Mlčenlivý souboj

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] (25.07.2021)

Své chyby to má. Postavy nejsou moc představené, je to zbytečně rozvleklé a chytré a zajímavé dialogy se tu bohužel střídají s těmi, co vyznívají nerealisticky a někdy i naivně. Ale i tak se jedná o povedené drama, které je naprosto skvěle natočené a zahrané a i přes jistou rozvleklost mě ten příběh zaujal, navíc i dokáže působit do jisté míry silně. Kurosawa má sice lepší díla (i mezi normálními dramaty, která mám teda radši než jeho samurajské filmy), ale i Mlčenlivý souboj se mi celkem líbil a má pro mě víc kladů než záporů. Slabé 4* (10.04.2021)

Shizukanaru Ketto by som osobne rozhodne zaradil medzi to najlepsie, co natocil japonsky rezisersky velikan Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Velka Legenda Judo/. Krasny film z povojnoveho Japonska, ktoremu vladne Toshiro Mifune /Hell in Pacific, Opily Andel/. Krasne je zobrazeny vnutorny boj cloveka - Toshiro Mifuneho - so zakernou chorobou, dialogy su mimoriadne kvalitne a talentovanu reziu nemozno popierat. A ako je u Kurosawu zvykom, dej plynie mimoriadne pomaly, divak sa musi obrnit trpezlivostou a pritomne je pomale, rozvlacne, ale nie ospale tempo : 92 % (16.04.2016)

Jestliže v případě filmu "Nelitujeme svého mládí" pomáhalo pomalé tempo vygradovat dramatický závěr a u "Krásné neděle" zase bylo součástí snové poetiky filmu, tady mi přišlo poněkud nadbytečné. Nyvé pohledy z okna na měnící se počasí samozřejmě dokládaly plynutí času, jindy pomalý rytmus gradoval dramatičnost té které chvíle,vcelku ale bylo těch zámlk možná příliš. Co mi naopak velmi vyhovovalo je otevřený závěr. Kurosawa taky vlastně primárně "nevypráví příběh", ale spíš ukazuje dva zásadně odlišné postoje. Odpovědnost a profesionalita na jedné straně, lehkovážnost a slabošství na straně druhé. Musím ale říct, že mi celou dobu běželo hlavou "a proč jí to neřekne?"... Samozřejmě vím, že "jiný kraj, jiný mrav" ale stejně. Tohle muselo být pro oba naprosto šílené... Celkový dojem: 75% (28.03.2021)

Mlčenlivý souboj bych sice neřadil mezi těch nemálo mistrových opravdu velkých děl, na druhou stranu však nese již spoustu znaků jeho režisérského rukopisu. Je zřejmé, že film vznikal za minima finančních prostředků, defakto se celý příběh odehrává v několika málo prostorách, to však Kurosawovi nepřekáží předvést velké drama o vnitřním dobrovolném utrpení člověka, bojujícího se zákeřnou nemocí, kterou si ani sám nezavinil. Obzvlášť úderné jsou momenty střetu s bezstarostným „viníkem,“ při nichž se dělá až nevolno. Podstatná je také přítomnost jeho hereckých koňů Shimury a hlavně Toshira Mifuneho. Ten zde opět předvádí další z jeho úžasných hereckých proměn a zase je opět jiný než jinde. Nepamatuji si například, že bych ho v jiném filmu vidě zoufalstvím plakat. Nenašel jsem nic, co by bylo možné filmu vytknout. Oproti předešlým snímkům má i přes pozvolné tempo spád, avšak nemůže se měřit s tím, co Kurosawa vytvořil počínaje filmem Rašomon. (24.11.2011)