Pomsta

Za mě teda super. Krásná dívka ukazuje vnady a zabíjí debily v nečekaně zručně natočeném aranžmá. Třeba ta finální hra na schovku v baráku byla fakt nervydrásající. A celkově mi to v rámci žánru přišlo naprosto v pořádku. Jasně, holka má fakt tuhej kořínek, ale když se probudí a má to logo od piva vypálený do kůže, tak to je prostě badass moment jako svině. A hudba je mega. (10.06.2018)

4 hvězdy tak trochu z hladu, leč nadšeně. Jádro Rape&Revenge se za ta léta nezměnilo, jen násilníci už nejsou degenerovaní vidláci, ale degenerovaní, zajištěný bohatý měšťáci s rodinama. Hlavní parchant pak je katalogovej hezoun s vypracovaným tělem a takovou prdelí na bradě, že by se Ben Affleck rozplakal v koutě jak malá holčička. Není již třeba, aby se na tý nádheře vystřídalo celý stádo zvěře ((c) Řezník), ale jenom jeden hňup, kdy ten další je vinen tím, že se rozhodne znásilnění ignorovat a ten třetí tím, že se snaží situaci zahladit. Děvče však na mimosoudní vyrovnání zvysoka a vybere si cestu podstatně bolestivější, ale s o to větší katarzí. Úvodní zpruzelost z očividně nízkého bodycountu vyrovnává sadistická radost z každého zabití. Postavy mají v sobě desítky litrů krve, kterou chlístají na počkání. Zatímco v obvyklých filmech je průstřel ramena prakticky uzívanou záležitostí, kde se sotva natrhne košile, tady taková střelná rána vybleje dobrých osm litrů hemoglobinu a tím není rozhodně osud nešťastníka uzavřen. Vyndavání střepu z nohy musí být parádní kolektivní kino zážitek, obíhačka s brokovnicí po zakrvácené vile je skutečně to co od thrilleru očekávám a maskéři se na všemožných poraněních taky vyřádili. Nicméně uznávám, že těch 108 minut fakt nebylo třeba a film se často vykroutí z určitých situací hodně srandovním způsobem. Nicméně mstitelka s vypáleným fénixem na břiše z plechovky od mexickýho piva. To si dám kurva líbit. PS: potěší takové drobné pomrknutí směrem ke Kenu Russellovi. (31.07.2018)

Rape revenge pohybující se někde mezi Iñárritovým Revenantem a Zarchiho I Spit on Your Grave, aniž by se ovšem blížilo něčemu z toho, co je pro tyhle snímky zajímavé. Coralie Fargeat se imho snaží stylistickou manýrou zapadnout do cool stylu New French Extremity (poněkud vágní kategorie, kterou vytvořil kritik James Quandt na základě určitých trendů ve francouzské kinematografii). Vizuální ladění se povrchně, leč nápadně podobá filmům Hélène Cattet & Bruna Forzaniho (psychedelická scéna mnohonásobného vnořeného snu hodně připomíná jednu část z filmu L'étrange couleur des larmes de ton corps) i Gaspara Noeho, a to včetně designu titulků. Ovšem naprosto bez jejich talentu. Velmi přímočarý děj nedává smysl ani psychologicky, ani technicky, ani metaforicky, ani v nadsázce a nefunguje ani jako komedie či záměrný guilty pleasure pastiš (jediný dobrý vtip je ten s plechovkou piva obtisknutým na kůži hrdinky). Fargeat buď vytvořila laciný chyták na diváky, kteří se nechávají unést pěkným vizuálem a rádoby sofistikovanými odkazy na béčkovou kinematografii, aniž by chápali, co je na ní a na jejích umělečtějších či ambicióznějších variacích opravdu zajímavé, nebo to prostě sama nechápe. Krev rozstříknutá na hrubých betonových stěnách luxusního bytu a designových přístrojích vypadá pěkně – asi tak stejně, jako vypadá pěkně třeba reklama na Sony nebo United Colors of Benetton. K tomu přidat populární retro-osmdesátkovou syntwave hudbu á la Refnovo Drive a cinefilní divácký medián bude hýkat blahem? No nevím. Revenge je především oproti všem předlohám, jimiž se zřejmě nechala inspirovat, uboze nenápaditá, což žádná stylistická manýra nepřekryje. New French Extremity, jako cokoli jiného, inspiruje také k produkci vyprázdněných druhořadých napodobenin. (12.01.2019)

Jak zabít potenciální revenge kult snadno a rychle. !!!SPOILERY!!! Úvodní sekvence (do pádu) je krásnou ukázkou toho, že i s malým rozpočtem se dají dělat divy, tzn. kvantita i kvalita jednotlivých záběrů je po technické stránce tak neuvěřitelná, že jsem div nechrochtala blahem (*****). Útěk a první tu-máš-zač-je-toho-loket vražda si ještě stále drží vysokou kvalitu a jistou míru důstojnosti, vše však končí v jeskyni (****), kdy se Amazonka - po sérii pěkně hnusných snů a po provizorní plechovkové fixaci rány po větvi - rozhodne stát Rambem a dorazit i ty zbývající dva vocasy. S prvním to má v celku snadné, když se fyzicky i psychicky vysílí lovením střepu v silikonové noze, druhý už dá docela fušku. Asi nějaký nadčlověk, jinak si ty hektolitry krve, co po sobě zanechává, nedokážu vysvětlit. (Než ho konečně zabije, mají v celé rezidenci kluziště a DOSLOVA vymalováno.) U finálního záběru na přilétající vrtulník jsem už jen ironicky kroutila hlavou a říkala si o co, že teď sejme pilota, naučí se to řídit a odletí do L.A. (**). Za kameru a za hudbu 2,5*. (25.04.2018)

Fuj, tak hnusnejších násilníkov som už dávno nevidel. Režisér si dal ale poriadne záležať na detailoch a už z prvého zoomovaného pohľadu na žerúceho tlustoprda mi prišlo nevoľno skoro viac ako zo samotného znásilnenia (ktoré naopak mohlo byť ukázané, priestor tu na to bol). Samotné detaily považujem za to, čo u mňa film povýšilo do červených čísel. Jednoduchý, otrepaný nápad, nelogickosť konania tu je jav pomerne častý, ale to spracovanie je možno ešte lepšie než Plivu na váš hrob. (05.07.2020)