Ran

"Men prefer sorrow over joy... suffering over peace!" Jeden z nejlepsich filmu Akira Kurosawy, ktery potvrzuje, ze jeho pozdni (barevna) tvorba patri k jeho vrcholu (viz. dalsi jeho klenot Dersu Uzala). Zatimco v jeho nejvyhypeovanejsich kouscich jako Sedm samuraju mate v tom cernobilem feudalnim chaosu radost, kdyz vubec rozpoznate ve stejne vypadajicich charakterech jednoho od druheho, zde Kurosawa vyuziva barvy nejen k nadhernym vizualnim kompozicim (to intro byla mnamka), ale prave take k xkrat vetsi prehlednosti (pokud by tenhle film byl v black & white modu, tak se totalne nechytate). Uz na zacatku filmu se urci barvy kimon jednotlivych lordu a podle toho jsou potom zbarvene i cele jejich armady, takze mate dokonaly prehled co se deje a muzete si plne vychutnat epicke a grandiozni bitvy, ktere automaticky zacnou evokovat Shogun - Total War (Ran byla direktni inspirace pro toto lahudkove strategicke dilo). Cely film pusobi diky prokladani poetickych hlasek jak dukladne filozoficky, tak umelecky. Ke vsemu vyborna hudba, ktera sice hraje malokdy, ale kdyz se rozezni, zacnou se dit divy - bezzvukova sekvence dobyvani a destrukce hradu podporena prave pouze osudovou orchestralni hudbou pusobi neskutecne silne! Pokud stejne jako ja nesnasite klasickeho nudneho ubozaka jmenem Shakespear, doporucuji si radsi vychutnat tuhle jeho volnou japonskou variaci. Maximalni hodnoceni to nedostane jen tesne a to kvuli obcasne zbytecne rozvleklosti a natahovanosti, ktera je ale pro Kurosawu naprosto typicka. "Man is born crying. When he has cried enough, he dies." 8/10 (09.05.2010)

Ostanú tu síce 3*, avšak už šplhajú k 4* k čomu prispel fakt , že na podruhé som dal prednosť titulkám pred nevydareným dabingom, ktorý skôr posúval film do komediálnych mét a robil ho horším na pozeranie. Faktom však naďalej ostáva, že prvá hodina je z celého filmu najlepšia a po úchvatnej scéne dobýjania Hidetorovho hradu sa tempo spomaľuje a nezachraňuje ho ani záverečná bitka, ktorá je skôr akýmsi zjašeným preháňaním koní po poli. Celkový nápad a myšlienku, ktorá sa nám postupne vyjavuje nepovažujem za nijako originálnu a sám Kurosawa ju omnoho lepšie predviedol v Krvavom tróne. I napriek mnohým oceneniam, nepopierateľnej výbornej kamere, maskám a pozoruhodnej hudbe radím Ran skôr medzi priemer v Kurosawových samurajských eposoch. (22.09.2007)

Tomuhle říkám pravá a poctivá filmařina. Stejně jako film "Nejdelší den". Žádné počítačové animace ani brutálně umělé efekty. Všechno poctivě hrané a vypiplané. I když to asi muselo stát hodně peněz. Kurosawa je geniální vypravěč. Je rovněž geniálním režisérem, které pomocí stovek a možná i tisíců lidí dokázal vytvořit nesmírně pompézní, avšak absolutně prázdný film. Procházel jsem jím mezi všemi těmi bojovníky a přesto jsem si připadal tak sám. Tak daleko od lidí, od přítomnosti, od života..... (21.01.2011)

Zřejmě poslední velký film vynikajícího režiséra se vrací k svárům základních lidských vlastností. V historické řadě s barevným posunem a propracovanějším příběhem se rodí nový pohled na tradiční historické téma. Někde v pozadí lze tušit složité pohyby a změny v japonské skutečnosti šedesátých a sedmdesátých let vrcholícího hospodářského zázraku. V tomto ohledu se vybavují dobové souvislosti např. kolem vzniku Vančurovy MARKÉTY LAZAROVÉ. Doba, která vylučuje silné charaktery a velké příběhy, je vcelku přirozeně hledá a nachází v minulosti, kterou je jako zrcadlem poměřována současnost. Tradiční přednosti kurosawovské filmové poetiky skvělou výpravou počínaje a "krajinnou" kamerou, která stejně spolehlivě zvládá i detaily lidského obličeje, konče, zůstávají zachovány a navíc obohaceny dokonale o možnosti nabízené barevným filmem. Výpravná podívaná je i velkým zážitkem. Jako každé velké umění. (28.08.2007)

Složitě ambivalentní film – je velkolepě opulentní a přesto chladnokrevně komorní, pompézně strhující a přitom žalostně bezobsažný, variace Shakespearovské divadelní hry ale i epický velkofilm se vším všudy, velice poutavý a přesto tak nesnesitelně nudný, striktně seriózní a zároveň až absurdně směšný (účes týpka s píšťalou chci taky), historicky věrohodný a přesto tak papundeklově umělý, intelektuálně důmyslný ale zároveň echt primitivní, nadčasový a přitom tak zastaralý (ten zub času se na tom strašně podepsal). Ve výsledku tedy volím i hodně ambivalentní hodnocení a je mi to celkem líto, protože takhle jsem si svoje první rande s Kurosawou fakt nepředstavoval. (14.07.2020)