Suburra: Krvavé předměstí

Nie je to Gomorra, kde rozvoj postáv a boj o moc prebiehal v atraktívnejšom a lepšie natočenom prostredí. Seriál nevyužíva epizódne postavy ako Gomorra. Pozitívne je, že vďaka málu sledovaných postáv a ich neustálej konfrontácii vzniká napätie, lebo skoro na každej divákovi záleží. Avšak, v porovnaní s Gomorrou: Sara je silná postava, ale nie je to Patrizia so zradou číhajúcou za pätami a neustálym hraním dvoch úloh, pričom ani jednu nechce zradiť. Hlavná trojica je fajn, získa si divákov, najmä mladých, ktorí hľadajú ešte svoju cestu životom. Nerozširujú svoju moc na úkor niekoho zo svojej trojice, a tak napätie medzi nimi nie je až také výrazné ako z charakterovo silnejších postáv v Gomorre, ktoré si väčšinou dávajú pozor aj na priateľov. Najvýraznejší je Aureliano, ostatní dvaja sa nechytajú. Síce je Aureliano kultovou postavou, ale Ciro, Gennaro, Pietro, Conte alebo snáď všetci bossovia a podbossovia z Neapola, ako aj iných miest z Gomorry snáď s výnimkou Patrizie a Blue Blood, by sa ho zbavili spôsobom, že by ani okom nestihol mrknúť. Taký nepomer kvalitných postáv si divák oboch seriálov musí zreteľne všimnúť. Gomorra má navrch aj gýčom, ktorý vyvoláva zmes hnusu, krásy a zároveň mrazivej drámy, kým Suburra toto nemá. Rómsky gang sa na tomuto nevyrovná. Ak si mám zobrať pre oba seriály porovnanie z vojny, Suburra je pitie čajíčku v kancli generálneho štábu, kde postavy prežívajú akoby zázrakom, kým Gomorra svoje postavy vystavuje prudkej guľometnej paľbe, kde ostreľovaným vojakom dochádza munícia, zdravie, aj triezvy rozum, a musia tvrdo a nekompromisne bojovať o každý meter svojho postupu, pričom často musia zradiť jeden druhého, aby prežili. Seriál Suburra v porovnaní s filmom: Seriál je viac o vysvetľovaní motivácií postáv a ich vývoji, čo je dobre, pričom oproti filmu niektoré pridáva. Film však boduje s 8 a M83, čo robí atmosféru, akú seriál nemá. Avšak, boj mocných cez intrigy v prospech vlastného profitu bude vo fikcii baviť snáď vždy a seriál ponúka kvalitu. (19.05.2019)

Zasrané charaktery všech postav jsou naprosto dokonalé. Na nikom nezůstané nitka suchá, na každém kousek špíny ulpí. Samuraj je ještě výraznější postavou než ve filmu a pro mě hlavní postava seriálu Aureliáno, by za mě mohl hrát i i šíleného Římského císaře. Emoce ve filmu jsou, jen jsou temné, zkažené a devastující. Nádherný seriál, který krásně vykresluje lidskou přirozenost, která pokud jde o peníze, neštítí se ničeho. Atmosféra je podmanívá, fascinující. (23.10.2017)

První dvě řady byly boží. Totální nářez v podsvětí Říma. Ani si seriál nesnažil hrát na Gomorru. Jel si svoje intrikánství, víc sahal do politiky a církve. Všechno s napětím, nábojem, přiměřeně celkem, až do momentu třetí série. Studie hlavních postav nabírá na obrátky, změny jsou uvěřitelné, ale ten konec? Seriously? O čem bude čtvrtá řada? U Odinových krakvců... (10.11.2020)

Italská mafiánská jízda od Netflixu, která je víc derivátem celovečerní Suburry (2015) než dvojčetem seriálu Gomora, který je u mne na prvním místě moderních gansterských filmů. Zatímco Gomora je komplexní ( více postav, více zápletek, pohled na věc jako celek) tak seriál Suburra je o jednom malém incidentu ( trio hrdinů začne vydírat kněze, který zkolabuje na gruppen sex party), který vede linkou k miliardovému mafiánskému projektu v Osti ). Technicky skvělé, způsob vyprávění perfektní rozpočet výživný, obsazení převzaté z celovečerního filmu. Hvězdy dávám za pozitiva: 1) námět a způsob vyprávění 2) trio hrdinů vykresleno perfektně - každý jiný ale spojuje je to, že jsou outsideři ve svých rodinách 3) Řím jako z cestopisu 4) nahota - absolutně přirozená, postavy Isabelle ( Lorena Cesarani ) a cikánská nevěsta Angelica ( Carlotta Antonelli ) full nude scény no problem ( to se v český televizní tvorbě může jen nechat zdát) (11.11.2017)

Formálně la serie zdaleka nedosahuje kvalit filmového zpracování, a tak zůstává někde na úrovni seriálové Gomory, což ale v žádném případě není málo, prostě jen jí chybí ten uchvacující wow efekt filmu s v pravdě apokalyptickou atmosférou. Některé momenty viděny právě optikou filmu nedávají úplně smysl, na druhou stranu díky většímu prostoru jsou postavy snad trochu živější, potažmo má dívak více času k emociální investici. A skladba ze závěrečných titulků pak byla vždy kladivem, jež udeřilo třešničku na dortu. (04.04.2018)