Hovory s TGM

Když měl včera pan prezident ten svůj svátek (28. říjen à la ing. Zeman), tak jsem si při té příležitosti chtěl pustit nějaký vhodný vlastenecký film... Mno dobře, chtěl jsem si vyřešit jeden filmový rest... __ Z Hovorů s TGM jsem trochu na rozpacích, ale nemůžu říct, že bych byl úplně zklamaný. Režijní pojetí a stylizace tohoto velmi komorního filmu mě mile překvapily; tempo bylo dobře vypočítáno s ohledem na stopáž & formu filmu a ještě umocnilo jeho poměrně působivou atmosféru, která (poněkud falešně) evokuje idylu prvorepublikového Československa a přenáší nás do jakéhosi poetického bezčasí. Bohužel se ale zopakovala slabina, která je už zřejmě charakteristická pro snímky dělané dle Kosatíkových scénářů: Topornost dialogů, přehnaná edukativnost a příšerná doslovnost (červenými srdíčky počínaje a českým překladem anglické věty - oboje z Masarykových úst - , které by skutečný Čapek musel bez problémů rozumět, konče). Základem filmu, který má stát na neformálním rozhovoru dvou intelektuálů (knižní "Hovory" byly již dopsány a Čapek spěchal na vlak do Prahy za Olgou), byl bohužel Kosatíkův zavedený mechanistický princip: 'narvat do psaného scénáře co nejvíc historiografických informací a/nebo myšlenek posbíraných z různých psaných zdrojů bez ohledu na přirozenost mluveného slova (však oni si s tím herci nějak poradí)...' Tuto slabinu navíc umocňuje Budař v roli Čapka, kterému toho intelektuála (narozdíl od Huby) moc nevěřím... Ve výsledku tak filmové Hovory s TGM představují především jakýsi Kosatíkův osobní statement v krásných kulisách nebo vzkaz dnešním Čechům: Masaryk byl člověk z masa a kostí, odvážný politik, který byl poháněn zdravým lidstvím, ale současně to byl pragmatik a rváč, který se na mnoho lidí díval spatra včetně pěti "mužů 28. řijna" - a také právě na Čapka, jehož servilita je Masarykem napadnuta v jednom z mála dramatických okamžiků filmu. Víc si z tohoto filmu asi vzít nejde. Tož.... Hovory s TGM jsou typickým filmem pro školní projekce za účelem přiblížení osobnosti TGM. Ale těm studentům/žákům by měl(a) pan(í) učitel(ka) zdůraznit, že kniha (!) Hovory s TGM, je úplně o něčem jiném. (29.10.2019)

Projekt, který budil dost velké obavy a vypadal poněkud kontroverzně dopadl nakonec velmi dobře, což mi bylo jasné, už když jsem si poslechl rozhovor Lucie Výborné s Janem Budařem (doporučuji!). Jedná se o velmi důstojný dárek ke stoletému výročí republiky a jsem rád, že něco takového vzniklo. Jasně, forma nesedne každému a zdaleka vše se nedá pochytit napoprvé. Však bych si potřeboval dát ještě aspoň jednu projekci. Ale ten film je prostě funkční, jemný, inteligentní a důležitý (děkuji kolegu patrikusovi, že mi to sebral z úst.) A určitě to pro tvůrce nebyla jenom ,,nějaká práce´´ (opět doporučuji rozhovor s Janem Budařem), což je dost vidět. Prostě, díky. (08.03.2019)

Dvě mimořádné bytosti, knihu rodiče měli a já ji ale nečetl, měl bych to napravit... Jak jsou s historii našeho státu spojeny letopočty s osmičkou, tak i zde je najdeme.V době rozmluv s T.G.M. bylo Čapkovi 38 a Masarykovy 78, kniha vyšla v roce 1928, a Čapek 10 poté umírá, a zase v roce s osmičkou na konci 1938, bylo mu 48 let... (23.02.2019)

Hovory s TGM je rozhodně jeden z nejkomornějších filmů z tuzemské produkce posledních let, který stojí zejména na hereckých výkonech dvou hlavních aktérů. Hodinu a čtvrt se divák prochází s Masarykem a Čapkem na pozemcích okolo topolčianského zámku a naslouchá jejich hovorům, které se ubírají různými směry - od témat zcela povrchních až po niterně osobní - přičemž se ve vzduchu stále vznáší otázka ohledně vydání či nevydání knihy, na které se oba muži podílí. Vskutku minimalistický filmařský kousek, který nabízí divákům pohled do soukromého života dvou velikánů našich dějin. (04.11.2018)

Malý velký film, který se nenásilným způsobem dokázal obejít bez postranních myšlenek a předvídání. Je to "jen" jedna (ne)obyčejná procházka, při které se poodkrývají soukromé životy dvou mužů, literáta Čapka a politika Masaryka. Masaryk přesvědčuje Čapka, že jejich společná kniha nesmí vyjít, protože jej ukazuje v příliš intimním světle, a Čapek zase přemlouvá Masaryka, že není jen politik, ale také člověk z masa a kostí. A mezi tím poletují nehynoucí myšlenky o životě, o lásce, o politice a o tom, co to znamená být sám uprostřed davu. (23.10.2018)