Velký zátah

Gangsterský boss ovládající celé město, chamtivá vdova po zkorumpovaném policajtovi, policejní důstojníci mastící karty s psychopatickými vrahy, zločin a korupce všude, kam oko dohlédne, a mezi tím poslední spravedlivý detektiv (G.Ford), který rutinní vyšetřování mění po zavraždění své manželky v osobní pomstu. A když se mu podaří s pomocí gangsterské milenky organizaci zlikvidovat, nečekají ho žádné ovace kolagů a povýšení, ale další úmorná polcejní dřina. Langovo mistrovské dílo je pro žánr noir naprosto zásadní záležitost. (30.01.2007)

Sám proti všem. A tentokrát to bude osobní. Který americký režisér by si dovolil zatáhnout do světa zločinu rodinu? Narušení bezpečí domova, jenž zároveň představuje lehkou parodií spořádané americké domácnosti padesátých let, už lze považovat za dost pádnou příčinu blbé nálady. Glenn Forda má takové charisma, že by ani nemusel moc hrát. Jeho naštvaný správňák, vstupující na území těch nesprávných, je nekompromisní, ale zdaleka ne tolik jako Lee Marvin. Ten je ve své první větší roli coby Vince Stone stejně příjemný jako kůže poleptaná kyselinou. Nejvíc si od něj vytrpí ženy, jimž je ubližováno s podivnou samozřejmostí, ale týkat se stejné násilí mužů, nebude tolik šokovat. Lang režíruje s mistrovskou věcností, příběh nezatěžuje sentimentem (strohý střih po výbuchu auta), neříká víc, než potřebujeme vědět a na vizuální rovině chytře pracuje s kontrastem vina/nevinnost (Debbyina „rozpůlená” tvář). Drsné, jasné, sympaticky krátké. Noir jak se sluší. 90% (01.08.2010)

Příběhově hodně mělký noir, který drží nad vodou jen několik jednotlivostí. Tou hlavní je neuvěřitelně cool postava násilnického Lee Marvina, který si libuje v mučení opačného pohlaví a disponuje luxusní milenkou s tvářičkou Scarlett Johansson. Jinak je to smršť nudných monologů, zarputile se tvářící postavy a dosti jalová cesta za pomstou. Lang si měl alespoň uvědomit, že když střelíte do skla, zůstanou vám z něj střepy. Těch pár opařených ksichtů to pak k nadprůměru už opravdu nevytáhne... (26.02.2007)

Poctivej noir co do stylu tak i do obsahu. Na Velkém zátahu je zajímavých několik věcí k povšimnutí. Je tu jasně patrný příklon k větší brutalitě a morální a psychické vyšinutosti záporáků. Zároveň ale už ani hlavní hrdinové nejsou nedotknutelní übermani. Bannion dostává co proto a poté, co mu zabijí manželku, ani on nejedná v rukavičkách. Big Heat je navíc jedním z prvních spojovacích můstků filmu noir s mafiánskými ságami let sedmdesátých. Co mě osobně zarazilo ale nejvíc, Glenn Ford je ve své roli - na rozdíl od Gildy - dokonale uvěřitelný. Což je... neuvěřitelné. (26.11.2010)

Zatímco německá éra Fritze Langa mě nepřestává fascinovat, jeho americké kusy jsou pro mě zatím spíše průměrnou podívanou. Spolu s The Big Heat si odškrtávám jednu velkou noirovou klasiku, ale nic zásadního ve mně snímek nezanechal. Dějově naprosto obyčejné a herecky klasicky strojené (tak to ovšem má být, já vím). Jen ta filmařina dává vědět, že za režijní stoličkou sedělo velké jméno. Od prvních momentů mě nejvíc bavily skvělé kamerové pojezdy, které pomocí několika jednoduchých pohybů rozzáběrovaly scénu tak, jak by to většina jiných režisérů dokázala pouze s přispěním střihu. To bohužel nemění nic na tom, že jsem v životě viděl už nějaký ten lepší a zábavnější noir, který nebyl tak schematický a pocitově uzavřený, jako právě The Big Heat. 6/10 (31.10.2018)