Heydrich: Muž so železným srdcom

V době premiéry jsem si Smrtihlava vyhodnotil jako ztrátu času, ale když se po letech objevil v nabídce televizního vysílání, zvítězila zvědavost, zda si tak příkrá hodnocení a jedovaté hodnocení filmových fanoušků opravdu zaslouží. Inu, zaslouží. Zdůrazňuji, že jsem vůbec neřešil historickou věrnost zobrazovaných událostí, bral jsem to prostě jako žánrový film hollywoodského studia, které chce bavit a oslovuje globální publikum, kde je jen minimum poučených a zasvěcených diváků orientujících se v historických událostech 2. světové války. Snímek ale troskotá v tom, že neví, čím chce být, respektive Jimenez se do něj snažil nacpat úplně všechno. Povrchní psychologii, romantiku, dobrodružství, válku, politické drama atd. Nesedí to jako celek a chybí tomu jakákoli atmosféra i nějaké výrazné zapamatováníhodné herecké výkony. Pokud v několika momentech film pobaví, je to kouzlo nechtěného. Třeba když parašutisté po seskoku zdolávají alpské štíty nebo když překvapené německé vojáky při pokusu o vniknutí do skrýše parašutistů přivítá kulometná palba. Dá se to vidět a dokážu pochopit i tři hvězdičky, ale dobrý film vypadá úplně jinak. Celkový dojem: 35 %. Taková Valkýra je případ hollywoodského bijáku, který zázemí velkého studia dokázal využít k něčemu pozitivnímu. Smrtihlav je pravý opak. (05.04.2021)

Pro mě už je nepochopitelné jen to, že se v Hollywoodu nedokázali domluvit a schválili si příběh atentátu na Heydricha rovnou dvakrát, časově takřka za sebou. A opravdu bych se chtěl zdržet porovnání s Anthropoidem, ale tady to prostě jinak ani jít nemůže. Takže nejdříve plusy. Ty jsou, už z podstaty věci, hlavně v první půlce filmu, který se překvapivě zaměřuje hlavně na Heydricha. Neřeknou nám nic nového, ale za to je zajímavé tento příběh vidět z trošku jiného úhlu. Stejně tak se musím přiznat i k tomu, že mi sedli herci hrající postavy atentátníků stejně tak, jako závěrečná scéna, která mi nepřišla tak epická, jako u Anthropoidu a možná byla dokonce i daleko úhlednější. Další věc je i hudba, která tu byla opravdu dokonalá. Teskné piáno tu vytvářelo přesně tu atmosféru, kterou si film zasloužil. Nicméně, co se týče negativ, a zde s tím mám opravdu velký problém, tak to nutno podotknout, že tu Praha vůbec nepřipomíná Prahu. A to se přitom tvůrci různými plakáty a popisky v češtině opravdu hodně snažili. Každopádně uznávám, že zahraničnímu divákovi je tohle stejně u prdele. Mně ale ne. Stejně tak mi nejsou u prdele ani historické nepřesnosti, které byly stejně marné i v Anthropoidovi, ale zahraničnímu divákovi jsou také u prdele. Celkově vzato tak musím říct, že mi tento film vyznívá o chloupek slabší, ale kdyby se spojili, asi bychom se dočkali jedinečného a nezapomenutelného díla, který ve válečné kinematografii nemá obdoby. (15.05.2018)

Myslel jsem si, že když je film o studeném čumáku Heydrichovi podobně bez emocí, je to do jisté míry v pořádku. Jenže druhá půlka byla o Gabčíkovi s Kubišem a byla natočená úplně stejně. Takže filmaři natočili Prahu v Budapešti a udělali z toho kovbojku jak na divokém Západě. Kupodivu to byla docela nuda (50%, ale dát tomu třetí hvězdičku se mi příčí). (30.01.2020)

Chcete-li zobrazit historickou událost ve filmu, máte dvě možnosti. Za a) ponořit se do odborné literatury, archivů, poradit se s historiky, vyslechnout očitá svědectví a pak se to pokusit převést do příběhu. Nebo za b) svěřte to Hollywoodu. Potenciálně zajímavé pojetí známé historické události tentokrát z obou stran, k tomu kvalitní literární předloha a přesto takové - no takové. Dobré slovo ztratím snad jen za hudbu (včetně toho roztomilého prozpěvování československé hymny s anglickým přízvukem). Thompsony v rukou československého odboje nebo kulomet vzor 26 v kostele (o jiném rozmístění vojáků a o tom, že jich je šest místo sedmi nemluvě) jsou to nejmenší, co by se dalo kritizovat. Nechám stranou historické lapsy, ostatně do těch se bude obouvat kdekdo, a natvrdo řeknu, že to nefunguje jako film. Děj je nesourodá skládačka epizodek rozdílné kvality i ražení, některé z nich vypadají jako modernější verze jugoslávských odbojářských kousků, další připomínají Hitler: vzestup zla s Carlylem (hlavně ty z počátku Heydrichovy kariéry), do toho přijde rodinné melodrama a občas se tvůrci pokouší o scénu ala Jdi a dívej se. A protože jsme v americkém filmu, minimálně jeden z hrdinů samozřejmě sní o tom, že se po válce odstěhuje do Amíkova, což nám neopomene zopakovat asi třikrát. Ve výsledku to nejde brát vážně ani jako historickou rekonstrukci ani jako válečný film sám o sobě. Jak už jsem napsal u traileru, chudák Binet ani neví, co vlastně napsal. Jestli je to přece jen v něčem pozitivní, tak v tom, že mohu o to víc ocenit práci tvůrců Anthropoidu (o Atentátu pochopitelně ani nemluvím). Jeho chyby jsem v komentáři zmiňoval, ale přesto je z filmu vidět respekt ke skutečnosti a zároveň je to zkrátka lepší film jako takový. (09.06.2017)