Čajka

Čechov je jako autor velmi těžko uchopitelný. Pro jeho dobrou adaptaci je třeba znát jeho myšlenky do hloubky. A tady se to povedlo opravdu dobře. Chyběly mi tam teda trochu ty pověstné prázdné dialogy, jejichž smysl se nachází více v podtextu, než v kontextu, ale chápu, že jejich převedení na plátno je opravdu složité. Jen by se pro příště hodilo trochu víc věřit divákovi a neříkat mu všechno na rovinu. Film má totiž oproti divadlu jednu výhodu - může emoce lépe předvést v obraze. (30.04.2020)

Natočiť film na diela, ktoré vznikli pre divadelné pódium, je vždy riskantná záležitosť. M. Mayer evidentne mal odvahu a pokúsil sa „filmovo“ spracovať klasiku od A. P. Csehova. Výsledok vďaka skvelej hre od A. Bening a S. Ronan je prijateľný. Z celkového hľadiska však teraz (opäť) zvíťazili desky divadelného pódia. Ostatné „vedľajšie postavy“ spíš skromne asistujú. Osobné hodnotenie: 71% (***) (28.10.2018)

O Rackovi jsem věděl jen to, že ho napsal Čechov a do filmu jsem šel vlastně jen kvůli hereckému obsazení. A v tomto ohledu mě nezklamal nikdo a Annette Bening koncertovala i tady. Sám děj je ale fádní. Vlastně jen sledujeme skupinku lidí s rozdílnými charaktery, přičemž každý miluje někoho jiného. Motivů se tam samozřejmě najde víc, ale tuto linku považuji za ústřední. A jako taková funguje jen napůl a zdaleka nenaplňuje potenciál, který má. Navíc divadlo je tu cítit na sto honů a obča jsem měl pocit, jakoby Mayer mimo prkna nevěděl kudy kam. Jednou se to dá, ale o žádný zázrak se nejedná. 55% (03.02.2019)

Jednoho krásného letního dne se na víkend schází rodina a přátelé, z nichž určití jednotlivci vášnivě miluji někoho, kdo se stejnou vehementností miluje jiného. Celkově je to však příběh o umění, slávě, rodičích, dětech a především lidské absurditě v zájmu svých myšlenek a skutků napříč spektrem svého konání. Jedná se o filmové zpracování stejnojmenného díla ruského dramatika a prozaika Antonína Čechova, který napsal někdy v roce 1896. Vzniklá tříhodinová hra byla tímto zkrácena na polovinu své délky, takže celá koncepční myšlenka autora není zcela pojata. A tak se dá říci, že to dosti ztrácí vážnost dané hry, což vyjadřuje pocit zbytečnosti tohoto filmového projektu, který v daném spektru naprosto ztrácí smysl. Jako reklama na onu hru však může zafungovat dobře. Divák chtíc se dozvědět více, nechť se odebere přímo do divadla. Konzistence příběhu naráží na daný aspekt sociální morálky jak v rámci rodiny, tak i přátel, která se každou generací (co si budeme povídat) mění spíše k horšímu. Tento koncept je plně univerzální do každé doby a svou výpovědí nemálo nadčasový. V jednoduché verzi se dá říci, že je to příběh o lidech, kteří ve svém životě hledají něco, co nikdy nemohou mít. Autoři snímku se zřejmě snažili naznačit paralely se současnými nefunkčními rodinami, snad k lepšímu uchopení celé myšlenky, avšak zůstává otázka, jestli to bylo skutečně potřeba. I když je fakt, že dosti záleží, jak se k takovému snímku divák postaví. Každopádně má něco do sebe a jak je psáno výše, pro doplnění podrobností dané problematiky v dílu vyobrazené nelze jinak, než skutečně doporučit zajít na divadelní představení oné hry. (07.02.2020)

Zábavné, hlavně Elisabeth Mossová. Všechny postavy vypadají afektovaně a sympaticky jako ve stylu Čechova. Stejně se mi ale můj oblíbený Anton Pavlovič zdá trochu mnohem lepší než tato adaptace. Irina nakonec naznačí , že by mohla pomyslit i na někoho jiného než na sebe. Příběh je plný vášně a vzteku a zrady. Když se zbavíte nudy, melancholie a flustrace, uvidíte mnohem plynulejší film. (27.02.2019)