Nebo a peklo

Chudému pánovi se nelíbilo, že je chudý a že je pán na kopci bohatý. Tak se rozhodl následovat heslo Robina Hooda, a tedy bohatým brát a chudým (sobě) dávat. Jen to vyhnal malinko do extrémů a zařadil do celého procesu unesené dítě. Musím filmaře pochválit. S filmy ze zemí, kde jsou údy malé, kůže žlutá a oči šikmé, mívám obrovský problém v orientaci v postavách. Zde byly jednotlivé postavy odlišeny natolik, že jsem tento problém neměl a mohl jsem svoji pozornost naplno soustředit na psychologicko kriminální příběh, který byl velmi kvalitní. Opravdu promakaná kriminálka. Milovníkům tohoto žánru se určitě během sledování postaví jejich chlouba a ukápne jim nejedna slina. Výtka směřuje snad jen k příliš dlouhé stopáži. Kdyby byl snímek trošku kratší, a tím pádem atmosféra hustší, tak bych dal klidně i 4 *. Takhle to jsou krásné 3 kusy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (03.05.2017)

Snímek na mě v rozporu s mnoha nadšenými komentáři nepůsobil tak silně, jak jsem očekával. Jako detektivka to bylo poněkud přímočaré a snad na mě rušivě působila i jiná kulturní východiska. Ale právě z hlediska vylíčení kulturních odlišností, především kolektivního vnímání, je Nebe a peklo spolu s klasickými Kurosawovými přednostmi, tedy výbornou kamerou a střihem, slušným nadprůměrným filmem. Oproti Kurosawovým středověkým filmům mě mile překvapilo civilní herectví jeho herců. Celkový dojem: 65 %. (11.07.2008)

Přestože "středověké" Kurosawovy filmy mám určitě raději, tento rozhodně nedělá mistrovi ostudu. Musím oponovat efkovi - o film noir se učitě nejedná (chybí všechny jeho typické znaky - snad kromě toho, že je film černobílý :o), zato by se tu třeba dala najít najít podobnost s nejlepšími detektivkami, jaké se natáčely v 60. letech u nás. Zasádní rozdíl je ovšem v tom, že hrdinou Kurosawova snímku je charakterní pracháč, který by se v socialistické detektivce mohl jen těžko objevit. Vůbec jsem si neuvědomil jak je film dlouhý - děj je tak nadupaný, že vše uteče jako voda. Zkrátka a dobře: Nebe a peklo je vynikající zástupce žánru v (pro evropského diváka) zajímavých japonských kulisách. (15.09.2005)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)

Ze začátku to vypadá na hodně zajímavou a nevšední kriminálku v pojetí jiné kultury, ale jak se film rozvíjel, rychle ztrácel na originalitě a v celkovém součtu jde jen o hezky natočenou detektivku s typicky americkou (mcbainovskou) zápletkou v prostředí Japonska se skvělým Toširó Mifunem. Škoda, že se Kurosawa takhle moc držel předlohy a nenatočil něco originálnějšího. (03.03.2019)