Pearl Harbor

„Madam, neberte mi krídla.“ Tak si Jerry a Michael splnili vlasteneckú povinnosť a zrekonštruovali skutočné udalosti z prvej polovice 20. storočia, kedy po útoku na prístav Pearl Harbor Američania oficiálne vstúpili do 2. Svetovej. Komparzom im je pri tejto vysokorozpočtovej limonáde afektovaný herecký tím (až na Toma Sizemorea a Jona Voighta), neznesiteľné dialógy, otravná pesnička Faith Hill, ťažkopádne nakrútené "obyčajné" scény a patetickosť až po vrtuľu (a možno aj vyššie). Obvykle nemám problém s veľkými citmi a epickými hollywoodskymi veľkofilmami (TITANIC som videl dvadsaťkrát a teším sa na ďalšiu dvadsiatku). Avšak počúvať tri hodiny kydy á la „Si môj najlepší priateľ.“, „Modlím sa k Bohu, aby nikdy nikto nezažil to, čo ja.“ alebo „Ako si mi to mohol urobiť?“, bolo utrpením aj pre mňa (a to som od detstva zoceľovaný seriálmi Správna päťka, Krok za krokom a Beverly Hills 902 10). Bayovi nemožno uprieť talent na tvorenie opulentných vizuálnych scén, plných spomalených záberov, komiksovej štylizácie a sitkom (štupeľ do nosa). Ale PEARL HARBOR ma nechytil už ani v kine, pre ktoré bol robený. (30.10.2004)

Nevycházím z údivu nad tím, že jsem tuhle Bayovu vizuálně přesycenou, pro oko a na efekt navoskovanou, nezastíraně amerikanistickou a sentimentem čpící rozmáchlost opomenul ohodnotit! Vždyť ji mám tak rád! Pokaždé si tu do prsou se bijící milostnou zápletku nadsazenou do nebetyčných výšin "červenoknihovního" sentimentu, která připomíná načančanost a kašírovanost starých dobrých hollywoodských melodramů, rád přetrpím jen kvůli čisté rozkoši z výstavby, provedení, epičnosti a kolosálnosti napadení Pearl Harboru. To je vskutku maxi-sekvence hodná nesmrtelnosti. (08.02.2009)

Především bombardování Pearl Harboru je neuvěřitelně realistické. Válečná apokalypsa pro filmové plátno. Jeden si přitom říká, zda kompars přežil ve zdraví. Kamera je výtvarná, poetické...i patetická. Některé obrazy nadchnou svojí lyrickou atmosférou, jiné přibijí k zemi nekompromisní syrovostí. Vlastenectví odkapavá z plátna na zem, tolik se ho občas nahromadí. No a? Po několikáté si opakuji, že Američanům až příliš vytýkáme to, co nám samotným chybí. Válečné filmy příliš nevyhledávám, tento mě v kině nezklamal. Zato Tmavomodrý svět vedle něj vypadá jako ušmudlaná Popelka. Jistě, Američani mají více peněz, skvělé technické zázemí a tak. Není však pro nás přece nutné, hrnout se do rádoby velkofilmů. Nebeští jezdci jasně ukázali, jak vypadá nejlepší válečný letecký film o Češích a počesku. A dramatický obraz války najdeme ve vynikajícím Kočáru do Vídně stejně, jako v úžasných Démantech noci... (23.03.2011)

Pearl Harbor je zřejmě tím nejkýčovitěji patetickým hollywoodským dílem, jaké jsem v životě viděl. V tomhle ohledu možná kdekoho svádí označit za vítěze Bayův Armageddon, ale tam byl všechen patriotismus a heroismus naprosto záměrný, udržující příběh plný nesmyslů v komických sférách čisté vypravěčské potěchy. Tady se ale všechno bere strašně moc vážně, což je vzhledem k námětu pochopitelné, ale v souhře s naprostým antirealismem veškerých dějových zvratů, vycucaných z nějaké univerzální filmařské příručky pro klišé a masovou zábavu, to z filmu zároveň činí takřka nesnesitelně vlezlé a navíc ukrutně dlouhé arogantní předvádění. Bay má pravda řemeslo v malíku, všechno pod jeho vedením strašně dobře vypadá a scéna náletu má úžasný audiovizuální náboj, ale narativně tenhle chlápek bloumá skrze nudnou romanci a náznaky strhujícího dramatu a naplno ukazuje, o kolik je horším režisérem než třeba přirozený humanista Spielberg. Nejlepší na filmu je tak v konečném součtu hudba od Hanze Zimmera, která takřka okamžitě zkultovněla, a přirozený půvab sympatické Kate Beckinsale, přestože jí scénář dohodil dost nemožnou roli.. (01.12.2016)

"Nemyslíš, že nás vybrali jenom proto, že jsme mladý a blbý?" I mé chabé znalosti z historie mi našeptávají, že ono to celé bylo trošku jinak. Nicméně od Michaela Baye se asi nedá očekávat historický dokument, ale spíš akční nářez. Ten se sice dostavil, bouchalo a šplouchalo to jedinečně, ale taky došlo na hrdý pohled na třepetající se vlajku s hvězdami a pruhy, na což mám diagnostikovanou alergii. Taky je to na můj vkus moc dlouhé a musím si postěžovat na to, že se sestřička Evelyn vůbec nevěnovala mým zraněním, ale zase to vzedmulo mou hrdost na to, že nejsem obyvatel Hamburgerlandu. (21.01.2018)