Vzpomínky na hvězdný prach

Tímto filmem mne poprvé Woody Allen zklamal. Klasické atributy Woodyho filmů, jako hlášky, jazz a krásné ženy, tu jsou, ale... Hlášek není tolik, nejsou bůhví jak vtipné a nepřinášejí nic nového. Krásných žen je tu hned několik, ovšem žádná není nijak výrazná a všechny vlastně tak nějak filmem proběhnou. Jen ten jazz zůstal (i když na gramofonu). Zvláště druhá polovina je značně zmatená. Woody se nejspíš nemohl rozhodnout zda má točit kritiku Hollywoodu, nebo poctu Fellinimu, komedii, či vážný film a v závěru všechno splývá do sebe, že nevíte zda je to film, nebo film ve filmu. "Vzpomínky na hvězdný prach" stojí úplně mimo všech Allenových filmů, nezapadají do jeho období smutných komedií ("Annie Hall", "Manhattan"), ani do romantického období 80. let ("Erotická komedie noci svatojánské", "Danny Rose z Broadwaye", "Hana a její sestry"). Nehraje v něm ani žádná Woodyho životní partnerka. Dobře, dáme tomu za tři, ale doufám, Woody, že už všechny naše příští filmová setkání budou jenom lepší. (19.07.2007)

Další z Woodyho filmů, který prostě musím vidět, tudíž ho nevynechám, když běží v televizi. Rozhodně nedosahuje kvality mých nejoblíbenějších, ale zase ani není z těch nejblbějších (viděla jsem jich od Woodyho asi 20). Pro Allena mám trochu slabost, protože je kouzelně divný. Zde jsem se párkrát zasmála, sem tam mírně nudila... Takový jeho normální film. (17.06.2013)

V Allenově "8 1/2" se tluče obsah s formou, což sebou přináší nejenom obrazovou roztříštěnost, ale i absenci jednotné myšlenky, která zůstala pohřbena ve střípcích vyprávění. Pokud jste navíc viděli výše zmíněný Felliniho film, patrně vás nepřekvapí ani Allenem zvolená kompozice...Zajímavé pouze v detailech. 6/10 (13.11.2009)

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)

Filozof Woody na prahu umeleckej a osobnej krízy. Nemám pritom na mysli len postavu komického Sandyho Batesa - ktorý z čista jasna namiesto radosti rozdáva depresie - ale samotného tvorcu. Tomu filmu chýba takmer všetko, čo iným allenovkám dodáva nádych príjemného cynizmu a irónie, k tomu však s bohatou porciou vzťahovo prelínajúcich sa problémov, Woodyho entuziazmu vyžarujúceho fluidum nadšenia z neustálych konfliktných situácií. Nechcem Stardust memories zatracovať, pár komických vychytávok by sa našlo, ale od Allena - ktorého sarkazmus tu akosi nefunguje - veľké sklamanie. (19.08.2010)