Spartakus

Skvelý seriál. Poriadne krvavý a aj napriek tomu vôbec nie blbý. Intrigy sú premyslené, všetko do seba pekne zapadá (niekedy aj 3-krát za jednu časť :D áno, erotické scény sú časté) a celá séria dáva zmysel. Všetko pekne graduje a finále je veľkolepééé. Rozmýšlal som povodne nad 4*, ale bavilo ma to nesmierne. Hltal som jednu časť za druhou a má to moje veľké sympatie za to, že si to v ničom nedáva servítky pred ústa. Takže 9/10 (31.01.2011)

Spartacus: Blood and Sands (100%) je ďalší seriál z dielne HBO, ktorý je predovšetkým kvalitný. Možno vám to príde ako vykrádačka 300 a Gladiátora, ale presne tak to aj malo byť. Tvorcovia mi naservírovali posvätnú pôdu, na ktorej ukázali fajn akcie. Čo sa týka hereckého obsadenia, tak u mňa herecký objav Andy Whitfield rozhodne zabojoval a svojou charizmou dokázal moju pozornosť upútať aj pri menej zaujímavých scénach. Ostatný herci boli tiež dobrý (Manu Bennett, Peter Mensah) a dokonca by som povedal, že si tie role podaktorý aj užívali (John Hannah, Lucy Lawless). Tento seriál, ale neokúzli len 300-vkovým vizuálom, ale aj prekvapivo brutálnymi akciami, erotikou, skvelou hudbou a hlavne dobrým príbehom, ktorý je v každom diely dosť zaujímavý aby ste sa nenudili. Za seba môžem povedať, že som sa moc nenudil a skôr som si to užíval ako tie dobroty, ktoré som konzumoval počas tých 13 hodín. Spartacus: Vengeance (85%) nadväzuje presne na Blood and Sand. Potom čo Spartacus dobil Batiov dom on a hrstka ostatných gladiátorov sa skrývajú v kanalizacii mesta, či v lese a ide za pomstou. Príbeh už nie je tak dobrý ako v prvej sérii, za to akcii pribudlo viac a sú aj zaujímavejšie. Najvačšie mínus druhej série je strata Adnyho Withfielda, ktorého som si skutočne oblúbil. Jeho nahradník vyzerá skôr ako zahradník a nie ako Spartacus. Ale nejde tu len o svaly, Liam McIntyre nevzbudzuje také sympatie ako Whithfield, no naštastie sú tu aj staré známe tváre, ktoré je radosť vidieť bojovať bok po boku. Hovorím nie len o čoraz lepšom Manu Bennettovi (Crixus), či Peterovi Mensahovi (Oenomaus), ale hlavne o Dustinovi Clareovi (Gannicus), ktorý je rozhodne prínos a tým pádom prequel God of the Arena nie je len obyčajný prequelom, ale v niektorých dejových linkách sa tu v ňom pokračuje. Spartacus Vengeance je stále dobrý seriál, no najväčšie mínus je preobsadenie postáv a slabší príbeh. Spartacus: War of Damned (95%) je zavŕšenie celého seriálu, kde sa Spartacus stretne zoči voči jednému s najvyšších generálov. Týchto posledných desať dielov je rozhodne zaujímavejších a výživnejších ako v predošlej sérii. Predovšetkým som si zvykol už na nového Spartacusa a príbeh ma rozhodne väčšie grády. Spartacus už ma dosť veľkú armádu a tak sa neschováva len v lesoch, ale ide dobiť rovno celý Rím. Akcie sú veľkolepejšie a prepracovanejšie ako v minulej sérii a rovnako je na tom aj príbeh, ktorý v každom diely ma čím prekvapiť. Taktiky útokov nikdy neprestanú prekvapovať a sila Ríma a záporných postav je nie len dvojnásobná, ale skutočne hrozivá. Obzvlášť potom čo si obľúbite niekoľko postáv. Záverečná séria je rovnako brutálna ako predošlé a rovnako neprestane prekvapovať. War of Damned si môže pripísať body predovšetkým za akciu, ktoré sú veľkolepejšie a dramatickejšia ako kedy koľvek pred tým. (13.08.2011)

Zase jsem se po dlouhé době dočkal toho, že jsem se na nějaký seriál koukal se zaujetím a dokázal jsem ho dokoukat až do konce, aniž bych se u něj musel nudit a dělat tisíc věcí kolem. Tenhle příběh o tom, kterak se Spartacus vzepřel nechutnýmu, slizkýmu a povrchnímu Římu se totiž rozjel božsky. Chci jenom vidět, jak to tvůrci rozvhrnou dál. Takhle to s ním ale zatím vypadá opravdu dobře. Míchá se v něm totiž všecko možné. Z jedné strany podlé a nechutné intriky a la seriál Řím, z druhé strany pak hromada nahatejch prdelí, vystrčenejch bradavek a sexu a ze třetího úhlu pak parádní akční bitky, které ale nemusí každému sednout. Jsou totiž tak trochu komiksové a v tom je ten malý háček a rozdíl od obyčejných historických příběhů. Bitek je totiž hodně, teče v nich hodně krve a efekty jsou značně komiksové. Dost to zakrývá ve skutečnosti docela divný efekty, kterým se občas tvůrci nevyvarujou a vypadaji docela blbě. Jenže na co mě seriál nalákal, od toho jsem po čase opustil a zamiloval se hlavně do jednotlivých postav. Prožíval s nimi příběhy a klasicky prostě sledověl relativně normální seriál. Akce už mi přišla otravná a také jí ubylo. Ono se to ale zase všecko vrátí do původních hodnot a dopadne to tak, že seriálu plný počet nedám, ale určitě se budu těšit na další díly. Bavil jsem se u něj opravdu dobře. (26.05.2010)

Ikdyž to zpočátku vypadá jako béčková kopie 300, v druhé polovině seriálu je opak pravdou. Intriky, které se postupně objevují, jsou rafinované a velmi dobře promyšlené. Z druholigového seriálu se stává skvost, který se nezadá s takovými díly jako Řím nebo Já, Claudius. Na své si přijde milovník hrdých braků, protože Spartakus: Krev a písek se prezentuje především brutálním násilím, nahotou a digitální krví. Vizuál je sice otřesný (prakticky pořád greenscreen), ale dá se to odpustit, jde o televizní projekt. Velké plus si zaslouží zobrazování nahoty. Souloží se tu prakticky pořád, navíc kamera ukazuje nahé lidi v celé kráse a nevyhýbá se ani intimním místům, která se v podobných projektech úzkostlivě tají. Závěrečný díl je doslova masakr, žrádlo. Tomu říkám uspokojit svého diváka. (23.01.2011)