Christopher Robin

Tento film je daleko lepší než Sbohem Kryštůfku Robine. Přesto mi však celá první polovina filmu přišla ponurá, atmosféra byla pochmurná. Zlepšilo se to až se Kryštůfek vrátil zpět do Stokorcového lesa, po peripetiích se sloniskem jsme viděli i radost a zábavu. (30.09.2022)

Hrdina, utahaný životem, se vrací do fantazijního světa svého dětství a připomene si, jak jsou rodinné hodnoty důležité a vůbec nejdůležitější. Typický Disney – nic, co by člověka překvapilo, ať už mile nebo nemile. Jde o naprostou tuctovku, na kterou si za pár dnů ani nevzdechnete, akorát to hezky vypadá a hrají v tom slavní herci. Asi jako když dostanete načančanou plyšovou hračku z nějakého módního animáku – chvilku ji taháte, ale pak se rádi vrátíte k nějaké své už umolousané plyšové kočičce, pejskovi nebo medvídkovi, protože oni mají svůj osobitý charakter. (15.05.2023)

Film je určený deťom i dospelým. Určite sa tu dostane do vysokých čísel, ale ja nemám rád takú všehochuť. Na jednej strane sa snaží byť detinský milý, na druhej strane dospelácky vtipný a nakoniec nefunguje ani jedna stránka. Ja si dokonca myslím, že deti sa pri tomto počine začnú extrémne rýchlo nudiť. A hovoriace medvede a králiky zas nemusia baviť zrelšieho diváka. (06.08.2018)

Osobně jsem vůči fetišistickému oslavování vnitřního dítěte a dojímání se nad vlastním dětstvím vždycky ostražitý, přijde mi to jako hrozná werichovština a jakási imitace "moudrosti". Neříkám, že se někdy rád nedojmu a že na mě nostalgie někdy nefunguje - ale tady je to tak banální a natolik to stojí v cestě dalším, bohužel nerozvinutým motivům, že to zamrzí. Na jednu stranu se mi líbí, že přítomnost imaginárního světa přesahuje hrdinovu mysl a mohou s ním interagovat i jiní, ale na druhou stranu to vede k velké nejasnosti ohledně toho, jaká je tedy role toho světa a co má z filmu vyplývat. Přítomnost těchto světů má většinou ten smysl, že se jich hrdina musí vzdát a najít jejich otisk v každodennosti. Zde ho však objevujeme jako fyzicky existující místo, kam se Kryštůfek na konci doslova odstěhuje se svou rodinou. Co si z toho má člověk vyvodit?. Dcera má odjet na prestižní školu, ale z toho asi sejde, protože "se jí nechce". A místo toho se s otcem a matkou přestěhuje do pohádkové říše, kde bude zřejmě nicnedělat s magickými stvořeními do konce věků. Je to svou neaplikovatelností skoro fascinující - a některé implikace jsou až hrůzu nahánějící, přinejmenším pak nezodpovědné. Je to opravdu čisté propadnutí a odevzdání se nostalgii, které by z rukou Davida Lynche bylo čteno jako obraz totální zkázy a rozpadu lidské mysli. (19.11.2018)

Potřebuju (a snažím se opečovávát) svůj Stokorcový les. Někde tam vzadu v hlavě, aby byl vždy k dispozici, abych se do něj pravidelně mohl vracet. A věřím, že nejde jen o nostalgické - a idealizující - utápění se ve věcech minulých. Jde o memento: nezapomeň, hraj si. Dřív jsi věděl, že je to důležité. Dřív jsi byl moudrý. __ A přesto zapomínám, a přesto si přestávám hrát. A dny se stávají zítřky místo dnešků, a člověk pak všechno poplete. Zejména to, co je a co není důležité. Přitom je to snadné: důležitý je Pú! (26.08.2018)