Krvavý trůn
Kumonosu-jô
Throne of Blood
Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (viac)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(viac)Recenzie (138)
maloktore ma tak dokazu zamrazit a zaroven ohromit. naposledy to bol cronenbergov crash. jeden z naj co som videl ()
I kdyz se vsichni snazili jak o zivot, prece jen mi to prislo trosku slabsi...myslim v ramci Kurosawovych filmu. Jinak samozrejme nadprumer. Stredoveke Japonsko, souboj o moc, kone, mece, sipy, prach a mlha. Pobavil lesni "bily" duch. ()
Strhující film s dosti zajímavým začátkem a povedeným až komickým koncem. Na druhou stranu chápu lidi, kterým se to nemusí líbit ovšem to jsou lidé, kteří nepochopily tu krásnou podstatu filmu a jeho geniální až komický konec (po tom konci s tím lesem jsem se válel na koberci smíchy a to bylo 01:20 večer). A i přesto to nepatří k tomu nejlepšímu co Kurosawa natočil. 84% je odpovídajících. ()
No nebylo to špatné, ale neubráním se dojmu, že to mohlo být mnohem lepší. Nebýt slabšího scénáře a několika naprosto zbytečně natahovaných scén, hodnocení mohlo být daleko vyšší. Ovšem najde se zde i dost kladů: zejména tajemný les skutečně nahání hrůzu a rovněž projev Toshira Mifune je zde mimořádně stylový. ()
Řekl bych že to je dost krutej film. Prvních dvacet minut je strhujících, pak všechno trochu upadá a děj je navíc dost předvídatelnej, přesto to není vůbec špatný. ()
Jeden z Kurosawových kratších, ale i tak na můj vkus poněkud rozvleklý snímek. ()
Nepocitam-li Yojimbo a Sedm samurajů, tak je to zatim nejlepsi Kurosawuv film, ktery jsem videl. Vynikajici atmosfera a pri scenach v lese s tajemnou zenou, jsem se skoro az bal :-) ()
"Without ambition, man is not man." Dráma zo stredovekého Japonska o chorobnej túžbe po moci, v mene ktorej sa "hrdinovia" neštítia zákerného vraždenia a podlých intríg. Musím priznať, že ma takéto legendy o mocenských bojoch "vznešených pánov" príliš neberú, zdajú sa mi tak nejak vytrhnuté zo života, chýbajú mi tam skutoční (obyčajní) ľudia. Mám preto z tohto filmu takmer totožný dojem, ako z ďalšieho takého Kurosawovho filmu Ran (1985), takisto podľa shakespearovskej predlohy. Hoci sú oba tieto filmy zaradené medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, osobne mám omnoho radšej skôr tie hlboko ľudské Kurosawove filmy, ako sú Žiť (1952), či Dodes'ka-den (1970) a keď už filmy so samurajmi, či zo stredoveku, tak potom jeho skvelé filmy Rašómon (1950) a Sedem samurajov (1954). Avšak napriek tomu, že Krvavý trón nepatrí k mojim obľúbeným filmom môjho obľúbeného režiséra, dokážem oceniť, ako skvelo je nakrútený, najmä čo sa týka kamery (pôsobivé sú hlavne scény v lese a v krajine zahalenej v hmle) a hereckých výkonov. Hrozivo vypleštené oči Toširóa Mifuneho (Washizu) ma budú ešte dlho prenasledovať (aj keď jeho neustále nasrdený výraz časom zunuje), Isuzu Jamada (Asaji) je odpudivá mrcha na pohľadanie, výborní sú i Takaši Šimura (Noriyasu) s múdrym, aj trochu vyplašeným pohľadom a Minoru Čiaki (Miki) s jeho ľahostajným výrazom. "There is still blood. My hands. Why do they not become clean? I wash and wash, still they smell of blood." ()
Japonský MacBeth s podtitulom Za všetkým hľadaj ženu. Majstrovský prepis Shakespearovej klasiky. ()
Pravděpodobně nejlepší syntéza východní a západní kultury jakou jsem kdy v podání stříbrného plátna zažil. Přesto, že Macbetha jsem viděl již několikrát, a příběh tudíž velice dobře znám, uchvátilo mne toto zpracování natolik, že jsem se dokoukal navzdory tomu, že poslední třetina filmu se špatně nahrála a strašlivě se sekala. Zvláštní, jak jsou některé příběhy poučné navzdory času ...i prostoru... ()
Zajímavý snímek s excelujícím Mifunem v hlavní roli vystihuje tehdejší krvavou dobu, první polovina je takové temné fantasy a ta druhá jedno velké čekání na nevyhnutelný konec. ()
Děj, který by se dal shrnout v 10 větách a posluchač by nebyl o nic důležitého ochuzen, Takový je Kurosawa. I přesto jeho poutavé ztvárnšní a filmařský um nás v některých zdánlivě zdlouhavých a zbytečných scénách přiková do sedel. Takové je kouzlo a umění velkého režiséra. Divák musí mít pravda na film náladu a být positiovně naladěn a nechat se do děje a scenérií vtáhnout. Jinak bude odezva vskutku nulová a jeho zážitek silně negativní. Pochopitelné. 8/10 ()
Malíř Akiro Kurosawa, a jeho štětec Toshiro Mifune nám ukazují, kam až nás může dovést touha po moci a poslouchání svého strachu a pochybností (které jsou zde zpodobněny jako jeho žena Asadži). Opravdu mě dostal "pochod" stromů Pavučinového lesa, během něho jsem už uvažoval o přílišné pohádkovosti díla, ale naštěstí jsem byl mile překvapen realitou. Krásné 4*. ()
Môj druhý Kurosawa na mňa urobil rozhodne väčší dojem ako slávnych Sedem samurajov, aj keď obe tieto filmy sa dajú len ťažko zrovnávať. Atmosféra aká po celu dobu panuje je mrazivá, priam strašidelná (hlavne stretnutie s duchom samozrejme). Dalo by sa povedať že jediné mínus tohto filmu je fakt, že hneď od toho spomínaného stretnutia s duchom už divák vie, ako sa bude dej odvíjať a ako to v podstate skonči. Nuž i tak hlboká myšlienka tohto filmu to všetko zachraňuje. Pre mňa rozhodne skvelá záležitosť. ()
Po pomalejším rozjezdu vše směřuje v velkému a parádnímu, byť snadno předvídatelnému, finále. Geniální adaptace Macbetha s perfektním Mifunem v hlavní roli, který ukazuje kam až člověk při touze po moci je ochoten zajít. ()
Co k tomu říct? William uměl, Akira uměl... Vyprávění tohoto prastarého příběhu si pan režisér užil, náramně užil. Je to vizuální lahoda i po všech těch letech, ano, i v černobílé (nebo právě v ní) vyniká toto ztvárnění birnamského lesa (vlastně Pavučinového) nad všechny ostatní a některé záběry připomínají Sudkovo Mionší. Prostě lahoda. P. S. Velice odpudivá Lady Macbeth. Jakože fest. ()
Když Shakespear by Kurosawa, tak Ran. ()
Hodnotím plným počtem především za dokonalou, místy až surrealisticky hororovou atmosféru, která obestírá zejména scény s lesním přízrakem a pak ty s paní Asaje. Nemůžu si pomoct, ale to dobové asijské ženské líčení je čirá hrůza. Když se k tomu přidala ještě atypicky zpomalená dikce a zlověstné šustění šatů, kdykoli se ta ženština blížila do záběru, opravdu mi běhal mráz po zádech. Ani tomuto filmu se nevyhnul typicky kurosawovský nešvar (z mého pohledu), tedy skutečně nadměrné protahování scén, kdy je jedna akce snímána snad z milionu úhlů (např. když Wašizu se svou gardou vrací tělo zamordovaného pána zpět do hradu - to jsem vážně čekala, že porodím, než tam dojedou.:)). Jinak Mifune se opět vyřádil a ač možná někomu jeho výkon zde může připadat přehraný, pro mě byl opět perfektním ztělesněním výstřední povahy. Přijemným překvapením pak bylo skvostně vyhrocené finále. Z doposavaď zhlédnutých kurosawových děl je toto spolu se Samuraji prozatím mým favoritem. ()
Na japonský styl expresivně sugestivního přehrávání jsem si zvykl a nevadí mi; vychází to z jejich divadleních tradic a z hlediska světové kinematografie to působí jako takové "exotické koření". Ale stává se, že někdy co je moc, to je moc. A bohužel i můj oblíbenec T. Mifune mě zde nevýslově iritoval, když 90% stopáže jen huláká a ječí, jako kdyby neustále nabíhal na banzai zteč. Bohužel mi nepřišel k chuti ani shakespearovský koncept s fantasy prvky, které působily směšně až trapně. ()
Mnohé scény jsou zbytečně prodlužovány (viz. bloudění v mlze, které šlo udělat mnohem nápaditěji; zabití Wašizua). Jiné jsou zase příliš přehrávané (viz. vidění ducha). Záběry kamery jsou všude stejně nenápadité. A ačkoli vypráví film o spoustě událostí (dobývání a obrana pevností, vraždění, politikaření a posedlost zlým dochem), tak se v samotném filmu vůbec nic neděje. O veškerém dění se dovídáme formou zpráv a vyprávění (a to ještě bez patřičné atmosféry, zvratu či pocitu marnosti). Po bitvě je sice každý generál, ale stejně si myslím, že tento film šel natočit mnohem lépe. Mohlo to být geniální mysteriózní drama s vizuálními a výpravnými hody. Místo toho to je 105 minut ubíjející nudy. Akira Kurosawa to pěkně podělal a i přes to, že je pod tímto snímkem podepsán, mu víc jak 2 hvězdičky (37 %) dát nemůžu. ()