Underground

Rodina se rozhádá a země krvácí, trhá se na kusy. Rodina se hádá, ale alkohol teče proudem a všichni tančí. ___ Underground = sled podobenství ve zběsilém tempu. Divák se může snažit odhalit co všechno Kusturica za každý záběr schovává a místy si trochu loknout vody z moře vrstvících se rovin symboliky, nebo nechat působit jen samotný živel na povrchu, a to bez snahy o historický exkurz. V takovém případě bude nejspíš trochu rozezlen místní nesmyslností v návaznosti jednotlivých scén a v logice postav, hlavně ale ochuzen o 90% toho, co se film snaží předat. ___ Kusturica se snažil narvat do snímku hrozně moc a myslím, že to trochu přehnal - nehledě na to, jak úžasný snímek je, při sledování mě nejednou rozčiloval. Na jedno zhlédnutí se nedá pojmout a za druhé zhlédnutí mi asi stát nebude. ___ "Válka není válkou, dokud bratr nebojuje proti bratru." Události na území bývalé Jugoslávie tesknou notou prochvívají každý obraz. Láska k Balkánskému naturelu a smutek i radost nad místními osudy Kusturicovi nelze nevěřit, ať už je tato představa filmovým jazykem (a Kusturicovým náhledem) jakkoliv deformována. ___ Ten jde proti bratru. Jiný bratr hledá bratra - přes mrtvoly. Hrdina se zasekl v časech dávno minulých a stojí v konfliktu vedle pragmatika, který umí tahat za nitky. Syn následuje otce a válka slepých emocí pokračuje. Jednotky UN jsou často neužitečným důkazem bezzubosti a striktně pragmatického jednání světového společenství. Chorvati proti Srbům, Srbové proti Chorvatům, všichni proti Bosňákům, muslimové proti křesťanům, všichni proti všem. Takhle si představuji snímek točený s bolestnou láskou k vlasti (aniž by tvůrce příliš řešil, jestli jde o bývalou Jugoslávii nebo například o jeho rodnou Bosnu). A to nehledě na to, jaké mám na nacionální smýšlení názor, nehledě na vypravěčské lapsy a zmatenost. (02.10.2013)

Kusturicovu poetiku a styl většinou můžu a ve spojení s Bregovičovou hudbou je to vždy zážitek. Navíc umí zobrazit i válečné události hezky v kontrastu s běžnými lidskými emocemi a dovádí to často ad absurdum. Prostě dějiny bývalé Jugoslávie vážně nevážně! Trochu mi tu vadila délka téměř tři hodiny, ale můžu být rád, že jsem neviděl pětihodinový reřisérský střih ;-) to bych asi nerozdýchal. Srdcovka to být nemůže, ale slušné 4* jo a soundtrack rozhodně stojí za to. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (07.01.2013)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)

Dával bych si hodně velkého bacha na to, nechat se jenom okouzlovat Kusturicovou muzikálností, jíž na tři hodiny opulentně roztančí filmové obrazy; tohle dílo v sobě má ukrytou i poměrně nebezpečnou ideologii, či lépe řečeno mýtus o "horké srbské krvi", která ospravedlňuje vedení války a genocidy. Z filmařského hlediska takřka geniální, z politického hlediska velmi pochybné, ne-li přímo odsouzení hodné. (27.02.2003)

Válečný Bělehrad není zrovna ideální místo k životu, zvlášť pokud se neumíte dobře otáčet. Což ale Marko a Černý rozhodně umí. Když ale začíná jít do tuhého, musí se Černý (i se svou rodinou i přáteli) začít skrývat, a ideální místo je pod Markovým domem. Společně zde vytvoří dílnu na výrobu zbraní - které Marko dokáže velmi snadno zpeněžit. A když skončí válka, rozhodne se Marko nechat lidi v podzemí dál žít v iluzi válečného stavu, a dál těžit z jejich práce ... Filmy Emira Kusturicy zatím šly vždycky tak nějak mimo mne, a tak jsem vůbec netušil, co od něj čekat. Nakonec se dostalo i na něj, a konkrétně na Underground - no a jak to říct, úplně tak moc nadšenej nejsem. Nápad (scénář) je sice brilantní, fakt jsem se pochechtával po celý film, jenže Kusturicovo zpracování mi vůbec nesedlo. Zvlášť u rádobyvtipných scén jsem se hodně nudil, a přišlo mi, že jsou ve filmu jen tak navíc, aby se mohl Kusturica pochlubit, že natočil jeden z nejdelších filmů všech dob. Stejně tak po herecké stránce mne účastníci nijak nepřesvědčili, i když "stárnutí" hrdinů je zvládnuté na jedničku. Když sečtu své pozitivní a negativní pocity z tohoto filmu, tak jsem na čistém průměru ... (08.09.2011)