Já, Kajínek

A teď si zkuste představit, že Kajínek skutečně střílel a byl jediným chladnokrevným vrahem, který byl v osudný den na místě vražd. Fenomén kolem jeho osoby mi přijde absurdní a pokud je skutečně vrah, tak jeho hraní jenom dokazuje, že je absolutní manipulátor a velmi nebezpečný člověk. Jako zastánce teorie, že je Kajínek vinen, jsem ochoten do malé míry připustit, že možná pravdivá není. Jsou toho samého schopni jeho zastánci? Moc mi to nepřijde, spíš i kdyby se k vraždám přiznal, tak někteří budou stále tvrdit, že je nevinný. Moc bych si přál, aby to byl nevinně odsouzený člověk, nikdy nevraždil a já měl jen hloupý názor na jeho osobu... jenomže takhle to v životě nechodí, v mém určitě ne. (13.11.2017)

Nemá cenu tu rozebírat udělenou milost, otázku, zda je etické točit film o pravomocně odsouzeném vrahovi a nebo si tu hrát na psychologa a dělat rozbory Kajínkovy osobnosti. Tento dokument je logickým vyústěním všech událostí ohledně jeho osoby a v tomto ohledu mu tedy nemůžeme jeho vznik vyčítat. Navíc to byl od televize Prima dobrý tah, protože své diváky si na každý pád musel najít. Z natočených 5 epizod nejsou všechny stejné kvality, resp. kvality co se výpovědní hodnoty týče. Trochu mi vadilo, jakého beránka a zloděje gentlemana tu ze sebe Kajínek dělá, vyloženě úsměvné a až do nebe volající pak je šílenství ohledně něj v posledním díle, avšak druhý díl, kde hlavní protagonista popisuje život ve vězení, útěky a zejména pak ten slavný mírovský, je zajímavý. O něco méně, ovšem stále poměrně zajímavou částí je rekonstrukce oné vraždy, za níž byl odsouzen. Samozřejmě by mě zajímalo, jak to ve skutečnosti bylo, kdo je vrahem, proč má tento případ kolem sebe tolik nejasností, atd., ale příliš nevěřím, že se to někdy dozvíme. (14.12.2017)

První díl ukázal pohled do jeho dětství a seznámíme se s jeho činy. Občas úsměvné, rozhodně si vytvoříme určitý obrázek na věc. (2*) Druhý díl je o něco lepší, dozvíme se něco o útěku nebo dalších věžních odsouzených na doživotí Jde o stravitelnější a zajímavější díl. (3*) Třetí díl nám rozebere událost, za kterou Kajínka odsoudili a vlastně se nic nového nedozvíme. (3*) Čtvrtý a poslední díl je spíš takový rozbor psychiatrů a chování Kajínka venku. Nic zajímavého nás tedy nečeká. (1*) Řečník je to velký, dokument nám až na pár detailů nic zvláštního neukáže. Z mého pohledu zbytečně natočené, přesto si určitý názor a obrázek na Kajínka vytvoříme. (13.11.2017)

Obdivuhodná odvaha vystoupit s takovým projektem o takovém člověku na obrazovky televizních příjimačů. Mám z prvního dílu tohoto cyklu velmi rozporuplné pocity. Je zcela nepochybné, že Kájínek nebyl žádný hlupák, měl vždycky, všechno i sebemenší maličkost důkladně promyšlenou, což ostatně ukázal i v prvním díle této série, kde velmi obšírně popisuje a vlastně i obhajuje svou "kriminálnickou" minulost od úplných počátků až do současné situaceí. Myslím si, že je zcela zbytečné ho jakkoliv odsuzovat, na to jsou jiné a povolanější instance a také si myslím, že za všechny své činy byl již odpovídajícím způsobem potrestán. Mně také nepřijde úplně košer, že se z člověka s takovou pohnutou minulostí dělá mediální hvězda a dostává se mu prostoru v televizi v hlavním vysílacím čase, ale je zkrátka úplně jiná doba, lidé všeobecně asi chtějí vidět něco jiného a když má pan Kájínek potřebu se tímto způsobem zviditelňovat a obhajovat, tak je to čistě jeho osobní věc. Několikrát v pořadu o sobě prohlásil, že je hodný a slušný člověk, tak i tady se mi zdá, že slušnost se stala možná i díky tomuto pořadu velmi relativním pojmem. V každém případě mu přeji tu svobodu, kterou mu prezident Zeman svou milostí dal a věřím, že se z minulosti poučil a s nově nabytou svobodou vynaloží mnohem lépe. I peníze utržené z tohoto pořadu pro něj určitě budou lepším a slušnějším příjmem, než které by získal z různých vykrádaček bytů nebo obchodů. (13.11.2017)

,,Jiří Kajínek je ukážkový príklad toho, ako sa dá s pomocou médií urobiť zo zločinca celebrita s aureolou nevinne vazneného človeka. Nielen masívna medializácia však vynáša kriminálnikov na výslnie. Obdiv k sile je zakorenený v mnohých z nás. Sila totiž signalizuje moc a práve moc a sex uvoľňujú v mozgu ten istý hormón šťastia - endorfín. Nie je to nič nové. Priazeň davov si získal napŕklad Džingischán, ktorý vraždil, znásilňoval, ale aj Napoleon, Stalin, Hitler, ktorí za sebou zanechávali hromady mŕtvych. Obyčajní cynickí zločinci, banditi a zbojníci, ako bol aj Jánošík, sa stali ľudovými hrdinami, pomstitelia bezprávia a ochrancovia chudobných. A tu sme možno pri koreni veci. S násilníkmi sa často identifikujú ľudia, ktorým chýba zdravé sebavedomie. Túžia po uznaní, no nie sú schopní presadiť svoje potreby a názory. Cítia sa ukrivdení a odstrčení. Zločin fascinuje aj tých, ktorí by radi prekročili hranice prístupných noriem, len na to nemajú odvahu. Aby sami pred sebou zdovodnili tendenciu správať sa násilne, nasadzujú kriminálnikom slávožiaru hrdinov. Publicita, či glorifikácia kriminálnikov vedie k zníženiu citlivosti na zločin. Násilie nás fascinuje a vzrušuje. Sme síce spútaní výchovou a sociálnymi normami, no kriminálnici v reálnom živote konajú za nás. Čím je zločinec mediálne známejší, tým je počet jeho obdivovateliek vačší. Pre isté ženy može byť vražda prejavom neobyčajnej mužnosti, sily a dominancie. Vrahovia ich priťahujú preto, lebo na základe starých evolučných mechanizmov podvedome predpokladajú, že sila a moc muža sú pre ženu zárukou ochrany a zaistenia rodiny “(Geraldina Palovčíková). ,,Za lásku sa skoro hanbíme, akoby to bol prejav slabosti. Kto je dobrý, láskavý a prajný voči iným, je podozrivý. Hľadáme za tým skryté motivácie, zisk, výhody. Naopak, keď sa niekto ukáže ako silný, stáva sa hrdinom. Médiami sa bleskurýchle šíria názory a hodnoty, aj tie pokrivené. Oslavovaním zločincov potláčame fakt, že urobili niečo zlé, ubližovali, ničili životy, rodiny. Je to nefér voči poškodeným, ale aj celej spoločnosti. Fascinácia zlom tu vždy bola, dnes však nadobúda obludné rozmery. Spoločnosť akoby hlúpla. Nedokáže oceniť ľudí, ktorí sú skutočne prínosom, a všetko relativizuje. Akoby sme neverili už nikomu a prestali rozlišovať medzi dobrom a zlom” (Jana Šípošová). (24.11.2017)