Český žurnál: Hranice práce (S05E04)

Veľkopráčovňa v nemocnici, výrobňa žiletiek, triedička odpadov, supermarket, hydináreň. Miesta obsluhy každodenných potrieb spoločnosti. Od nakŕmenia, cez ošetrenie, oholenie, nakupovanie až po finálnu fázu: postaranie sa o to, čo ako ľudia krajine zanechávame: odpad.Každodenný cyklus života zabezpečený ťažkou a mizerene platenou prácou. Pracovné podmienky devastujú životy zamestnancov, podmienky za akých štát zobrazené nedôstojné prežívanie umožňuje, vypovedajú o charaktere spoločnosti viac, ako vzletné reči politikov o raste HDP (ktoré nevypovedajú vôbec o ničom). Morálne hodnoty štátu sú presne na tak vysokej úrovni, na akej sa dokáže postarať o tých, ktorí zarábajú najmenej. Pretože všetci ekonómovia, politici i ľudia všeobecne sa oháňajú potrebou pracovať. No keď vidíme na vlastné oči, čo sa skutočne ponúka pri nevyhnutných servisných službách, bez ktorých by mohol nastať kolaps, je to smutné a zúfalé. Benefity práce? Zúfalí, smutní a zničení otroci. Reči o potrebe zamestnať sa vyznievajú po uzretí obrázkov zo života prostého pracujúceho ľudu ako falošný blábol. Scény zo života reportérky boli v kontexte zobrazovaných skutočností síce pochopiteľné - rodina pri takýchto prácach trpí, ale vyznievali tak akosi navyše. 70%. (14.09.2020)

O podmínkách v práci, šikaně, bossingu, mobiingu, chaosu, neschopném vedení , ojebávání na výplatách, neproplacené přesčasy, práce za tři lidi, aby se druzí vlezprdelkové mohli flákat apod., by se daly napsat rozshálé romány a natočit celé seriály. Téměř všude je to stejné. Pak se diví, že lidi nechtějí chodit do práce, nejde ani tak o samotnou práci třeba v montovnách  či na pokladnách v supermarketech jako spíše o nesnesitelné podmínky mezi divnolidima. Výborný dokument jsem zhlédl hned po dočtení mnohem lepší knihy, takže mě tak neoslovil . Kdybych takto měl žít (otročit) a na normální život nemít ani trochu času, tak bych skončil v blázinci. Nechápu ty lidi co tohle dobrovolně podstupují, ale na druhou stranu kdo by to dělal? Někdo prostě musí ve smradu třídit odpad a sbírat potkany, ale za tak nízký plat? To hlava nebere. (20.10.2022)

Trochu zbytná ilustrace skvělých a důležitých textů Saši Uhlové. Nejsem si jistý, jestli lze potřebu dalšího kontextu suplovat rodinnými scénami, jež zachycují dopad Sašina rozhodnutí na její blízké. Nedovedu si představit, jak těžké to muselo být, ale popravdě soucit by měl v případě takového dokumentu být s těmi "hrdiny kapitalistické práce". A o nich vlastně víme málo, je to, co Uhlová věcně zachytila na místě. Syndrom žurnálu: důležitá téma, ale zvolená metoda ho vyzývá jen zčásti. (12.12.2017)

No.. To základní sdělení je bezesporu důležité. I kdyby jsme byli všichni vysokoškoláci, tak stejně bude (alespoň ještě nějakou dobu) existovat práce která je špinavá, smradlavá, těžká a důležitá jako základ pro chod společnosti. Není ostuda takovou práci dělat. Je ale ostuda tuto práci finančně nedocenit a chovat se k těm dělníkům jako k odpadu... Problém filmu vidím v dost slabé formě. Že mi ráčkování Uhlové přijde protivné beru čistě jako můj osobní problém, ale citové vydírání diváka skrze děti a většinou nezajímavé záběry skryté kamery (vlastně nevidíme žádný incident který by potvrzoval Sašin komentář), to už beru jako nedostatek... Proč si na konci oholila hlavu jsem taky jaksi nepochopil.. (18.01.2018)

Dokument o tom jak si novinářka Saša Uhlová zahrála na Matku Terezu a skrytou kamerou nezasvěceným osobám ukázala nevyhovující podmínky ve firmách jako je prádelna motolské nemocnice,vodňanská drůbežárna,práce na pokladně v Albertu,ve výrobně žiletek v Krupce a v třídírně odpadu v Ostravě.Nejsem kancelářský typ takže moc dobře vím jak to chodí v různých provozovnách a proto mě to vůbec nešokuje,ale na druhou stranu jsem moc rád když se objeví někdo kdo lidem ukáže tu skrytou stránku vycinkaného kapitalismu a kdo si nehoní pouze televizní ego jako třeba Roman Buťa v pořadu Těžká dřina.Nejzbytečnější věcí kterou považuji na trhu práce je posílání životopisu,to jsem vždycky při hledání práce odmítal,protože jsem nechtěl být pro někoho jen položkou v kartotéce a jako pouhý náhradník čekat nekonečně dlouho až mi někdo zavolá.V dokumentu se Saša Uhlová jako novinářka ocitla tváří v tvář skutečné práci na míle vzdálené novinařině a každého novináře bych poslal vyzkoušet si to osobně makat rukama.Samozřejmě že je to výsměch pracovat za minimální mzdu a osobně bych se styděl kdybych na takovou nabídku někdy přistoupil,ale dokážu pochopit když někdo za takovou mzdu pracuje a mnohdy i velmi vzdělaní lidé a to dost často z rozdílných důvodů.Největším zlem na trhu práce jsou pracovní agentury,znám to z vlastní zkušenosti a třeba v Liberci jsou jako nepropustná zeď přes kterou se skoro nedá přelézt když někdo hledá v Liberci práci.Dokument je sice z roku 2017,ale ono se za těch 7 let skoro nic nezměnilo pouze o pár tisíc stoupla minimální mzda.Podmínky často zůstavají stejné a další pole a louky padají za oběť zahraničním montovnám ve kterých se zaměstnanec stává pouhým robotem. (31.03.2024)