Mlčenlivý souboj

Shizukanaru Ketto by som osobne rozhodne zaradil medzi to najlepsie, co natocil japonsky rezisersky velikan Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Velka Legenda Judo/. Krasny film z povojnoveho Japonska, ktoremu vladne Toshiro Mifune /Hell in Pacific, Opily Andel/. Krasne je zobrazeny vnutorny boj cloveka - Toshiro Mifuneho - so zakernou chorobou, dialogy su mimoriadne kvalitne a talentovanu reziu nemozno popierat. A ako je u Kurosawu zvykom, dej plynie mimoriadne pomaly, divak sa musi obrnit trpezlivostou a pritomne je pomale, rozvlacne, ale nie ospale tempo : 92 % (16.04.2016)

Své chyby to má. Postavy nejsou moc představené, je to zbytečně rozvleklé a chytré a zajímavé dialogy se tu bohužel střídají s těmi, co vyznívají nerealisticky a někdy i naivně. Ale i tak se jedná o povedené drama, které je naprosto skvěle natočené a zahrané a i přes jistou rozvleklost mě ten příběh zaujal, navíc i dokáže působit do jisté míry silně. Kurosawa má sice lepší díla (i mezi normálními dramaty, která mám teda radši než jeho samurajské filmy), ale i Mlčenlivý souboj se mi celkem líbil a má pro mě víc kladů než záporů. Slabé 4* (10.04.2021)

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. (07.08.2014)

První Kurosawův nesamurajský snímek, který jsem viděl a dost mě to nadchlo, takže se musím bezpodmínečně podívat i na jeho ostatní snímky, které se odehrávají ve 20. století. Příběh je sice jednoduchý nicméně hodně silný a svým způsobem strhující a rozhodně ve mě zanechal hluboký dojem. Tempo je sice pomalé ale nemůžu říct že bych se jenom chvilinku nudil. Prostě parádní film. (11.08.2010)

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] (25.07.2021)