Spomínaš si na Dolly Bell?

Vidím v tom linii Kachyni spíš než Formana a spol. Lásky mezi kapkami deště a nejen ty. Stojí a padá to se Štimacem, kozlík je okouzlující. Morálka či mravnost anebo étos toho jako celku jsou bohužel velmi vratké. Vratké jak Hřebejk, kterého tu občas někdo zmiňuje. Překážel mi balkánský vztah k ženě coby věci a balkánští patriarchové a s nimi stále zasuté byť ještě nemilitarizované sebemačo-utvrzení. Za tím vidím už Kusturicu dnešního, zcela zhnědlého. Nejsilnější scény filmu pro mě začátek s kolotočem na kopci a rodinné setkání na dvoře s lidovou písní: zahalená manželka a peroucí se bratři vzadu. Filmové vidění měl Emir silné. (29.07.2022)

S odstupom času temer 40 rokov od prvého a hneď úspešného filmu Emira (Nemanja) Kusturicu by sa to dalo premenovať aj na Spomínaš na mladé časy v Sarajeve Emir ? Film zachytáva život obyvateľov multietnického Sarajeva začiatkom 60-tych rokov 20 storočia, kde sa toho od atentátu Gavrilu Principa v 1914 na arcivojvodu Ferdinanda veľa nezmenilo. Ak, tak len vláda Titových komunistov a pokus o pozdvihnutie kultúry zanietenými propagandistami. Presne v takomto prostredí vyrastal sarajevskýr odák Kusturica. Raz sa jeho matka sťažovala švagrinej na svojho pubertálneho syna,ťažkého záškoláka a odchovanca ulice „Polovica jeho vrstovníkov je buď v base alebo v polepšovni. Čo z neho len bude?!“ Našťastie to dopadlo dobre.Tak je to i vo filme, zapálení komunisti, prostí a veselí Bosniaci,rakija, pospievať si, požartovať a neodmysliteľné dno spoločnosti zlodej a prostitútka.A tú s takými vnadami by nebránil len zamilovaný adolescent Dino. Na Kusturicu málo humoru, dobrej balkánskej muziky, uletených scén. Hlavná postava Dino (Slavko Štimac) je osobitná kapitola. V čase natáčania táto detská hviezda mala už 20 rokov, ale vyzerá skutočne ako 16 ročný. Konečná scéna zachycuje nové panelákové Sarajevo a auto s rodinou ktorá sa sťahuje. Rovnako ako Kusturica s manželkou a deťmi preč zo zapadákova Sarajevo kde ho miestni recenzenti a komunisti šikanovali za scenár k politicky ladenému filmu Otec na služobnej ceste. V roku 1965 som prechádzal 1x Bosnou, cesty od Františka Jozefa, chlapci vyholené hlavy a veľké uši, sem tam hodili len tak po aute kameň. Tam to kľudné asi nikdy nebolo a nebude. Film za 4*a 1* za nostalgiu pravého Balkánu ako si ho do dnes pamätám. (11.09.2019)

Emir Kusturica a jeho balkánská debutová zpověď doby. Domy, do kterých by slušný člověk nevlezl. Kolotočáři na rozmáčené a rozblácené louce. Čtrnáctiletí kluci vyhulující u střelnice, zalejvající kouř travaricí, kterou jeden z nich ztopil ožralému fotrovi. To, že je vedro k zbláznění, kamera radši ani neukazuje. Trošku zoufalství, ale po Balkánsku. Takže takové hezké zoufalství. (05.04.2023)

Nádherné coming-of-age drama a vydařený celovečerní debut, v němž už Kusturica předznamenal většinu rysů svých pozdějších filmů. Mně se vždy strašně líbil už samotný název filmu, který mi vždy přišel prostoupený neobyčejnou nostalgií a univerzální srozumitelností - snad každý přece zná z dospívání nějakou svou vlastní "Dolly Bell", na kterou si občas vzpomene, kde je jí asi dnes konec... Ta Kusturicova, v odzbrojujícím hereckém podání krásné Ljiljany Blagojević, má v sobě všechny atributy toho, aby na ni člověk do konce života nezapomněl - ačkoli herecký prostor její postavy italské kurvičky v tom filmu není příliš velký a opticky ho do značné míry upozaďuje dominantní postava Dinova otce, stihne člověka dokonale okouzlit. Ačkoli to srovnání může znít trochu nepatřičně, zdá se mi, že tak jako má Hřebejk svoje Šakalí léta, má Kusturica svoji Dolly Bell - oba filmy představují celovečerní debuty o dospívání v politicky nelehké době, a v obou hraje výraznou roli hudba (byť Dolly Bell není klasický muzikál jako Šakalí léta, hlavní hrdina Dino zpívá v kapele, jejíž hudební produkce v tom filmu dostává nezanedbatelný prostor). Co se mi na tomto filmu líbilo nejvíc, je to, jak obratně kombinuje dojemné momenty s humornými - jednoduchý filmový děj se mezi oběma polohami pohybuje mimořádně přirozeně, a člověk se zde dočká rozverného smíchu i pohnutého dojetí. Finální panoramatický záběr na nákladní vůz se stěhující se Dinovou rodinou a výstavbu obřího sídliště v pozadí je potom zcela nezapomenutelný a dává tušit, jak bouřlivé změny mají v nejbližší budoucnosti nastat - celkově mi kamera v tomto filmu přišla nesmírně zdařilá a spousta záběrů mě naprosto nadchla (nádherně je například nasnímáno první milostné sbližování Dina a Dolly na půdě plné prchu a holubů). Když si vzpomenu, jak jsem byl v roce 2006 unešený z Kusturicova filmu Život je zázrak, kde Slavko Štimac ve svých 44 letech ztvárnil postavu srbského inženýra Luky, mám o to větší radost, že jsem měl nyní možnost ho vidět v tomto starším filmu, kde mu bylo pouhých 21 let - je to skvělý herec a už v tomto filmu mě bavil skoro tak, jako o 25 let později. Marná sláva, Kusturica už asi navždy bude moje srdcovka. Všem lidem, kteří to mají jako já a dosud tento film neviděli, ho lze jen vřele doporučit. (20.03.2016)

Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. (09.11.2016)