Armageddon

Opäť! Michael Bay ponúka v ďalšom svojom filme zábavu, akciu a oddych z filmu pred psychologicko-dramatickou rovinu. Síce sa o ňu v závere pokúša, pre niekoho nič moc, no na mňa to zabralo a to poriadne. Diváci mu to žerú a žeriem mu to aj ja! FIlm aj navyše svojej minutáži nestráca na atraktivite, je tu síce pár až prehnane hlúpych záberov, ktoré si mohol pre nahodenie reálnejšej atmosféry Bay odpustiť, no scenár nepustí. Efekty však boli na prefektnú, škoda, že Aerosmith nedostal za song oscara. Pomerne vážnu atmosféru svojimi hlodmi ešte trefne rozptýlili Steve Buscemi a Peter Stormare, ktorí boli úžasní. I Don't Wanna Miss an Armageddon. 80%. (17.05.2006)

Armageddon se blíží rychlostí 35000 km/h, a že se Michael Bay na filmové scéně znovu objevil ve velkém stylu, dokazuje úvodní desetiminutové inferno, kdy se nejprve raketoplán na oběžné dráze a posléze celý Manhattan octne pod smrtící palbou meteoritů. Kosmické balvany likvidují automobily, penetrují výškové budovy a všechno to působí tak fantasticky, že bezmyšlenkovitě koušu kolu a srkám popcorn. Tempo filmu je strhující, uhání jako hladový gepard, typicky bayovská kamera sleduje typicky bayovské obrazy (vrtulníky ve sluneční záři, dlouhé zpomalené pohledy lidských očí). Některé scény jsou sice klišovité a vlastenectví čouhá z filmu jako Harryho ropná plošina z moře, ale tady jde přeci o zábavu, tuny vtipných hlášek a o strhující vizuální efekty a všeho se nám dostává v plné míře. K tomu navíc ještě spousta dobrých herců, nadpozemsky krásná hudba Trevora Rabina, sympatické Bayovo cameo a titul nejvýdělečnějšího filmu roku 1998. 90%. 140 miliónů dolarů(rozpočet)/553,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (14.08.2007)

Typický hollywoodský katastrofický film. Sice plný hvězd v čele s Brucem Willisem, ale příběhově dost zaostává za jinými scifi příběhy s podobnou tématikou. K tomu ještě romantika, která film ještě více kazí. Občas hloupé vtipy. Jako by autoři chtěli udělat film pro každého a přitom ale všechny znechutí. K tomu ten pitomý americký nacionalismus. Dobrá triková část film nezachrání. (27.08.2007)

Grace ve zpomaleném záběru běží do náruče svého hrdiny, taťka zachraňuje celej svět, ženuška se synkem se vrací k nešťastnému mužíčkovi, celý tým drsných vrtáků chrlí patetická moudra ostošest a titulkový závěr v kostele je už vážně hardcore cukrovka. Trošku přes limit, trošku přes závit. Tolik růžové sračkovosti by vystačilo osmdesáti romantickým cajdákům. Tři hvězdy patří dalším polohám snímku - trikové bombastičnosti a komediálním scénám, které narozdíl od svých patetických sestřiček plní svou úlohu dokonale. (25.12.2006)

Testosteron napumpovaný na maximum, stejně jako všudypřítomné americké vlastenectví. Všechno je to tak sebevědomé, že prostě u těch bezobsažných scén nelze, než držet palce. Hlavně, když jsou tak výborně řemeslně zvládnuté. Divák začíná ucvrkávat hned u úvodních destrukčních orgií, následně začne na prstech obou rukou počítat jednotlivé herecké hvězdy, brzy si k nim najde cestu, pak si bude užívat výbornou hudbu nebo dokonalé kamerové filtry, jen škoda, že ty svižně natočené sekvence tak trochu brzdí přemrštěná stopáž a zejména v druhé polovině několik scén, které šly hravě prostříhat. Když pak začnou scénáristé, kteří dávají postavám do úst místy neuvěřitelné „perly“, házet našim hrdinům klacky pod nohy, jen aby cestu k heroickému americkému vítězství ještě víc podpořili a zdramatizovali, lehce to zamrzí. Jinak jsme nicméně tuhle adrenalinovou jízdu a po Skále druhého nejlepšího Michaela Baye na střední škole sjížděli co půlrok. A pořád jsme ty palce drželi. Božská zábava. Kdo nechce (filmoví i životní teoretici nechť se nechají poučit o tom, jak mají vypadat pravé filmové emoce), ať jde klidně pozorovat mravence nesoucího kousek stébla nebo západ slunce. Stejně nebude tak vymazlený jako u Baye a Bruckheimera. (31.05.2015)