Amadeus

Scénou, a především pak vynalézavým využitím orchestru na ní, originálně uchopená adaptace, kterou táhne Msamatiho Saliery. Nevyhne se sice určité teatrálnosti, ale to lze přičíst tomu, že hraje na velké scéně pro početné publikum a režie ho nesportovně zabírá zblízka. Stopáž je na první (i druhý a třetí) pohled přepálená, ale nikdy se netáhne. Navíc není neopodstatněně přepálená, celou dobu skvěle pracuje s hlavními motivy Shafferovy předlohy, byť tady se na Godota/Amadea čeká bezmála půl hodiny. A možná se mohlo čekat i déle, jelikož kamenem úrazu je právě Mozart v podání Gillena. Jakkoli se na Wolfganga typově vyloženě hodí, tak se nedokázal popasovat s vyvážením výstřednosti, šílenosti, zranitelnosti a geniality. On je prostě jen echt (ale opravdu jakože echt) otravně přepáleně pitvořící se poskakující diblík bez špetky tragiky. Vůbec není Msamatimu na jevišti rovnocenným protipólem. Čímž jinak zdařilé představení sráží dobře o úroveň níže. (19.07.2020)