Čierna mačka, biely kocúr

Od začátku ulítlé, osobité, prostě "své". Kusturicův rukopis se naprosto nezapře (pro znalce jeho dalších snímků). Tolik originálních drobností, ztřeštěností a bláznivých charakterů na jednom místě jen tak nepotkáte. Film se také mohl jmenovat "Prase požírající trabant" nebo "Permanentně zfetovaný mafián snažící se provdat svojí liliputánskou sestru". Téměř každá postava tu má chrup v dezolátním stavu, vzezření primitivního, sto let nemytého strejce (tetky) z té nejzapadlejší vísky, ze všeho na vás dýchá retro 60. a 70. let, když vtom do vás začnou bušit techno decibely "já sem pitbull... teriér" :-) či "Where do you go" od No Mercy. Vše se odehrává v blízkosti Dunaje a řeka zde hraje důležitou roli, starší se snaží provdat své vnuky , rozpustilý mafián svojí sestru... Jenže je to moc dlouhé, těch pomatených blbostí je později už moc a film se trochu vleče. Není to normální film, ale naprosto doporučuju - zvlášť těm, kteří považují filmy a "hrdiny" typu Borat za neodolatelné... (28.10.2008)

Spolu s "Otcem na služební cestě" asi jediný Kusturicův film, který mám bez výhrad ráda a mýma očima nejlepší z jeho poválečné tvorby. Film vykazuje řadu výrazných prvků jeho uměleckého stylu, především multikulturních motivů, obdiv filmového vidění Petroviće a Felliniho, množství tematických autocitací předchozí tvorby a intertextových odkazů na evropskou poválečnou literaturu s filozofií ztracené generace. Suverénní svět cikánů na Dunaji jako karnevalové panoptikum svérázných figurek je uvěřitelná moderní pohádka a voní láskou k lidem a k životu, což ve snaze zaujmout formou postrádám u ostatních jeho poválečných filmů. (10.12.2007)

Mé druhé setkání s Kusturicou - a opět vynikající zážitek. Po tragikomickém Undergroundu, který mě přece jen sebral ještě o něco víc, jsem si vychutnal další exkurz na Balkán, tentokrát mezi Romy v sympatické komedii. Poslední půlhodina je jednoznačně vrcholem filmu a esencí živelné hravosti. "Ja sam pitbull terrier!" (857.) (03.12.2013)

,,Jebu tě! Žer hovna!" Tak mi moji milí přátelé z bývalé Jugoslávie rozšířili zase obzory. Tohle jsem totálně nečekal. Pravá nefalšovaná cigánská jízda plná spousty sprostých slov, alkoholu a černých hlav. K tomu všemu nádherný přenádherný soundtrack plný melodií a písní kočovníků, kteří to dotáhli až do našich krajin a bohužel se jim u nás zalíbilo. Všechno je to tak strašně energické, že i redbull s finskou vodkou je proti tomuto žlutá sodovka. Na další film od Emira Kusturice si už nejspíš nikdy čas neudělám, ale za tento skvost má můj respekt a uznání. Naposledy jsem se podobně zasmál u Diktátora(toho nového). 4* (12.07.2012)

První film, který jsem viděl ve filmovém klubu, se mi po létech zdá být lepším, než v době své premiéry. Už tehdy se mi líbil a díky němu jsem se odvážil na mimo-mainstreamové filmy, ale teprve teď jsem si ho skutečně vychutnal (zdá se být mnohem vtipnějším). Je pro mě příkladem kvalitní komedie o něčem. (17.09.2006)