Kagemuša

Ran a Kagemuša, nájdite desať rozdielov. Pre Japonca možno diametrálne odlišné filmy, pre nás, bežných smrteľníkov, môžu statky zmätky japonskej histórie pôsobiť ako hokej. A to je Kurosawa, povedal by som, ešte zámerne prehľadný. Ale uznajte, máme tu dvojníka panovníka, ktorý už má dvojníka a navyše všetci Japonci majú rovnaký účes, takže utriediť si, kto je kto, vám zaberie určité množstvo času, počas ktorého sa film poriadne rozbehne. Vďaka tomu občas pôsobí komediálne a trochu to bol aj zámer. Možno ním bola aj hudba, intertextuálne odkazujúca hádajte na čo. Kurosawa je patrične epický, dialógy striedajú akčné pasáže, nasleduje veľká bitka a zase znova atď. Proste historický veľkofilm so všetkým, čo k tomu patrí a navyše inteligentne natočený. (12.03.2015)

Stín nemůže jednat nezávisle na osobě, jež jej vrhá. Kagemuša je bravurní syntézou psychologického dramatu a válečného filmu, jehož hlavní hrdinové utváří nezvyklý trojúhelník: hlavu rodu a jeho dvojníky. Zatímco vladařův bratr tuto roli zastává dlouhé roky, pro odsouzence na smrt, který vděčí za svůj život jen mimořádné podobnosti s ním, představuje šok. A vzápětí sledujeme, jak se svého života opět vzdává pro imitaci života někoho jiného; jeho překonávání překážek v podobě změny chování, vyjadřování i jemných pohybů, až po styk s vlastním vnukem a koněm, jenž nikdy jiného jezdce nesnesl. Zpočátku se jeho úkol jeví pouze dočasným a příležitostným, po pánově smrti je ale dvojník jedinou naději na utajení této – pro rod ve válečném stavu fatální – skutečnosti. A tak postupně opouští, co bylo vlastní jemu, a přejímá zvyky, které měl mít někdo jiný, každým okamžikem ovšem hrozí, že se iluze stane více nepotřebnou; a co bude pak se samotným stínem? Jeho pravá podstata je mu nadto neustále připomínána tím, že lidé, vzdávající mu na veřejnosti čest, se k němu v soukromí mohou chovat nadále stejně hrubě. Titulní dvojroli si zahrál Tacuja Nakadai a předvádí v ní jeden ze svých nejlepších výkonů, vrcholem jsou dlouhé záběry, v nichž se snaží gesty a výrazy co nejvěrněji podobat své „předloze“; v dlouhých záběrech si ostatně celý film libuje, ať už snímají promyšlené dialogy nebo nádherně barevná pochodující vojska (často doprovázena úžasnou hudbou). Pro mne osobně představuje Kagemuša Kurosawův vrchol a jeho nejlepší film. [Rovněž byl mezi studenty japonštiny s úspěchem testován jako pomůcka pro účení základních znaků kandži.] (22.07.2006)

Akira Kurosawa ma znova zabavil svojím trojhodinovým "eposom". Vo filme je obrovské množstvo symboliky a skrytá je aj vojenská taktika. Kurosawa nepotrebuje ukazovať nejaké veľké armádne súboje o to mu vôbec nejde. Na konci skôr ukazuje krutosť vojny. Je režisérom, ktorému nejde v prvom rade o to, aby zaujal akciou, ale skôr celkovým vyznením príbehu. Film udržuje človeka v napätí lebo ten čaká určitý zlom v chovaní panovníka. Lenže Kurosawa ako vždy nerobí nič tak ako by divák čakal a ide si vlastnou tŕnistou cestou. Tacuja Nakadai podal výborný výkon a jeho potenciál bol naplno využitý. Dĺžka filmu vôbec neprekáža skôr čím sa viac blížil koniec som chcel toho vidieť viac a viac. "Hora sa nikdy nemôže pohnúť". Odporúčam nad týmto filmom porozmýšlať. (26.05.2015)

Achjo, já už nevím, co psát, abych se neopakoval... Při nakoukávání Japonských historických samurai filmů asi v poslední době vyzobávám to nejlepší, co jen lze, nebo nevím... a nestačím se divit, je to krásný a cítím z filmu zase tu radost, poznávám něco novýho ( i když už jsem byl Kurosawou i jinými dříve políben ) a zažívám krásný filmový okamžiky, radost z filmu a hlavně emoce, prožitky a zamyšlení a to tyhle Japonský filmy prostě servírujou. Nevěděl jsem, o čem Kagemuša je, jen že má tři hodiny ( pro mě noproblemo - baví li mne to )... ale tohle. Já jsem se ani nemohl otočit zády, když jsem se šel vyčůrat nebo napít a šel ke klávesnici zmáčknout mezerník na stopku, musel jsem se stále dívat, co se ve filmu děje, nemohl jsem si nechat ujít ani pět vteřin, protože kdejaký pohled, neverbální interakce mezi hrdinama by mi unikla a já bych pak už nevěděl, prostě jsem od toho nemohl odtrhnout oči... za celých 180 minut, stačí ? Vizuálně nádherné, možná by někdo očekával více bitevních scén, ale o tom tenhle film vůbec není, vůbec.. je to nádhera, nechte se unášet.. vyprávěním, herci, hudbou.. finální pasáž je strašná, půl hodinu před koncem jsem si říkal, jak to spěje k hezkému konci, holt osud byl jiný a o tom tento film je, o osudu, a o osudu Šingena Takedy a jeho rodu, Tacuja Nakadai, píšu to počtvrtý, je zase jinej - nepoznal bych ho, to je herec, jeden z nejlepších, co jsem prostě kdy viděl... ten konec za znění skladby Finale Shinichirô Ikebeho  je něco nepospatelného. 9/10 (03.01.2024)

Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film. (14.01.2006)