Funebrák

Je to poněkud zvláštní film. Snadno ho rozdělíme na dvě poloviny. V první části tropí Burian povyk na svatbě, kde zpívá legrační písničky a zoufale hledá nebožtíka. V druhé části vymáhá odškodné a předstírá, že byl vážně zraněn při srážce dvou vlaků u Vrňan. Jak tu již někdo trefně poznamenal, jedná se spíše o sled skečů. Něco je výborné, něco zdlouhavé a něco poněkud nudí. I tak se ale jedná o slušnou zábavu. (14.01.2009)

Ano, Funebrák by byl slabší z těch komedií Vlasty Buriana. Spojení dvou divadelních frašek Burianova divadla do jednoho filmu se ukazuje jako násilné, vmontování příběhu funebráka, který se omylem dostaví na svatbu, s příběhem o srážce vlaků u Vrňan spolu vůbec nesouvisí a byly propojeny jen postavou pana Hnipírda. Rovenského já však miluji a Burian byl i tady skvělý, stejně jako moje oblíbená Bettynka Kysilková. Ke čtyřem hvězdičkám jsem se rozhodl kvůli dvěma scénám. Ta první ukazuje vrchol Burianova všestranného umění komika,zpěváka, tanečníka a imitátora - je to scéna, kdy ukazuje zvyky, písně a tance různých národů. V tom byl Burian nepřekonatelný a tato scéna patří ke zlatému fondu českého humoru. Druhou scénou je slovní přestřelka u pojišťovny státních drah mezi Burianem a Richterem. Ta je takyúžasná, zejména ten ondoň a housková stařena. (29.08.2016)

Pominu fakt, že film je vlastně jakýmsi chatrným dějem poslepovaný sled skečů, které mají ukázat komediální talent Burianův. Ten je bezpochyby na plátně přítomen, obzvláště ve scénce napodobování různých jazyků, žel jsou tam i scény slabší. Nejslabší chvíle však přicházejí, když Burian plátno opouští. Příslušné pasáže slouží pouze a jen jako lepidlo, lépe do nich nesahat. (05.01.2009)

Na počátku třicátých let byl Vlasta Burian už mezinárodně proslulým komikem a výjimečnou osobností domácí kulturní scény. V té době měl za sebou čtyři němé, čtyři zvukové a tři německé filmy, které mu mimochodem zajistily velkou popularitu u germánských sousedů. Než režisér Karel Lamač na čas předal žezlo svému žáku Martinu Fričovi (ten s Burianem natočil v rozmezí let 1932 až 1934 neuvěřitelných pět filmů), stihl vyrobit jednoduchou veselohru pod názvem FUNEBRÁK. Scénárista Václav Wasserman obratně spojil dvě úspěšné humoresky z repertoáru Burianova divadla: Drémanovu Srážku vlaků a Longenovu Už mou milou, natáčení pak probíhalo necelé tři týdny (nikoli pět dní, jak se dodnes mylně uvádí v oficiálních pramenech). Král komiků zde vystupuje v roli samorostlého funebráka Pletichy, který se shodou náhod ocitne na netradiční svatební hostině a následně způsobí rozruch na inspektorátu drah, kam si přišel pro bolestné s falešným jménem jednoho ze svatebčanů. K jednoznačně dominujícím hodnotám náleží části, v nichž titulní hrdina marně zápasí s úřednickou byrokracií a v takřka čtvrthodinovém pásmu paroduje jazyk, tance a písně sedmi národů. Vedle Buriana se objevila řada osvědčených divadelních i filmových partnerů, kterým vévodí vynikající dvojice Jana Richtera a Martina Friče. Zcela atypickou roli v rámci své početné filmografie tu vytváří Růžena Šlemrová a příjemným bonbonkem je přítomnost rodící se hvězdy barrandovského věku Lídy Baarové. V konfrontaci s některými dalšími burianovskými filmy se bohužel stále jedná o nedoceněný démant, který si zasluhuje vyšší diváckou pozornost. --- "Vaše meno! - Boleslav. - Stará nebo mladá? - Boleslav! - Stará nebo mladá? - Já mám radši mladší. - Co je nám do toho, co vy máte radši! Já se vás ptám, jestli je ta Boleslav Mladá nebo Stará!" (04.10.2008)

Prvá polovica filmu je nudná ale od napodobňovania národov v podaní Vlastu Buriana nemá film chybu, a to čo príde potom je jeden z mojich najzábavnejších zážitkov vôbec. Áno, mám na mysli rozhovor medzi funebrákom a inšpektorom o vyjednávaní bolestného, ktorý mi prišiel tak vtipný ako máloktorý (ak vôbec nejaký) dialóg Československej kinematografie, a práve preto si púšťam tento úsek z Funebráka skoro vždy, keď ma postihne pochmúrna nálada. (07.04.2012)