Nelitujeme svého mládí

Nelitujeme svého mládí nepatří mezi nějaká stěžejní díla Kurosawy. Přesto jde o poměrně kvalitní film. Na dobu vzniku je dosti svižný, což je na rok 1946 zarážející. Příběh je nadčasový a dal by se převést i do jiných dob útlaku. Je o lidské malosti a o těžkém údělu těch, co se staví proti hlavnímu proudu. Je zde sice v několika místech patrná Kurosawova obrazotvornost, ale jinak film nenese jeho typický rukopis. Jeho kladem je poměrně kvalitní příběh, díky kterému neztrácí náboj ani po letech. (20.12.2005)

Akira Kurosawa si ukrojil príliš veľký krajec, svoj široko koncipovaný príbeh začal v roku 1933, kedy malo rozpínajúce sa Japonsko za sebou vojnové výpady do Mandžuska a ďalších čínskych provincií. Prvá tretina filmu sa venuje týmto udalostiam a treba priznať, že boli faktograficky strohé a sterilné, častokrát s pomocou novinových tituliek. Ďaleko silnejší a pôsobivejší bol režisér pri komornejšej stránke filmu, ktorá našťastie prevažovala. Stredobodom pozornosti je mladé dievča medzi dvomi mužmi, ktorí sa v priebehu pohnutých japonských dejín ( film zobrazuje obdobie vyše 10 rokov ) ocitnú proti sebe. Práve osud mladej Yukie ( vynikajúca Secuko Hara ), ktorá sa z rozmaznanej študentky stala sebavedomou a charakternou postavou, je obdivuhodný. Jej konfrontácia s fašistickým smerovaním krajiny a svojim okolím boli hybnou silou k premene. Kurosawov snímok sa vyrovnal s porazenou krajinou v druhej svetovej vojne a emotívnym spôsobom zaradil k významným povojnovým japonským filmom. (19.11.2017)

Ten film vznikol veľmi dávno, ale má čo povedať aj dnes. Toto sa mi na Kurosawových filmoch páčilo vždy. Aktuálnosť témy. Dôraz na človeka a jeho snahu niečo dosiahnuť. Je jedno či sa jedná o filmy so sociálnou tématikou alebo o tie samurajské. Funguje to u neho takmer vždy. No Regrets for Our Youth je film predostierajúci cestu Secuko Hary (je tu perfektná) od naivného dievčaťa rozmaznaného životom v dobrom prostredí k sociálnej bojovníčke v čase druhej svetovej vojny a nedôvery, ktorá vtedy panovala všade. Viac vrstvové, uveriteľné a so silnými autorskými perličkami. Šuškanie dedinčanov je spravené dokonale.  Na konci zostáva čarosmutná nálada, ktorá je predzvesťou nádeje. Boli sme na tej ceste spolu s hrdinkou. Rezonujúce, formálne čisté a myšlienkovo bohaté. A to tie veľké diela mali ešte len prísť. (20.08.2022)

Akira Kurosawa v tomto filmu citlivě zachytil zrání ústřední hrdinky na pozadí předválečných, válečných a poválečných politických událostí. Yukie Yagihara, dcera univerzitního profesora, již přesvědčivě zahrála Setsuko Hara, vyrůstá z rozmazleného děvčete, stále nespokojeného, vnitřně necelistvého a hysterického, v samostatnou individualitu, silnou ženu, která se po smrti svého muže, popraveného odbojáře, vydává pomoci jeho rodičům (vesnickým rolníkům) a čelí nepřízním doby, inkarnovaným šikanou vesničanů, kteří tyto „vlastizrádce“ vyloučili ze svých řad. Scény, v nichž Yukie pracuje s tchýní na nočním rýžovém poli, patří k nejsilnějším momentům filmu. Na pokraji tělesného zhroucení nabývá vzdor této mučednice až mystického prozáření. Fascinující oslava vnitřní svobody a vzdoru. (24.12.2010)

Perla, která ve stínu divácky atraktivnějších mistrových děl bohužel poměrně zapadla. Děj zde přehledně shrnuje vypravěč. V kontrastu se zmíněnou scénou bych si dovolil podtrhnout rovněž jednu, méně nápadnou, ale srovnatelně silnou, která naopak reprezentuje Yukii ve fázi nezralosti. Tu, kdy po Itakawovi žádá, aby se ji vkleče omluvil, on se ptá zač a ona odvětí, že jen tak - když dostane, co chce, rozpláče se jako malé dítě (scéna zároveň dokonale ilustruje archetyp Itakawy). Právě takto skromně zabalené velké obsahy jsou jednou z Kurosawových specialit. Závěrečný motiv, kdy apatický tchán znovuzíská odhodlání postavit se svému osudu, patří naopak mezi nejvýraznější, síla sdělení z něj doslova prýští. Herecké výkony jsou vynikající, počínaje samotnou Setsuko, přes (dnes již téměř legendárního) Denjira Okochiho v roli otce, Haruko Sugimuru jako tchýni a parádního zlouna Takashiho Shimuru (byť jeho role je v zásadě epizodní), dobří jsou i Susumu Fujita a Akitake Kono, jejichž postavy představují dva konce osy vztahu člověka a svobody. (22.02.2011)