Hans Zimmer v Praze

Jestli někdo Hansi Zimmerovi vytýká, že je hudební vatař, opakuje se, těch nápadů vlastně až tolik nemá, ale na druhou stranu se mu občas něco vážně povede... Tak má pravdu a tenhle koncert ho v tom nepopulárním názoru utvrdí. Dvě hodiny (plus) Zimmerovy hudby z různých filmů prostě dokazují, jak často si ta hudba je podobná a když z různých soundtracků vznikne směs, nepoznali byste, že to není jedna skladba... Ale na druhou stranu také dají vyniknout těm skladbám, které jsou originálnější, dobré. Skvělý je třeba hned úvod s Řidičem slečny Daisy, Madagaskarem a Sherlockem Holmesem, ten na jevišti i moc pěkně vypadá. Lví král se hezky poslouchá a působivé je i provedení Gladiátora a Tenké červené linie (s minimalistickou projekcí). Pravděpodobně by se mi o dost víc líbila také téměř závěrečná Aurora, kdyby mě ale Zimmer předtím doslova neutloukl například Piráty z Karibiku. Ano, mám pirátské soundtracky rád, jenže tohle provedení... Kýčovitá show, spíš přeplácaná než úžasná, spíš estráda než hudba. A netýkalo se to jen Pirátů, prostě někdy od poloviny jako by představení přišlo o vkus a měl jsem vážně potíže ho sledovat. Hanse Zimmera v Praze je pro mě tedy mnohem lepší slyšet než vidět - i z toho důvodu, že v audioverzi (kterou bych ohodnotil lépe) naštěstí chybí jeho většinou nezáživné a zdržující konferování. (06.05.2019)

Měl jsem to štěstí být u tohoto skvělého koncertu naživo a byl to jeden z těch momentů, které vám zůstanou v paměti napořád. Proto jsem neskonale šťastný za to, že vyšel záznam právě z pražské O2 areny, který mi ve výtečné kvalitě bude připomínat tento koncert znovu a znovu. Každá skladba měla jinou náladu a užíval jsem si jak pozitivně radostnou první polovinu, tak spíše vážnější polovinu druhou, ale emoce pracovali u většiny z nich naplno a při vzpomínce na Heatha Ledgera a následně na střelbu v kině v Coloradu, mi bylo hned jasné, že moc silnějších koncertů už neuvidím. Opravdu nemá cenu vyzdvihovat, proč se mi líbí ten či onen soundtrack, ale stačí se zaposlouchat a naplno si toho užívat i při vzpomínkách na dané filmy, které prostě všichni filmoví fanoušci musí milovat. (03.12.2017)

Nonstop zimomriavky! Hrejivý pocit pri srdci a neuveriteľný pocit šťastia ma sprevádzali od prvých sekúnd až do samotného konca, presne ako počas koncertov (bol som na oboch bratislavských). Výborne natočený a ešte lepšie odohraný koncert, ktorý perfektne funguje aj z pohodlia domova. Nádherná pripomienka úžasných zážitkov! Hans Zimmer: Live in Prague je kúsok, ktorý jednoducho nemôže chýbať v zbierke žiadneho fanúšika filmovej hudby. (06.11.2017)

Dokonalost. Nic lepšího jsem asi nikdy neslyšel. Špičková kvalita. Hudbu Hanse Zimmera stěží uslyšíte kdy v detailnějším záznamu. Už ani nelituji, že jsem v O2 Aréně na HZ nebyl. Jednak bych přišel o tak skvěle kontaktní kameru, která drží v pozoru celé dvě hodiny a baví mne sledovat jak si umělci přehazují nástroje a jak se to celé děje. Druhak jsem měl tu "čest" slyšet tam jiný instrumentální koncert filmové hudby a po technické stránce to bylo spíše zklamání. Zpátky k živáku : Pokud mne dokáží po letech nahnat husí kůži pecky jako Piráti z Karibiku nebo Lví král, tak pak je asi zřejmé, jakym je HZ mistrem. Naprosto odzbrojující je hudební peklo Elektro z trapného a právem zapomenutého The Amazing Spiderman 2, ale na tomto záznamu snad kromě hudebního témata Banea z TDK nic masakrálnějšího není. A samozřejmě, protože poslední třetina patří spolupráci HZ s Nolanem, tak za mne je to plný počet. Skvělý koncert, super technická kvalita a hlavně dokonalá hudba největšího hudebního génia v historii. (31.01.2018)

Videl som skrátenú, asi hodinovú verziu, čo bolo pre mňa sklamanie (aký majú pre boha význam takéto zostrihy?). Chýbalo tam príliš veľa skladieb, aby to mohlo byť aspoň trochu reprezentatívne. Keď uvidím neskrátenú verziu, hodnotenie upravím. Čo sa týka samotného koncertu, pripadal mi strašne preefektovaný: za nástrojmi samé sexi baby v úspornom oblečení (kožená podprsenka), mohutná svetelná show, ohlušujúci zvuk, ktorý sťažoval rozlíšenie jednotlivých skladieb. Akoby sa snažili zakryť, že tých naozaj výrazných motívov je málo, inak to celé splývalo do jednej masy. Z môjho pohľadu zaznela iba jedna skvelá skladba (Interstellar), ďalšie boli "iba" dobré (chýbali mi ďalšie skvelé veci ako Malý princ). Musím sa pousmiať, keď to porovnám napr. s geniálnym koncertom Morriconeho v Mníchove. Ten sa na žiadne spomínané efekty hrať nemusel (úprimne, niektoré muzikantky boli hrozne škaredé), tam išlo v prvom a poslednom rade o hudbu. Jedna geniálna skladba striedala druhú, od začiatku do konca koncertu. (11.08.2021)