Kagemuša

Kagemuša znamená dvojník. Kagemuša je příběh muže, který se stal někým jiným. Bezejmenný zlodějíček nahradil vládce Šingena Takedu. Přejal nejen jeho místo. Učil se tvářit, myslet a cítit jako někdo druhý. A dařilo se mu to. Ale po té, co přestal být užitečný, byl docela prostě odložen. - Kagemuša je film se zajímavým příběhem a výrazným barevným vizuálním zpracováním. Vzpomenu-li však na staré Kurosawovy filmy (Rašamon, Rudovous, Osobní strážce adal.) , zdá se mi jejich černobílé vizuální vyznění silnější. Náhle si musím u Kurosawy zvykat na barvu. Ale není to tak těžké zvykání. (25.04.2004)

Tacuja Nakadai a jeho uhrančivý pohľad patria k najsilnejším preformance tohto filmu. Kurosawa na staré kolená ide viacej do epickosti ako vo svojich predchádzajúcich filmov. Mifune je nahradený Nakadaiom a namiesto čistých ľudí v morálne pochybnom svete, tú máme machinácie, intrigy a značný vplyv mysticizmu – prevažne so šintoistickými prvkami. Začalo to Deršuom a naplno sa to tu prejavilo v snovej sekvencií a v predurčenosti aká z neho vyvstala. Oproti rozpohybovanej kamere z predchádzajúcich Kurosawových diel, sme tu väčšinou statický. Zároveň, sa ale nezabúda na vizuálnu podmanivosť a aj napriek tomu, že sa v nejakej scéne len rozpráva, je v nej perfektne využitý priestor, plány a postavy vždy hovoria k veci a predurčujú významom ich neskorší zmysel. Scény večerného boja, rozprava o nehybnej hore, finálne pole mŕtvych a už vyššie spomínaný sen patria k silným a katarzným scénam filmu. Najviac ma štve, že takéto filmy sa dnes netočia. Strašne rád by som bol, keby som mohol zažiť Kurosawu v tomto období ešte ako mladé ucho snažiace sa rozprávať veľké príbehy svojim spôsobom. Perfektná ukážka historického filmu, pri ktorom nadobúda Posledný samuraj s Cruisom hlbší význam. (02.09.2014)

Zajímavý epos stojící hlavně na bravurním hereckém výkonu představitele hlavní "trojrole", nicméně subtilnější Kurosawovy příběhy, soustřeďující se spíše na obyčejné lidské osudy víc, než na machinace celých království, mám výrazně raději. Se několika málo postavami se dokáže dostat do mnohem větší hloubky, než s tisícehlavými armádami. 8/10 (13.02.2016)

Film Kagemuša - Stínový bojovník - je Kurosawovým Posledním samurajem (ale natočeným o 23 let dříve). Ovšem vyprávěný samozřejmě po japonsku, táhle, důkladně a výpravně, plný nádherných obrazů krajiny a vojska nesoucího do bitvy na zbraních barevné vlajky klanů. Kurosawa se tak vyzráleji a napínavěji vrátil ke svým počátkům se samurajskými filmy. Na druhou stranu jde jen o historickou fresku s centrálním příběhem dvojníka mrtvého knížete, scénář není komplikovaný. Přesto výjimečný zážitek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XzR87VBlaoo (30.07.2012)

Patrně nejdražší snímek Akira Kurosawy díky americké finanční injekci, díky níž mohl Kurosawa zobrazit velkolepé válečné scény a stvořit rozmáchlé epické drama ze 16. století japonských dějin, kdy se podobně jako v Evropě pomalu chýlil ke konci starý věk šlechtických klanů a jejich způsobů boje založených na středověkých taktikách. Kurosawa se snažil, podobně jako v jiných svých snímcích, o shakespearovsky silné psychologické drama, kde je bezvýznamný človíček uvržený shodou okolností do víru mocenských intrik a krutých bojů. Malý zlodějíček má sehrát roli mocného feudála, vůdce klanu, který usiluje o dominantní postavení v Japonsku. Jenže to není žádná úsměvná komedie stylu Císařova pekaře a pekařova císaře, ale osudová temná záležitost, kde sledujeme v přímém přenosu nejen zkázu jednoho klanu i s celou armádou, ale i konec jedné epochy. Další zásadní zvrat v Japonsku přišel až v 19. století s reformním hnutím Meidži. Jestli je něco cenné, pak je to samozřejmě výprava a konfrontace odlišných kultur, protože pozdně středověké Japonsko představuje pro středoevropana exotiku. Vytknout by se dala určitá teatrálnost - Takedův dvojník má na sobě tolik líčidel, aby zobrazil svoje zoufalství, kolik se nespotřebuje na jedno průměrné divadelní představení. Navíc emoce jsou podávány, jak už je v Kurosawových historických dramatech zvykem, v neskromném množství, je to zkrátka rozdíl proti střízlivějšímu evropskému pojetí a je to i znát na českém dabingu, který se jen obtížně strefuje do postojů filmových hrdinů. Být tohle natočené v euroamerickém prostoru, byl bych kritičtější a režisérovi bych doporučil minimálně odvážnější střih a civilnější herectví, ale Kurosawovi jeho filmové vidění rád odpouštím. Celkový dojem: 80 %. (20.05.2012)