Opilý anděl

Jednoduchý lineární příběh přátelství doktora Sanady a nemocného gangstera Macunagy je narušován občasnými snovými sekvencemi a až lyrickým vyzněním některých sekvencí. Opilým andělem prostupuje všudypřítomná hudba, kytarová melodie, která se v podání vícero postav stává tichým vypravěčem filmu (částečné a možná nechtěné experimentování s (ne)diegetickou hudbou). Snímek na mě působil často až nejaponským dojmem, což ale není myšleno pejorativně. Jakási univerzálnost příběhu byla často doplňována pocitem, že by se podobný námět mohl zfilmovat téměř kdekoli. (26.02.2011)

Působivý snímek protkaný řadou symbolů o zvláštním vztahu dvou lidí, z nichž jeden, doktor a alkoholik, se jen zdánlivě jeví jako slaboch. Druhý je gangster, naopak navenek vystupující jako sebevědomý člověk, ale svým chováním jen dokumentuje, že je slabý a zlomený. Svérázný lékař Sanada ("Nechvástej se tady. Já zabil víc lidí než ty." Je to takový předchůdce dr. House, i když ten pacienty nemlátí - zatím :-), vyžaduje od pacientů disciplínu a odvahu ("Zbabělce léčit nebudu." ) a připomíná pozdějšího legendárního Rudovouse. (01.01.2008)

Kurosawove diela sa dajú rozdeliť na dve skupiny: jednou sú sociálne drámy a druhou historické príbehy. V oboch prípadoch sa režisér vyprofiloval na skutočného majstra svojho remesla. Aj toto prvé stretnutie tandemu Kurosawa - Mifune sa vydarilo. Príbeh plný emócií, tvrdohlavosti a životnej múdrosti sa odohráva na predmestí v povojnovom Japonsku. Nevľúdne prostredie akoby symbolizovalo stoku, v ktorej sa ocitá mladý gangster. Starý lekár sa ho snaží vyliečiť a zmeniť, lebo sám v minulosti čelil vlastnej voľbe. (06.04.2011)

Zajímavý film, rozhodně nijak nepoznamenaný svým stářím. Není co vytknout. Nevím, čím to je, že vizuální zpracování je tak poutavé. Opravdu na každý záběr se kouká dobře, každý záběr je bohatý na detail, také pojetí prostoru a různé rozmístění objektů v obraze působí tak, že se těžko odtrhává. To jak Kurosawa ztárnil například gangsterův sen je nadčasové a geniální. Příběh o gangsterovi a doktorovi taky dodává tomu všemu šťávu a když domyslím atmosféru dokreslenou kytarovou hudbou, tak tu máme film se vším všudy. (01.05.2005)

So strachom ocakavam den, ked uz nezostane ani jeden film od pana Akiry Kurosavu, ktory som nevidel. Jeho filmy su totizto tak preplnene zivotom, pravdou a mudrostou, ze vzdy po dopozerani kazdeho jeho filmu citim v sebe zvlastny pokoj a naplnenie, co sa mi u inych filmov nestava. To sa tyka aj Yoidore tenshi. Kurosawova rezia spolu s hereckymi esami Toshirom Mifunem a Takashi Shimurom, vytvorili smutny pribeh o cloveku ktory zil v bahne zloby, sebectva a nevrazivosti. Clovek ktoreho pluca boli plne spiny koli tuberkuloze, ale paradoxne ho zabila spina ludskej spolocnosti v ktorej zil. KRASA - je slovo ktorym sa da opisat najvystiznejse tento (a aj ostatne Kurosavove diela) film. (10/10) (04.05.2007)