Sanjuro

"Jsem třicetiletý Sanjuro z Kaméliové zahrady. I když už mi bude čtyřicet." Sequel Yojimba je pre mňa osobne takmer po každej stránke lepší. Plynulejší, vyrovnanejší, dynamickejší, precíznejší, režijne dôslednejší a celkovo omnoho bližší tomu, čo Kurosawa predvádza v Siedmych samurajoch. Navyše pribudol dôležitý príbehový prvok - ženský element, ktorý pôsobí ako protiklad k bezmennému potulnému samurajovi; miesto násilia vyznáva mier, miesto odvahy krásu a jemnosť. Tým získava film aj vlastné posolstvo, na ktorého vyjadrenie postačí citovať jedinú vetu: "Nejlepší meč je ten, který stále zůstáva v pochvě." Samozrejme sa nezabudlo ani na zábavnosť, humor a nadhľad, ktorý však bol v Yojimbovi vo väčšej miere, ale tu mi prišiel využitý umnejšie a vo vyššej koncentrácii len v úvode a závere filmu. Vážnejší nádych dodáva príbehu na dôstojnosti, a podľa toho sa správa aj skvelá Satóva hudba. No a samozrejme Toširó je opäť démonickým samurajom blesku, ktorý seká ako nik iný. Zábavná je recyklácia hercov z Yojimba spôsobom tak rafinovaným, že niektorých ani nespoznáte (napríklad Nakadaia identifikujú od prvého pohľadu len tí, čo ho už dobre poznajú), takže to vôbec nepôsobí, akoby len tí istí herci hrali nové postavy - naopak, sú ako vymenení, a to je veľké plus (najmä pre Kurosawovu prácu s hercom). Samozrejme narácia je opäť poeticky pomalá, ale tentoraz absolútne bez nudnej chvíľky; zábava neustáva ani na minútu, a myšlienky film prehlbujú na úroveň filmu umeleckejšieho a hodnotnejšieho, než prvý diel. A tak je to správne. 90% (01.05.2014)

Další výborný Kurosawův film s bezejmenným samurajem v sobě nese hned několik zajímavých postupů v otázkách důvěryhodnosti postav a jejich konání, spojuje aspekty etiky (a etikety) v očekávání budoucího chování hrdinů a zajímavě modeluje aktivnost i pasivitu protagonistů. A bezmála každý, i sotva znatelný čin (a někdy i absence činu), má v celém korpusu příběhu své místo a je později využit, či je na něj nějakým způsobem navázáno. Když například Mifune několikrát vytkne devíti mladým rebelantům přílišnou horlivost, oni se nakonec (navzdory očekávání) poučí. Avšak jejich těžce nabytá trpělivost se projeví právě v ten nejhorší možný moment, v kterém by naopak měli být spontánní a akční. Nebo když Mifune řekne, že je úplně jedno, zda pošle jako znamení svým druhům bílé, či červené kamélie. Tato zdánlivě nedůležitá replika je nakonec použita ke konečnému rozuzlení situace (ne-li celého příběhu). Krom nebývalé komplexnosti a vnitřní spjatosti, tím snímek získává také na skutečném napětí – divák totiž nikdy netuší, co kdo udělá a jakým překvapivým způsobem to ovlivní celé další dění. (21.04.2017)

Tohle je jeden z mála opravdu odlehčených filmů, od Kurosawy. Tento film se opravdu nesnaží být ničím více, než akčním filmem. Ale to neznamená, že to není úžasná zábava. Řekl bych, že Sanjuro je ze všech Kurosawů nejakčnější. Toshiro Mifune opět září. Jeho postava je absolutně uvěřitelný charismatický drsňák, který se snaží poučovat mladíky o špatnosti zabíjení. Tento film mu patří. Jinak je film řemeslně odveden na jedničku, takže kromě absence nějakého hlubší zápletky nemám co vytknout. (20.12.2006)

Třetí viděný film od Kurosawy a troufnu si říct, že i možná lepší než Yojimbo. Přitom zápletka je jak z nějaké pohádky. Padouši (kteří o sobě navíc vědí, že jsou padouši :-D) chtějí ovládnout zemi a v tom jim má zabránit statečný, cynický a lstivý Sanjuro a malá banda tupců. Ve filmu je zajímavé to, že se tam na svůj žánr velmi málo bojuje, neboť Sanjuro svou chytrostí dokáže vždy od boje ustoupit. Kurosawa MISTROVSKY využívá širokoúhlého plátna (hlavně záběry na přírodu a davové záběry stojí za to) a Mifune opět ukazuje, proč je patrně nejlepším japonským hercem. Film opět vznáší pár otázek, které už v dnešní době však nikoho nepřekvapí. Na závěr se dostaví absolutní lahůdka žánru - duel dvou samurajů. Já nevim jak vy, ale já měl při té scéně srdce až v krku. Smekám před Kurosawou, jak dokázal přesně určit délku záběru, aby se scéna nezvrhla v nudu. (27.06.2010)

Výborný samurajský film, ve kterém exceluje (ostatně jako vždy) Toshirô Mifune! Kurosawa si na nás přichystal hned několik kontrastů – mladickou zbrklost proti rozvážnosti „třicátníka“ nebo hlad po krvi proti touze po mírumilovném řešení problému. Navíc mě mile překvapilo množství vtipných momentů, které bych v tomto filmovém žánru nečekal. (27.07.2011)