Skandál

Výchozí motiv o slizkosti bulvární novinařiny je naprosto nadčasový... Charaktery jsou většinou sympatické, hezky vykreslené a jejich motivace v zásadě funkčně podané... Dost se to ale topí v jakémsi přiblblém sentimentu (hlavně okolo vánoc to bylo k nevydržení) a jako soudní drama (v cca poslední třetině) je to těžce naivní. (11.07.2020)

Filmy Akira Kurosawy se mi obvykle hodně líbí, pokud nejsou zasazeny do japonského středověku (což je svět, do něhož moc nedokážu proniknout). Toširó Mufineho obvykle velmi dobře snáším, pokud nehraje samuraje s mečem (což je poloha, v níž i Mifune dokáže směšně přehrávat). Skandál naštěstí není vůbec tento případ, jde přesně o takový skvost, jaký od spojení těchtou dvou velikánů japonského filmu i očekávám. Výborný příběh Kurosawa vypráví v tradičně pomalém tempu, ale s nezbytnou dávkou spádu a napětí k tomu, díky čemuž dokáže zaujmout diváka po celý čas. V charakteristice postav a rozehrání jednotlivých témat jde do patřičné hloubky v zdánlivě vedlejších linií (např. advokát s nemocnou dcerou a jeho morální dilema), z každé scény na mě dýchala precizní atmosféra, která nesklouává do sentimentu ani během romantických scén nebo ve vánoční „kapitole“ (jinak, slyšet Tichou noc a Auld Lang Syne japonsky bylo fakt zajímavé :)). V rámci dramatů s prostředím bulvárních médií z poválečné éry v mých očí vyhrává o rok mladší Wilderovo Eso v rukávu, ale i Kurosawův Skandál kráčí velmi pozoruhodnou cestou, navíc když si člověk srovná, jak jsou činnost paparazzi a výroba bulvárních afér v tomto století ještě aktuálnější, než 70 let zpátky. 80% (19.02.2021)

Sympatického maliara Ichira Aoeho zrejme ani vo sne nenapadlo, že počas maľovania hory Kumotori, naďabí na vskutku ozaj sympatickú, mimoriadne peknú a slávnu speváčku Miyako Saijovú, ktorej sa následne ponúkol, že ju odvezie na svojej nablýskanej motorke na hotel, kde je i on zrovna ubytovaný. Už svojim svojským vystupovaním pôsobí naozaj zaujímavo, pretože na toto miesto síce chodí maľovať viacero umelcov, ale nikto z nich sa sem pravdepodobne nedopravuje na motocykloch, čo taktiež neušlo pozornosti ani jednému z pozorujúcich občanov, ktorý sa ho na túto vec potom opýtal... Na tom by ani nebolo absolútne nič zvláštne, nebyť ich presunu do verejného podniku poskytujúceho ubytovanie, v ktorom majú izby každý zvlášť, ale stačí úplne nevinná návšteva jedného z nich, kedy sa k sebe "pritúlia" do veľmi tesnej blízkosti, pričom netrpezliví paparazzovia už medzitým na nich dávno číhajú, ako bystrý jastrab na svoju korisť, a tak senzácia na seba nenechá dlho čakať, keďže fotoaparátom zachytia istú momentku, vďaka ktorej bude mať bulvárny plátok pred Vianocami hodne veľa dychtivých čitateľov, ale zároveň i žalobu na krku zo strany rozhorčeného protagonistu, ktorého sa táto skutočnosť nepríjemne dotkla ! Mohlo by sa zdať, že s príchodom právneho zástupcu Otokichiho Hiruty, by sa všetko mohlo dať konečne na správnu mieru, to jest v prvom rade zažalovať časopis Amour, teda domôcť sa určitej satisfakcie, a to konkrétne na súdnych pojednávaniach v stanovenom súdnom procese, ale ako sa tak na túto líniu udalostí ďalej pozerám, určite to nebude také jednoduché, ako to zo začiatku môže vyzerať. Totižto, tento právnik ukrýva nejedno tajomstvo, vďaka čomu začne pôsobiť dosť rozporuplne, až som sa miestami čudoval, prečo mu hlavná postava tak extra dôverovala, ale pre odpoveď našťastie netreba chodiť príliš ďaleko. / Ranný Kurosawa mi celkom dobre sadol, že až teraz som ukončil jeho režisérsku tvorbu v plodných 50. rokoch, kde opäť nesmeli chýbať Toširó a Takaši, kedy je jeden lepší ako druhý, to je proste fakt ! Až po Škandáli dorazil aj prelomový Rašomón a mnoho ďalších legendárnych spoluprác → perfektného režiséra so snáď ešte perfektnejším hercom, pritom podotýkam, že aj predtým sa spolu pomaličky zoznamovali, ale až neskoršie to začalo prinášať samé ovocie, na ktoré fanúšik nedá len tak dopustiť, ó áno, strašne rád si na ňom zakaždým pochutnávam. Možno filmu niečo chýba, trebárs väčšia dynamika, alebo povedzme scenár občas trochu zaškrípe zubami, ale i napriek tomu sa stále jedná o pozoruhodný počin, nad ktorým stopercentne nemávnem rukou. Skrátka, podľa mňa sa vidieť oplatí. (03.03.2022)

Film, ktory je nadcasovy svojimi etickymi a moralnymi otazkami, ktore nastoluje. Pribeh moze niekoho nudit, lebo dejova linia plynie pomaly, a ako je u Kurosawu dobrym zvykom, opat je vo filme pomale, rozvlacne tempo, ale rozhodne neuspava, to zase nie. Rezia je brilantna, vidno ze sa Kurosawa pohral doslova s kazdym detailom filmu a hlavne perfektne film tahaju dopredu vyborni herci ako Tosiro Mifune /Opily Andel, Mlcenlivy Souboj/ a Takasi Shimura. Krasne je vykreslena moralna dilema, ci ma mlady pravnik radsej vziat peniaze a tak si vyrazne financne pomoct, alebo na druhej strane moze sa radsej zastat klienta, ktory je nespravodlivo obvineny? Pochopitelne s tym, ze sa jeho financna situacia nezlepsi a financne problemy budu pokracovat. Tot otazka. Tato tema je nadcasova a ako fungovala v rokoch 1750, 1850, tak fungovala aj 1950 a bude fungovat stale. Hoci sa niektore aspekty filmu /kulisy, exteriery/ mozu zdat z moderneho uhla pohladu uz zastarale. 95 % (16.04.2016)

Celkem překvapení. Místy to sice je trochu naivní a místy se to vleče, ale jinak podle mě dost povedené drama. Téma mě zaujalo, postavy jsou celkem promyšlené, vyvíjelo se to dobře a s každou přibývající minutou mi to přišlo napínavější. A ani ty Vánoce mi v tom moc nepřipadaly jako kýč, navíc je zajímavé slyšet Tichou noc v japonštině. Je to zdařilé i po filmařské a herecké stránce a ačkoli se nejedná o film, který by v Kurosawově filmografii byl bůhvíjak slavný a vlastně se i stylem vymyká jeho klasickým a nejslavnějším filmům (ale jen prostředím), i tak se mi Skandál líbil. Něco do sebe určitě má. A hlavně už jsem po ne zrovna krátké době viděl od Kurosawy něco pořádného. Možná jsem jen neměl štěstí na výběr filmů, nevím. 4* (14.01.2021)