prepustil pacienta a ten sa dopustil recidívy, ako spolupáchateľa zločinu. Ale to je už mimo rámca filmu, ktorý bol veľmi dobre nakrútený a vďaka basewoodovským očiam Petra Lorreho aj nezabudnuteľný. Tie oblaky dymu, ktoré v mnohých scénach označovali polohu osoby boli hrozné, ale chápem, že tabakové koncerny chceli späť investície vkladané do filmovej tvorby. (28.02.2018)

(1001) Hned svým začátkem mě film absolutně odzbrojil. Takovou bezmoc, že na filmovém plátně se dějí špatné věci a nejde jim nijak zabránit, jsem dlouho necítila. Zřejmě je to díky tomu, že ve filmu není přítomen ani ždibec patosu, ani kapka citového vydírání. Lang zůstává věcný, přesný, stručný. Absence hudebního podkresu je velice pozitivní, ve mě zvyšovala napětí až na únosnou hranici. To bohužel povolovalo v momentech, kdy se na plátně hodně mluvilo. Nejsilnější je podle mě snímek v momentech, kdy víc "jenom" ukazuje. (05.09.2010)