Leanderova poslední cesta

Větší přínos, než hlavní banální příběh, mají podle mě vedlejší věci, které se dějí spíše "mimochodem", a to jak věci týkající se druhé světové války, tak i současného dění na Ukrajině. Hlavní příběhová linie je až moc naivní. Nicméně hlavní přínos vidím ve více pohledech na tu jednu a tu samou věc. Válka, jakákoliv, nebyla nikdy černobílá. Po ní máme sice tendenci rozlišovat co bylo dobře a co špatně, ale po bitvě je každý generál. Za mě určitě silný filmový zážitek. (05.01.2020)

Nakonec si zase Němci sypali popel na hlavu, což mi teda nijak více nevadí, jenom jsem vzhledem k zajímavosti příběhu doufal v nějaké originálnější zakončení. Eduard Leander mohl být třeba kladnější, ale to by zase rozhodilo linii s vnučkou. Navíc pro některé kladný byl, jako v silné scéně návštěvy, či rodinného setkání. Jürgen Prochnow je v jeho roli výborný, z mého pohledu vlastně sympatický, snad i proto jsem mu přál lepší osud. Jeho osudem mohlo celé vyprávění skončit, vše následující už je zbytečná přeslazená nástavba. Film každopádně zdaleka není jen o Eduardovi, je hlavně o vztazích v jeho rodině a také v rodině úplně jiné, na neklidné Ukrajině. Tento střet dvou bratrů na poutavém pozadí konfliktu, je velmi silnou a hlavně i originální částí filmu, vlastně mu na kvalitě dost přidává. Stejně jako první i poslední záběr, tedy co se kamery týče. Ta je velmi solidní především v dramatických scénách, kdy postavy, nebo jejich tváře nespouští z očí. Lokace natáčení zase přidávají na atmosféře, jsou mrazivé, smutné, ale občas i velmi pozitivní. Hold život... 75% (01.04.2020)

Jednou za čas se mi na televizi promítne opravdový lidský zážitek, který si zaslouží označení toho nejlepšího, co drama ve filmu může nabídnout. A je jasné, že hlavní slovo tu bude mít příběh. Ten v tomto případě zasahuje opět do druhé světové války. Ne, že by se v něm odehrával. Spíše uzavírá jednu nedokončenou kapitolu. Kamera Vás tak hodně rychle z Německa přesune do rozbouřené Ukrajiny, která si žije tak nějak svým životem a rozjede tu příběh postavy, kterou tu naprosto skvostně hraje Jürgen Prochnow. Naráží na lidské vlastnosti, dobré i ty špatné. Porovnává národnosti, životy před válkou a po válce. Srovnává, co bylo tehdy a co je dnes, sleduje nesmyslnost hranic nebo se snaží zodpovědět řadu nezodpovězených rodinných otázek. To všechno v rozmezí 107 minut, kterými tento film disponuje. Film plný dobrých lidí a lidí, kteří jsou prostě takoví, jací jsou. Ani zlí, ani dobří, prostě sví a jedineční. Poplatní době, danému státu, danému životu v daném období. Prostě příběh jednoho bývalého německého důstojníku Wehrmachtu, který se shodou okolností stal členem ukrajinských Kozáků. Jak to bylo dál, to se dozvíte v tomto krásném a jedinečném životním příběhu. (11.10.2018)

Přepisování dějin filmem mají Němci v krvi. Avšak na rozdíl od Geobbelsovy doby (o ní je ve filmu řeč, byť latentně), jsou však již mnohem rafinovanější a svůj záměr dovedou skrýt dokonaleji. Dědeček Eduard (již jménem a věkem vzbuzující soucit); jméno Eduard (nkdo ho neosloví Eda nebo Edi) je anglického původu: Edward = Ed (ead) + ward (weard) = strážce (svého) majetku, nebylo už ve 20.století běžným jménem. Tak tento Eduard se vydává ve věku, kdy většina už myslí jen na nemoci a smrt, na velký výlet (vlakem, autem, lodí, pěšky) do Ukrajiny a Ruska (kde se už k moci opět dostávají fašisté - film hází nacisty, komunisty a separatisty na jednu hromadu - viz citace). V Eduardovi se postupně probouzí cit vedoucí až k patosu, extázi a agonii. Dozvídáme se, že jako důstojník wermachtu byl velitelem jízdy dávno již rozkozáčených kozáků a při ústupu z Ruska zachránil svoji ruskou milenku (na ruské hostině se pak řeší význam aktu její záchrany a jeho povelu k likvidaci zajatců) a další informace o osudech zúčastněných... Německé filmy posledních let dokladují, že ne všichni Němci byli "plavé bestie", bez (sou)citu, kteří si libovali v plnění (a vylepšování) rozkazů, nýbrž (alespň někteří z nich) byli hluboce cítící, věřící, zkrátka humanisté. Typicke je tu i závěrečné cyranovské gesto: "Svou kozáckou čapku odkazuji v dál!". A dále poselství: generace dědů do sebe mlátili, generace otců vyčkávali za bukem, generace dětí je opět zralá pro "německo-ruské přátelství" jako kdysi za carů. (25.10.2020)

Film je svojím spôsobom malé drama bývalého nemeckého kapitána, ktorý vo vojne viedol ruských kozákov... a rozhodne nebol neviniatko. Ale až tesne pred smrťou sa vydá na bláznivú cestu po stopách svojej lásky z vojny... Jeho vnučka, s ktorou si vôbec nerozumie s ním ide úplne nechcene... ale práve preto sa táto malá road-movie stáva zaujímavou. Odhaľuje vzťahy a skutočnosti o ktorých si členovia rodiny nikdy nepovedali a ktoré vyplávali na povrch až na separasistami obsadenej Ukraine a v Rusku na konci cesty. Adele sa dozvedá veci, na ktoré si musí urobiť názor a s ktorými sa musí aj zmieriť. Všetci traja hlavný hrdinovia hrajú výbornú partiu a tieto tri postavy mi boli veľmi sympatické. (15.10.2018)