Ďáblův chlapec

Po první epizodě jsem byl přesvědčený, že to bude absolutní pecka. Bohužel spadl řetěz, ztratilo se to, zapomnělo... je jedno, jaký eufemismus se tomu přidá, ale nevyužitý potenciál je jasný. Za zmínku stojí perfektní mixáž zvuku, ze které je poznat, že Netflix věděl, že si to většina lidí bude pouštět se sluchátky. (31.07.2018)

Hyperstylizovaná šílenost, dokonale převádějící syrový styl anime z 80-ek do moderního kabátu. Animace tančí na hraně indie projektů, s mnohdy jednoduchou paletou či ulítlými proporcemi; hodně lidí ji kritizuje jako odbytou. Dle mého názoru k celkovému tónu seriálu neuvěřitelně sedí. Příběh mnohdy působí dost zmateně a 10 epizod na pokrytí všech dějových linek prostě nestačí. Poslední dvě epizody byly jako kopanec do koulí. (15.01.2018)

Kdyby se seriál nesl ve stejné náladě jako v průběhu prvních cca tří dílů, tak by to byla opravdu super podívaná s hromadou krve, kde by mi nahota ani až tak nevadila, protože mi to do toho světa tak nějak zapadalo. Pak ale tvůrci obrátili směr do nudnější koleje, která mě odrazovala od každého dalšího dílu. No a konec? Welp... co naplat. Tak to většinou dopadá, když se mi něco zpočátku hodně líbí :( je to škoda. Aspoň vyzdvihnu ještě (kromě té hromady krásné krve bez cenzury) skvělou hudbu. Ale výsledně nanejvýš 6,5/10. (16.04.2020)

Devilman: Crybaby je něco, co se jen tak nevidí... Musím říct, že málokdy člověk narazí na něco tak explicitního, násilného, akčního a šíleného. Navíc asi i díky Netflixu zde není klasická japonská cenzura, takže jsem viděl možná nejvíc usekaných končetin a kreslených ženských bradavek v jeden den. Asi by to byla i jedna z nejkrvavějších podívaných, kdyby si s tím tvůrci neporadili po svém a krev démonů nebyla žlutá. Pokud vám přišel třeba Inujašiki moc drsný, pak tohle je o několik levelů víš, navíc v bláznivém a hodně splašeném tempu, kdy první episody utečou jak voda a někdo jako já si musel dávat mezi díly přestávky, aby vše hezky vstřebal. Zkrátka jde o podívanou, která chce šokovat a kde se s tím prostě nikdo nesere. Často to ovšem působí zmateně, neskutečně přehnaně a já si občas říkal, že tohle je až zbytečně moc. Závěr se zase snaží filozofovat, předkládat složité otázky a samozřejmě pořád zůstat co nejvíc cool a to až do samotného epického finále. No někdy to funguje (Takže kdo že je vlastně tady ten démon...), někdy ani moc ne - stejně tak to u mě bylo s emocemi. Za sebe nakonec končím rozpolcen, protože tohle bylo hodně rozporuplné anime u kterého si nejsem jistý, jestli to bylo účelové nebo přehnané (nejspíš účelově přehnané), inteligentní nebo totálně pitomé, zajímavé nebo divné, umělecké nebo naprosto nevkusné... 6/10 (06.01.2018)

Po 4 Epizodě: Scénář je neuvěřitelně stupidní. Je to dost uspěchané a neustále se zde opakují věci jako "Já nejsem démon Já sem Ďáblomuž!". Na pořádné emoce tu není čas a všechno odsýpá strašně rychle. Proměna plachého Akiry v namachrovaného superhrdinu netrvá ani jednu epizodu, PROTOŽE SE TO STANE MIMO OBRAZ (mezi dvěma epizodami). Další z příkladů uspěchanosti je postava Rya, který se zde hned objeví a skoro to působí, jako vztah Akiry a Rya byl propracován důkladněji kdesi jinde a tohle je jen navázání nebo pokračování. Když jsme u Rya docela mi zatím (nevím jak to bude pozdějc) připomíná Ricka. Doufám, že se nakonec nějak vyřeší to, jak Akiru využívá ke svým sociopaticko-vědeckým čachrům. Nicméně si seriál celkem užívám kvůli super animaci, docela fajn dabingu a drsné podívané. (06.02.2018)