Dodes'ka - den

Vidím, že jde o hodně rozporuplně hodnocený film. Já v něm na jednu stranu viděla ty umělecké hodnoty, a navíc sledovat tuhle sebranku chudých lidí, žijících na okraji společnosti, bylo chvílemi zajímavé, ale na druhou stranu je to příšerně táhlý film, který poměrně rychle začne nudit. Na vině je podle mě hlavně to, jak obšírně se věnuje všem těm postavám najednou, až vlastně není možné plně docenit životní příběh žádné z nich. Například onen "vlakoblb" alias "dodeskaden", podle kterého se film jmenuje, tam ve výsledku nebyl diváku moc přiblížen, vlastně o něj téměř nešlo a stejně jako ostatní postavy nám ho jen párkrát ukázali. Bylo by fajn se s postavami seznámit blíže, i když chápu ten záměr ukázat nám ten celek, tedy souhrn všech těch postaviček z jedné chudé kolonie. Ale z mého pohledu to nefungovalo a 140 minut dlouhý film působil úmorně dlouze. Plus se na mém negativním zážitku podílely ještě další faktory, například to, že do sálu kina Lucerna tentokrát odněkud hrozně táhl studený vzduch a na mém sedadle jsem doslova mrzla. V druhé polovině filmu jsem se tak v jednom kuse dívala na hodinky a v duchu čas popoháněla, jen aby to už skončilo. Ve výsledku mě v celém filmu zaujalo jen několik scén a dějových linek (dcera s nevlastním otcem, který ji zneužíval; fantasmagorie nuzného žebráka a jeho malý synek...) Ale na dobrý zážitek z celkového díla mi to nestačilo. (Viděno v rámci Eigasaie 2018.) ~(2,8★)~ (21.03.2018)

Kurosawa předvádí těžký život ve slumech. Bohužel, to je asi tak vše. Dodesukaden postrádá příběh, atmosféru, nápady, napětí...celé dvě hodiny se vlečou, téměř nic se neděje, občas proběhne přes plátno nějaká vtipná či tragická postava a jinak ničehož nevidíme ni neslyšíme. Zajímavá a snad i kvalitní je občas stránka visuální - barvy a masky, které připomínají až horrorové rekvisity. Naneštěstí se tam již žádná další positivní věc nevyskytuje. (19.12.2006)

Kurosawa si opravdu vyhrál s dlouhými scénami a barevným laděním filmu. Odstíny šedé míchá s výraznými kontrastními barvami a díky statičnosti scén a jejich neuvěřitelné délce jsem měl pocit, jako bych se díval na sérii fotografií. Většina obrazů působí velmi expresivně. Děj nikam nepospíchá, spíš pomalu plyne a podtrhává bezútěšný jednotvárný život chudých lidí ze slumů s jejich osudy a vysněnými světy. Dode's-Ka Den je sice pesimisticky laděný smutný film, ale je plný zvláštního humoru a nadsázky. Rozhodně není depresivní, jak tu někdo psal. Svůj první barevný film Kurosawa pojal opravdu netradičně. I když neměl komerční úspěch, tak ho považuji za jeden z jeho nejlepších, a mám ho radši než Kurosawovy vynikající černobílé samurajské a psychologické filmy, které dnes patří mezi klasická díla světové kinematografie. Oproti ostatním Kurosawovým filmům je tahle artovka úplně někde jinde, a musím říct, že mě dokonale vcucla do děje, který jsem hltal od začátku do konce. Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den, Dode's-Ka Den… (14.05.2008)

Tak som si myslel, že po 8 či 9 filmoch, ktoré som v poslednom čase od Kurosawu videl, ma už nič neprekvapí. Prekvapilo a pátram po príčinách. Ponúka sa mi vzdialená paralela s Formanovým Taking Off, ktoré som videl pred pár dňami. Tak ako Kurosawa bez Mifuneho, Shimuru a Satóa už nie je Kurosawom, na ktorého sme boli zvyknutí, tak ani Forman v Amerike už nie je Formanom doma. To však nezabránilo jednému, ani druhému po adaptačnom poklese (u Formana) a zlyhaní (u Kurosawu) pokračovať vo svojej úspešnej tvorbe. Forman sa vďaka odlišnej kultúre, z ktorej vyšiel a tiež z dôvodu znesiteľného neúspechu prvého filmu v nových podmienkach, nemusel o samovraždu ani pokúsiť. (05.02.2010)

Pro mě jeden z nejlepších snímků Akiry Kurosawy. Velmi smutné příběhy lidí ze sociálního dna tokijského slumu, které mají společné jen místo děje a skutečnost, že dohromady skládají mozaiku snad všech archetypů lidí žijících v bídě. Vizuálně nádherný, skvělá hudba. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale nemůžu si pomoct - hláška filmu: "..Takhle se ryba nepřipravuje.." (23.01.2008)