Vlk z Královských Vinohrad

Bavilo mě Němcovo nadšení pro točbu, popis nejdůležitějších okamžiků pro něj (a naši republiku), jeho nadhled, smysl pro (sebe)ironii, v podstatě jsem byl nadšen, že jistě nevím, co je přibarveno více a co méně. Všechen ten podvratný styl spolu s výbornými herci na mě zapůsobil, litoval jsem, že Němec toho sebestředného Goddarda trochu nezmáčknul. Porevoluční tvorbu tohoto legendárního režiséra moc neznám, ale mít tenhle snímek vymazlenější formu, přidám snad i čtvrtou hvězdu. (22.03.2021)

Příběh filmaře, neboli Jana Němce. (Ne)hraje Jiří Mádl. Upřímně, zatím to je jediné, co se od Němce po revoluci dá, ačkoli jsem ještě neviděl všechno. Je to teda spíš dokument, ale není nudný, Němec se tu divně nepohybuje, nehraje na klávesy a ani moc neexperimentuje s rybím okem, za to tady máme historické záběry a koukat se na to dá. Prozatím nejlepší, co jsem od Němce viděl. 3* EDIT: Dnes jsem měl možnost vidět film podruhé a zanechal ve mě větší zážitek, než poprvé, dokonce jsem byl schopný ten film více docenit a díky tomu si ho taky víc užít. Přidávám hvězdičku, takže 4* (04.06.2018)

Dovedete si představit větší blbost pod sluncem, než na filmové festivalu v Cannes místo filmů a krásnejch pruhovanejch holek masturbovat schůzí? Kladu si otázku, proč jsem nedal Vlkovi plný počet. Možná ze stejných důvodů jako někteří ostatní, které zadržela konfrontace s drze nízkorozpočtovou formou, ne příliš vzdálenou VHS záznamům svateb, jejichž produkci se nešťastný Němec nějakou dobu živil. Nicméně právě forma je na filmu tím zajímavějším. Němcovi se povedlo slabinu filmu, který by ve své extenzivní topografické a dějinné rozmáchlosti v serióznějším hávu spolykal stovky miliónů dolarů, zhodnotit jako velmi funkční způsob, jak přiblížit celý autobiografický příběh s tlustou patinou vzpomínky - absurdní, neúplnou, svévolnou či rovnou vybájenou, nečasovou, surreálnou, v každém případě autentickou. Vzpomínkou člověka, do kterého se JJ celou dobu stylizuje - do filmaře, který sice neprorazil tak, jak by si přál, neuměl politiku (a zabil popelníčkem Jean-Luc Godarda), ale jehož život, řízený stejně osudem jako jakýmsi kodexem vinohradského frajera, se vyznačuje deviatilitou, na níž věhlasnější kolegové (Menzel & Forman) ke svému profesnímu štěstí štěstí neměli. A mě se to líbilo. Snad to souvisí s jedním tajemstvím, které jsem ještě nikdy nikomu neprozradil: Miluju film. A takový jako Vlk žádný druhý není. (22.02.2020)

Formálně povedený vypravěčský experiment na téma vlastní autobiografie, kterou nelze brát úplně za slovo, ale rozhodně můžeme pochopit, proč chtěl Jan Němec zabít Godarda. Tak proč to nakonec neudělat aspoň ve filmu, že? S přesvědčivostí výpravy a kulis si autor starosti nedělal. Na historický film rozpočet neměl, tak prostě natočil Cannes '68 (a jiná místa i časy) letos. Buď se s tím divák srovná, nebo to prostě nebyl ten pravý divák. A v neposlední řadě mě opět celkem bavil Jiří Mádl. (20.08.2019)

Nějak nevím, alibisticky se tedy přikláním ke třem hvězdám. Jan Němec prostě nepochyboval, že je někdo - a já o tom bohužel docela pochybuji. Mádl se na něj nehodil a Roden tam vyloženě překážel - poprvé jsem si všimla, že artikulace není zrovna jeho silná stránka, kolikrát mu nebylo ani rozumět. Nebyl do ani film, ani dokument, taková zvláštní směska všeho. Od načechraného narcismu až po skutečné okouzlení filmem. (10.09.2019)