Hagazussa

Je libo vývar z mimina v útulnej atmosfére pri krbe, na popredí poetickej alpskej panorámy? Veeeľmi pomalááá biografická meditácia o čarodejnici, žijúcej na horskej samote. Atmosférická až metafyzická! Antidivácka šialenosť, s ktorou by sa s toľkým citom pre formálnu krásu nikto iný nezdržoval. Preto sláva Feigelfeldovi! [Sitges FF] (11.10.2017)

Prvních dvacet minut je hodně silných a velice slibných, co následuje poté je bohužel přehlídka tvůrčí nestřídmosti, kde je každý záběr zhruba pětkrát delší než by měl být. A to píši jako fanoušek filmařské meditace a vyprázdněného narativu. Zde se bohužel nepodařilo dosáhnout hloubky ani transu. Mám trošku pocit, jestli snímek nevznikl na základě filmařského grantu s danou stopáží 100 minut, protože po úvodní kapitole je ono protahování značně samoúčelné a ve finále dojde i ná různé psychedelické video exprese. Škoda. Rád bych dal víc, obzvlášť režisérovi, který chodí v tričku kapely Earth, ale hořká pachuť z utahaných 100 minut je až příliš silná. Možná někdy dojde na režisérský sestřih (75 minut by HAGAZUSSA se svým minimem děje snesla). Co se čarodějnického tématu týče, nelze než znovu odkázat k THE WITCH. (Abych to jen netýral, výprava, kamera a hudba je super, ale nestačí). (02.10.2019)

Mysteriózní baladické drama je zasazeno do krásných, ale temných a nehostinných hor. Celým příběhem se vine znepokojující černá nit, pomalé tempo souzní s evropskými artovými počiny. Meditativní záběry střídají až mučivě dlouhé, často statické obrazy, které jsou v protikladu k dějovým výjevům. Snímek je rozdělen na čtyři části - Stín, Roh, Krev a Oheň. Malá Albrun je na samotě společně s matkou vystavena nepřátelství lidí z nedaleké osady, kteří je považují za čarodějnice. Po matčině smrti se klidu nedostává ani již dospělé Albrun, která sama vychovává kojence - Marthu, již pojmenovala po své matce. Společnost jí dělá stádo koz, které jakoby v sobě ukrývalo temnou symboliku. Když Albrun pozře plodnici houby, která vyrostla v lese u lebky jelena, promění se lesní labyrint v místo, kde číhají na každém kroku smrt a zmar. Výtvarnou kameru doprovází mrazivá hudba podtrhující tesknou atmosféru. Pro milovníky artových, divných, pomalých a temných snímků jako stvořené, příznivci klasických hororů asi moc nadšeni nebudou. (15.03.2019)

Neviem, čo sa komu nepáčilo resp. čo kto očakáva od čarodejníckej témy. Ja niečo ponuré, temné, bezcitné, hnusné a desivé. V tomto smere Hagazussa trošku pripomína Eggersovu Čarodejnicu. Hlavné slovo tu nehrá ani tak hlavná postava, ako skôr sila nedotknutej prírody, v ktorej lone sa vystrašene chúli domček a v ňom... Pravdupovediac, nebol som ďaleko od toho, aby som tomu dal 4*. Občas to ale stráca tempo a občas je to predsa len až príliš nechutné a divné. Atmosféra za jednotku. (03.02.2020)

Ale áno áno! Príroda pekná. Sniežik tu je, domček na samote u lesa, aj nejaká tá jedlička ako v Mrázikovi. Akurát “Ivan a horor” kde nič tu nič. Keď si spomeniem na pár rokov starú “Witch”, ktora ma nijak mimoriadne neoslnila, no dokázala vyvolať aspoň nejaké emócie, čo potom táto minimalistická, extrémne pomalá nuda, ktorá zaujala akurát detailnými zábermi na špinu za nechtami. Toto je fakt dosť slabý, nevýrazný počin, ktorý môže oslniť “iba” na festivale, po siedmych poldeci, či niekoľkých práskoch z pika. Nebudem sa tu kurva utešovať tým, že som videl kozu na pastvine, respektíve velebiť onania pasáže. Toto mám 24 hodín na Penthouse HD a v lepšom! Pred pár týždňami mal tento film takmer 70%, čo chvíľa padne pod 50, keď sa k tomu ľudia “prehrabú”. Každopádne, chybou tohto snímku nie je to, že nemá grády (to som ani nečakal), no čo je horšie, nedisponuje ani nijak desivou atmosférou, iba si plynie na vlne “nevýrazna”. “Zabalené” v 64 minúte .. (04.08.2018)