Sanjuro

Na film od A.Kurosawi jsem byl dost zvědavej. A co jsem zjistil? Jednoduchý schéma - osamělý samuraj pomáhá slabým (a hloupým), trocha humoru v dialozích, boj proti (všemi mastmi) mazanýmu nepříteli a dobro by mělo zvítězit nad zlem. Hodně dialogů a vyprávění (nijak zvlášť nenudilo), odehrávající se v těch jejich barácích nebo před nimi. Japončíci se chovají ve filmu jako idioti stejně v roce 1962 jako dnes. Nechybí trocha moralizování a spousta mouder. Třeba, že dobrej meč má zůstat v pochvě.... Charismatickej T.Mifune a zajímavý finále - vlastně typicky samurajský. (05.06.2006)

Zajímavé, jaký se z Mifuneho během těch osmi let, co uplynuly od Sedmi samurajů stal cvalík! Nicméně působí opravdu seriózně a ač je jeho hrdina oproti pošukovi ze 7S opravdu uplně jiný, rychle jsem si zvykl! Do toho devět perfektních zbrklých troubů, dokonalou naivní (spíš blbou) paní správcovou a protivník, který si uvědomuje, že stojí na straně hloupého zla, uznává a váží si sruhé strany, ale ví, že jemu to do budoucna přinese ovoce!Prostě spousta nádherných postav a momentů! No, jestli další Kurosawovi filmy co uvidím budou podobně kvalitní, bude mít Scorsese zdatnou konkurenci (v mých očích)! Prostě dokonalost! 9,5/10! O malinký chloupek méně úchvatné než 7S! (06.09.2007)

Stará Kurosawa prekvapila mierou zábavnosti. Vtipné i s hojnou akciou, u mňa výrazne lepšie ako Yojimbo. Asi nemá zmysel spievať chvály na uja Tošira, v jednej scéne si vtipne špára v nose, v ďalšej naporcuje tucet chlapov, akoby sa nechumelilo. No a záverečný krvavý gejzír - nie som odborník na japonskú kinematografiu, ale zdá sa mi, že to bude otec všetkých mohutných krvavých gejzírov v samurajských filmoch. (16.12.2009)

Tak tohle bylo naprosto priserny. Za prvy mi krome toho hlavniho, to jest, ze chteli osvobodit strejce, nebylo vubec jasny, o co tam komu de, bylo to dost zmateny a za druhy to byla silena nuda. A kdyz uz prijde souboj, tak neco tak trapnyho a smesnyho jsem uz dlouho nevidel. Aspon, ze Toshiro tu je docela za frajera, kterej ma ostatni za blbecky a furt by jen spal. Hudba ma svy svetly chvilky, ale vetsinou je naprosto odporna. Jedinej souboj, kerej se krapet poved, je ten zaverecnej. (13.02.2007)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)