Český žurnál - Série 5 (2017) (séria)
Obsahy(1)
Ve vypjatých společenských situacích, například v době voleb, se ukazuje evidentní rozdíl mezi venkovem a velkými městy. Režisér, žijící v Praze, se vrátil do rodné vesnice na Vysočině a zkoumá postoje a názory svých bývalých spolužáků. Jak oni vidí další vývoj společnosti? Společnost se rozdělila. A to nejen v České republice. Hraniční čára se často vede mezi venkovem a velkými městy: „Ve městech je to samý vegetarián, cyklista a transsexuál.“ „Venkované jsou pasivní a omezení,“ dozvídáme se z médií. Tomáš Kratochvíl je dokumentarista žijící v Praze, pochází však z vesnice na Vysočině. Ve filmu Spolužáci se vydává za těmi, s nimiž sedával ve školních lavicích. Jsou mezi nimi hodný a oblíbený neonacista, lesba, která pracuje v lese s motorovou pilou, dříč pohlcený svojí tesařskou firmou a bývalá učitelka, která dnes zastává funkci starostky. Společenská témata jsou zdrojem konfrontací, ale také absencí postojů. Někteří aktéři filmu politiku vnímají jako něco vzdáleného nebo jako svět sám pro sebe, kritika neonacismu je pojímána také jako roztomilý extremismus. I přes všechna nedorozumění ovšem mezi dávnými spolužáky přetrvává osobní pouto. A zdá se, že udržování a pěstování těchto vztahů může být jedním ze zdrojů situace, kdy společnost bude navzdory různicím a konfliktům zase znamenat „spolu“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (31)
Kterak městský liberál přijel obrátit na víru své vesnické spolužáky...aneb postava režiséra v kostce dobře vystihuje problém současného Česka a přeneseně i západní společnosti - globalizace nese plody jen obyvatelům velkých center a měst, na zapadlou vesnici pozitiva jejího působení nedoputovala a nikdy nedoputují, což se logicky musí odrážet v hodnotových rámcích i volebních preferencích - jednostranný odliv mozků z vesnic dál od center směrem do měst a zúženě pak do města hlavního, kde se kumulují lidé s vyšším vzděláním a logicky tu po studiích i zůstávají, jelikož doma na vesnici neseženou tak dobře placenou práci, máme tady tak liberální prozápadně orientované městské liberály s městským pohledem na život, a zbyvší v systému školství neúspěšní jsou chtě nechtě nuceni zůstat na malých městech a vesnicích a živit se víceméně špatně placenou manuální prací - přičemž městský liberál dlouho nebere existenci svých méně úspěšných spolužáků v potaz a vzpomene si na ně jen v době povolební, kdy překvapen hloubá nad tím, kdo mohl vlastně volit ty strašné populistické a xenofobní strany... Do toho absolutní znechucení politikou, způsobené 27 lety vlád na základě opozičních smluv a mamutího podrazu jménem kuponová privatizace, což vede k odtržení lidí od jejich přirozeného zájmu o věci veřejné a k několika vlnám protestních stran. A autor sám je zjevně dogmatik a radikál, což působí velmi kontraproduktivně. Opravdu nevím, jestli takhle pojatý dokument může cokoliv změnit... PS: Nesmyslnost takovéhoto formátu se ukazuje nejlépe právě v době, kdy tu máme trestně obviněného premiéra, bývalého agenta StB, s obrovským střetem zájmů, jehož menšinová vláda je postavena na podpoře komunistů a SPD, přičemž autor dokumentu se tváří, že největším problémem této země je marginální Dělnická strana a její voliči... :-/ Hnědnutí společnosti je marginální problém, mnohem větším je ostalgie a rudnutí většiny vrstev českého národa a pozvolný odklon od Západu směrem na Východ... ()
Pan režisér je dobroserovitý demagog, zcela odtržený od reality. Myslí to se svými spolužáky dobře. Popletenému náckovi řekne takřka v jedné větě, že ho má rád, ale že ho bez milosti udá, až někde s Vandasem budou ukazovat, kam až vyskočí jejich kokr. OK. Chudince lesbě, která se horko těžko vypořádala se svojí orientací a s pohledem lidí na ní samotnou vysvětluje, že nynané uprchlíky v počtu statisíců v pohodě dáme. No snad jo, ale nechci si ani představit, jak se budou synové pouště tvářit na její sexuální orientaci. Ze své třídní, která drží nějakou zapadlou vesnickou díru v chodu udělá jakousi popletenou panímámu bez SPRÁVNÉHO názoru. A ten tesař co maká od nevidím do nevidím je taky nějakej divnej, protože programově nevolí (ani Zelené!) a poslouchá Kabáty. Verpan jeden. Takže až pan Kratochvíl zase pocítí nutkání nás všechny zachránit a vysvětlovat, že takhle tedy rozhodně ne a zpátky ni krok, měl by si před zrcadlem nafackovat a pak zavolat svojí teplou spolužačku, jestli by jí nemohl pomáhat při úklidu v lese. ()
Dokument, i když zajímavý, mne velmi rychle začal iritovat. Jeho autor má zjevně dosti vyhraněný pohled na svět. Portrétuje tři své spolužáky ze základní školy v rodné vesnici na Vysočině. Vcelku hodného, medvídkovitého nácka. Sympatickou, ale trochu plochou (myslím osobnostně...) lesbičku. A řemeslníka-živnostníka s velmi úzkým rozhledem, ale vcelku dobře zakotveného v životě. Sám autor viditelně považuje za zásadní zdejší problém xenofobii lidí a opakovaně se svými spolužáky řeší právě tohle. Uprchlíky, Romy, atd. Pozoruhodná scéna nastává, když sděluje svému spolužákovi náckovi, že ho sice má rád, ale kdyby ho viděl někde něco volat, co je proti zákonu, tak ho nemilosrdně udá a pošle "bručet". Problém tohoto výjevu je v tom, že autor dokumentu se chová (a to nejen v této scéně) jako věřící fanatik a "nácek" ho poněkud bezmocně poslouchá a působí v tu chvíli mnohem lidštěji. Pro autora totiž jeho "pravda" stojí výš, než člověk. A to už tady bylo v dějinách mnohokrát, pokaždé se smutnými důsledky. Protože pravda je vždycky, naprosto vždycky, mnohem složitější. Malér nastává, když se někdo domnívá, že je majitelem jedné, jednoduché a černobílé pravdy a je jeho povinností ji všem okolo natlouci do hlavy. (Abych doplnil, kde stojím: sám volím ve volbách podobně jako autor a snad bych se s ním v mnohém shodl, ale jeho fanatická jistota a černobílé vidění světa na mne působí hodně strašidelně). ()
Pan Kratochvíl je manipulativní antidokumentarista, který si řeší nějaký svůj osobní problém. Nejde o to, že si to dělá podle svého. Horší na tom je jeho cíl převychovávat, moralizovat, mentorovat a hlavně prožívat sám sebe. To, že si z některých spolužáku udělal užitečné idioty není potřeba ani řešit. 28%. ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize
Dlouho se mi nestalo, abych u filmu, který se mi až do poloviny zdál na poctivé tři hvězdičky, nakonec váhal mezi jednou hvězdou a odpadem. Z původně docela zajímavé sociologické sondy se ve druhé polovině stala čím dál trapnější exhibice pana režiséra a jeho politického přesvědčení. Z jeho bývalých spolužáků ve filmu vystupuje Dasty (nebo Dusty?), pracovitý kluk, který ignoruje politiku, Vlasta, pracovitá holka, která dokázala veřejně ustát svoji sexuální orientaci, a Peca, pracovitý kluk, který je členem Dělnické strany a pořádá různé akce včetně koncertů skupiny Ortel. Režisér Kratochvíl se svěří Dastymu, že podle něj by naše země potřebovala, aby se tu usadilo „pár set tisíc“ migrantů. Dasty se ptá, „a myslíš, že budou všichni pracovat?“, na což Kratochvíl odpoví, „někdo jo, někdo ne - stejně jako je to u těch ostatních“. (Opravdu stejně? Statistická čísla se tu pro jistotu nezmiňují...) Když dojde řeč na Pecu, Kratochvíl o něm jak před Dastym, tak i před Vlastou mluví jako o náckovi - a totéž opakovaně podsouvá samotnému Pecovi. Jde o exemplární případ neetické podpásovky v podobě zneužívání faktu, že má proti sobě argumentačně nepříliš zdatné partnery v potenciální polemice, ke které pochopitelně nedojde. Ale i kdyby došlo, i kdyby kdokoli z těch tří řekl něco ve smyslu, „jestli je Peca jakožto člen Dělnické strany, která není zákonem zakázaná, automaticky nácek, tak podle stejně demagogické logiky jsi ty, milý Tomáši, jakožto vítač automaticky vlastizrádce, islamista nebo dokonce džihádista“ (a vzal si k tomu na pomoc např. v Německu zveřejněné údaje o procentuálním zastoupení teroristů mezi jinak zajisté přátelsky naladěnými uprchlíky)... pořád je to režisér, který má tu moc rozhodnout, co ve filmu použije a co ne. A vzhledem k demagogii, kterou tu předvádí, mám silné pochybnosti, že by si vůbec dělal starosti s nějakou etikou, protože ta by mu mohla narušit snahu o prezentaci vlastního světového názoru. - P.S. 1) Dřívější filmy Tomáše Kratochvíla, které jsem viděl (Gadžo, Češi proti Čechům, Ubytovny) považuju za dobré a především poctivé, přičemž mi vůbec nevadí, že dává jednoznačně najevo, na čí straně stojí (u autorského dokumentu rozhodně nevyžaduju absenci názoru a objektivitu za každou cenu, která je naopak zásadní např. u investigativních dokumentů) - protože tenkrát se dokázal vyhnout primitivní demagogii. 2) Nejsem vítač, ale ani xenofob. Vážím si pracovitých Ukrajinců, Vietnamců (těch obzvlášť, když vidím, co všechno dělají pro to, aby jejich děti tady získaly co nejkvalitnější vzdělání a jednou se měly líp než jejich rodiče)... prostě všech slušných cizinců. A pokud jde o znalost dějin a kultury (a pozitivního vztahu k ní, který je založený na vlastní zkušenosti) neevropských civilizací včetně islámské, troufnu si odhadnout (slovo „odhadnout“ bych chtěl zdůraznit, protože vycházím pouze z dojmu z několika osobních setkání), že o tom všem vím víc než deset podobných vítačů dohromady. 3) Nikdy jsem nebyl, nejsem a těžko někdy budu sympatizantem, natožpak voličem Dělnické strany. Je na můj vkus přece jen potenciálně extrémistická a nebezpečná - pokud v ní budou dostávat prostor neonacistické tendence. Je stejně nebezpečná jako plíživý neomarxismus se svojí pseudokorektností a demagogiií ve filmu Spolužáci. Ten by musel objektivně ocenit i dr. Goebbels - a je úplně jedno, že pro Tomáše Kratochvíla by to nejspíš byl člověk „z druhé strany“. Pro mě ne - ve sklonu k manipulaci by si klidně mohli podat ruce. () (menej) (viac)