Jan Palach

To, co zdánlivě chybělo v Hořícím keři, se snaží doplnit Sedláček. Nicméně náhodným obrazům ze života Jana Palacha se skutečně nedaří nabídnout ani hypotézu, natož konkrétní odpověď na tu základní otázku, proč se to zlomilo právě v něm. Osobně bych spíše uvítala filmy o jiných pochodních, například o Ryszardu Siwiecovi. (09.05.2022)

Je celkem ironicky smutné, že divák ví jak film dopadne a během filmu si neustále snaží nalhat, že to tak nebude, že to skončí jinak, že to skončí dobře. Ano Jan Palach, nebyl žádný hrdina, byl to idealista, byl to snílek a přesto, v sobě našel něco, co ho donutilo učinit to co učinil. Palach věřil, že svým činem probudí lidi, kteří nechtěli nic dělat, protože se báli, báli se toho co stejně přišlo. Film po technické stránce nemá chybu, perfektní obraz, zvuk a věrnost je na jedničku, herecký ansámbl totéž, herci hrají své role s věrností a se zápalem, pro své role. Na celém film,u je vidět že tvůrci si dali záležet, takže i ty malé detaily (smažení kaprů) je zpracováno Hollywoodsky a od první minuty, až do poslední vteřiny filmu, sem byl vtažen do děje tak přesvědčivě, že to lze jenom chválit. A posledních patnáct minut, bože můj, patnáct minut strachu, zoufalství a beznaděje. K filmu ještě dodám že Palach neuměl pít, rád četl, byl zásadový a to s tím psem podle mně tvůrci přehnali, ale zase to působí věrněji, ale já prostě ne, ne, ne vůbec. Co se z nás lidí stane, když všemu, budeme jenom přihlížet ? (03.09.2018)

Film, který se pateticky vznešeně nesoustředí na vzpurnost Čechů během Pražského jara, ale akcentuje brzy přicházející rezignovanost a smíření s tím, že to „stejně nemohlo dopadnout dobře.“ Jenom tak se dá Palach pochopit. V pohádkách pro dnešní liberály jako je Hořící keř, které s pozdním antikomunismem oslavují tehdejší hrdiny, to nedává smysl. (15.09.2018)

Kdybych byl idealista, utěšuji se tím, že Sedláčkovo skličující, sugestivní a přesto věcné hledání (či ohledávání?) Jana Palacha otevře národu oči. Ve skutečnosti se spíš obávám, abychom se zanedlouho neohlédli za posledními třiceti lety a stejně jako „Jenda“ si nepoložili otázku „Takže ono to všechno bylo jenom jako?“. ___ Vadila mi občasná doslovnost a velká slova nebo nedostatečné využití některých postav (Eva), ale v celku považuji určitou fragmentárnost vyprávění, enigmatičnost hlavního hrdiny (danou právě tím, že jej poznáváme jen z útržků) nebo nadřazení faktů emocím za výborný tah. Vyprávění je zprvu svižné, eliptické, podobně uvolněné jako doba, ve které se příběh odehrává. S tím, jak se Palachovo vnímání skutečnosti zužuje (vyjma několika scén se celý film svědomitě drží jeho hlediska), čas vyprávění a čas vyprávěného k sobě mají stále blíž. Nedochází už k náhlým skokům mezi měsíci, události sledujeme skoro den po dni, v závěru takřka minutu po minutě. O to naléhavěji si uvědomujeme bezvýchodnost situace a nezvratnost dění (k tomu přispívá také navracející se motiv ohně, resp. ohně a vody, kterou zpřítomňuje Helenka, v jejíž moci už ovšem ke konci není Palacha „uhasit“). ___ Podobně mne zaujala nenucenost, s jakou film poukazuje na přijetí nových pořádků, resp. návrat do zajetých kolejí. Bojový zápal, nutící lidi vrhat se pod kola tanků, poměrně záhy střídá apatie, blbá nálada (viz např. prodavač pomerančů) a odvracení hlav. Komedie běžící na Vánoce 1968 v televizi vyznívá úplně jinak než groteska s Laurelem a Hardym, kterou ústřední pár během pražského jara sleduje v kině. Nevzbuzuje totiž úlevný smích, neboť neodráží náladu ve společnosti, ale působí jako součást snahy odklonit pozornost od závažnějších skutečností (stejně tak hokej), navodit dojem, že se vlastně nic nestalo a život běží dál. Asi žádný polistopadový film nedokázal takhle přesně a přitom vlastně mimochodem vystihnout děsivou samozřejmost, s jakou po srpnových událostech došlo k obnovení pořádku. V tomto ohledu Palacha zároveň považuji za nadčasového, protože určité vzorce (stádního) chování, činící demokratické principy mnohem křehčími, než jsme si ochotni přiznat, se nemění. ___ V neposlední řadě jde o film skvělý nacastovaný a zahraný (zejména Viktor Zavadil a Denisa Barešová), s nanejvýš autentickou výpravou. Přestože si po celou dobu udržuje určitou komornost a nijak se nevyžívá ve velkých celcích a davových scénách (opět důsledek navázání hlediska na protagonistu), rozhodně se jej vyplatí vidět a zažít na plátně. S větší pravděpodobností vám z něj naskočí husí kůže, s větší pravděpodobností vás po doběhnutí titulků a odchodu z kina zarazí podivná netečnost okolního světa. ___To nejzásadnější, ne-li nejlepší, co u nás bylo po listopadu natočeno. 90% (20.08.2018)

» Česká kinematografia prežíva akúsi dlhodobú tvorivú krízu, keď by som ešte doplnil, že ani tá naša na tom nie je o moc lepšie ! « 『 Ó Môj Bože, kde sú tie staré komunistické časy, že sa aspoň nakrúcali bohovské filmy, keď už teda nič iné ! 』Síce netvrdím, že by sa mal teraz Jan Palach v hrobe obracať z toho, ako k nemu pristupoval r. Sedláček a sc. Kantůrková, ale ani sa nejedná o nič strhujúceho, čo je určite premárnený potenciál, ktorý sa skrýval za jeho odvážnym činom. Skrátka, zaslúžil by si dôkladnejšie spracovanie, ktoré som z časti videl už vo vynikajúcom Horiacom keri, ale tam mal iba kratučkú vsuvku. _Na tomto nie príliš podarenom filme ma nezaujalo takmer „ani mäkké f” , okrem niektorých dynamickejších sekvencií s demonštráciami. Je tu v prvom rade - nevýrazný, slabý a nepodarený strih Josefa Krajbicha, že miestami d.p. Jana Šustera vytvára zaujímavú kompozíciu obrazu. Réžia a scenár ma e-x-t-r-a nepotešili ! Predstaviteľ Palacha, Viktor Zavadil je dosť dobrý vo svojej úlohe, snaží sa. Z trojice herečiek : Bydžovská, Kanátová a Barešová, ma samozrejme najviac zaujala slovenská Kristína K. A práve ona by to mohla niekde dotiahnuť ? Česi a Slováci spoločnými silami nakrútili film, ktorý by sa možno pred 50. rokmi zapísal do dejín, ale ani takáto súčasná spolupráca negarantuje, že tým pádom vzniká čosi prospešné. Nevedia to, a ani my to nevieme ! Stratili cit pre skutočnú filmárčinu, ktorá občas uzrie svetlo sveta ! (09.02.2019)