Dům k pověšení
Dom za vešanje
Il tempo dei gitani
Time of the Gypsies
Obsahy(1)
Hlavní hrdina filmu Perhan žije se svou babičkou Hatidžou, strýcem Merdžanem a nemocnou sestrou Danirou v romské osadě, ze které jsou pravidelně unášeny děti do Itálie, kde jsou využívány Ahmedovou mafií k různým zločinům. Perhan se zamiluje do krásné Azry, ale k docílení svatby potřebuje peníze, a tak se vydává na dlouhou cestu do Milána Kusturica svým filmem reagoval na článek v novinách, kdy skupina jugoslávských Romů byla zatčena italskou policií a obviněna z vykupování dětí z chudých romských rodin. Děti převážela ilegálně do Itálie, kde je nutila k žebrání, prostituci a krádežím. Kusturica odjel do Skopje a několik měsíců žil v romské osadě, ve které naslouchal starým mýtům vyprávějících o svobodě a smrti. Ve filmu propojil dokumentární rovinu se symbolickou, ve které jsou protagonisté čistší, věří ve své sny a touží po šťastnějším volnějším životě. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes v roce 1989. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (97)
Začátek filmu by se dal charakterizovat jako cesta do hlubin cikánské duše. Postupem času dostává film nový rozměr. Prodávání dětí do Itálie a Perhanův vzestup, který je ovšem diskutabilní a končí tragicky (stejně jako skončil i Perhanův herecký představitel v reálném životě). Vadou na kráse je značná délka a nevyrovnanost. Občas je problém vyznat se, jak se čas posunul kupředu a co se stalo. Na druhou stranu jsem to čekal daleko horší. 70% ()
Kusturica patří mezi mé oblíbené režiséry a toto dílo patří mezi ty starší a moc dobré. Dlouhý cikánský epos plný černého humoru, lidského pohledu na cikánskou komunitu a výborný příběh podbarvený úžasnou hudbou. Bregovič i Kusturicovo No Smoking Orchestra jsou jednoduše zárukou kvality. Škoda, že přes blízkost Kusturicovy tvorby (studoval na FAMU) jsou jeho filmy u nás málo rozšířené... ()
Další názorná ukázka toho, že by cigáni měli být ekologicky a ekonomicky vyhubeni. Strašný film. Kusturice hledal snědé spoluobčany do rolí asi v největší žumpě cigánského ochotnického divadla, tím pádem se na ty přismahlé šmějdy nedalo dívat a znepříjemňovali mi celý snímek. Nejvíce ze všech mě sral ten šulin v hlavní roli. Zásadní problém filmu bych viděl v tom, že se bere šíleně vážně bez Kusturicova typického humorného nadhledu. Člověk se musí opravdu hodně snažit, aby vypátral něco, čemu se může zasmát. Opravdu katastrofa, za kterou by se měl Emir upřímně stydět. ()
Kusturica ve sve krase, moc pekne natoceny film o jedne cikanske osade nekde v Jugoslavii. Neni to sice tak zabavne jako Cerna kocka, bily kocour... Jednoduchy pribeh, pekna kamera a predevsim vyborna hudba Bregovice dava filmu ten pravy balkansky smrnc. Neni nouze o vtipne dialogy a zajimave postavy. ()
Cikánská duše je velká... tak velká, že vedle sebe nesnese duši žádnou jinou. Kusturica zachycuje snad všechny cikánské stereotypy, a činí tak s kouzlem sobě vlastním. Obzvlášť když naplno popustí uzdu fantazii, oddá se svému magickému realismu, a nebo roztáčí kola absurdního humoru, je Dům k pověšení luxusně zábavným filmem. Když dojde na deprese, nihilismus, a ošklivou šeď západního světa... not so much. U malých lidí a malých témat je Kusturicovi nejlépe, a čím méně toto budete vnímat jako kritiku kapitalismu a západu, který všechny zkazí, tím lépe vám u filmu bude. ()
Galéria (16)
Fotka © CPT Holdings, Inc.
Zaujímavosti (5)
- Milostná scéna, kterou Perhan a Azra sledují v kině, je z jugoslávského filmu režiséra Rajka Grliće Jen jednou se miluje (1981), v hlavní roli s Mikim Manojlovićem. (Iggy)
- Velký americký kabriolet, ve kterém jezdí Ahmed (Bora Todorović), je Pontiac Bonneville z roku 1970. (Saur.us)
- Emir Kusturica si za film odnesl z festivalu v Cannes v roce 1989 cenu pro “Nejlepšího režiséra“. V roce 1991 získal film od Švédského filmového institutu cenu Guldbagge (Zlatý brouk) pro “Nejlepší zahraniční film“. (džanik)
Reklama