Podivuhodné dobrodružstvá vlčieho chlapca

The True Adventures of Wolfboy je vážně hodně podivné drama, které je pro mě fakt těžké hodnotit, jelikož v podstatě ani příliš nevím, co si o tom celém filmu, respektive příběhu, mám myslet, natož co tím chtěli tvůrci vlastně říct. Žánrově to má každopádně asi nejblíže k teenagerskému dramatu o problémech s dospíváním, ovšem ozvláštněný postavou hlavního hrdiny, trpícím hypertrichózou, což ho značně odlišuje od ostatních lidí všeobecně a zatraceně hodně mu to prakticky ve všech ohledech znepříjemňuje život a právě na tom je vlastně postaven celý film, jak se s tím vším tento netradiční mladík vyrovnává. Zásadní problém nicméně je, že veškeré zde ony navozené situace, se kterými musí právě ,,Wolfboy,, bojovat, jsou značně nedramatické, nevýrazné a především zcela postrádající emoce, a to ani nezmiňuji samotný závěr, který vyšumí úplně do prázdna, jinými slovy, je prostě bez pointy. K nějakému kvalitativnímu zlepšení tu pak nepřispějí ani ostatní postavy, které jsou vyloženě nezajímavé a ani nikdo z hereckého ansámblu tu nedokázal nějak výrazněji zaujmout, či alespoň zvířit až příliš moc poklidné vody tohoto snímku. A jelikož to celé nefunguje a nezaujme ani v dalších ohledech, jako je atmosféra, případně styl, a v podstatě tu za celou dobu není k zaznamenání ani jediný oživující element, musím tuto podívanou bohužel označit za vyloženě prázdnou, nezáživnou a prostě a jednoduše nepovedenou. (25.12.2021)

Režisér Krejčí v rozhovoru řekl, že ho mrzí kritické recenze na ČSFD a začal pochybovat o kvalitě svého filmu. Myslím že zbytečně. Člověk, který se liší svým vzhledem, chováním či sexuální orientací od " normálních" lidí to bude mít v životě vždycky těžké, ikdyby byl anděl. Martin Krejčí se za svůj trochu naivně natočený film stydět nemusí. Poctivé 3* (31.03.2022)

Takové mile dojemné drama o odlišnosti a hledání sebe sama v tomto mnohdy hnusném světě. A i díky pohádkovému vyprávění se ten příběh dá zvládnout a pochopit daleko lépěji než kdejaká ždímačka citů, která by se z toho mohla vytvořit. A třešinka v podobě jako vždy sqělého Johna Turturra.  AJo, mě to fuckticky oslovilo a pohladilo na duši. Za mě hladkosrstých 80% (16.04.2023)

Nevím, proč si pan Krejčí vybral pro svůj celovečerní debut zrovna tohle okrajový téma, co ho k tomu vedlo, čím ho to oslovilo, jaký k tomu měl pohnutky..? Můžu jen napsat, co to dalo mně: Za prvé radost, že český režisér za oceánem získá pro svůj film Johna Turturra a Chloë Sevigny. Pak pocit, že jsem si měl skrze Paulovo celoživotní a doživotní utrpení znovu uvědomit, jaký mám štěstí, že se já, ani nikdo z mých blízkých- zejména děti- nepotýkáme s podobně děsivou anomálií. Že se už jen proto mám/e radovat ze života. Dávno to vím, ale taky jasně cítím, že to není úplně od věci, když mi to někdo občas připomene. A do třetice mě film pana Krejčího obdaroval zjištěním, že ten prvotní šok z podoby Paula Harkera se postupně úplně vytratil a já jsem na konci filmu nekoukal na děsivýho vlkodlaka, ale na vyděšenýho třináctiletýho kluka s nešťastnou poruchou. To je podle mě důkaz, že se postižení lidé nemají uzavírat před okolním světem, protože pokud si přejí, aby je společnost přijala, pak je třeba, abychom si na ně zvykli. A taky je to důkaz, že ten film není špatnej a už vůbec není zbytečnej. (15.03.2022)

Jméno režiséra Krejčího je známé hlavně skalním fanouškům karlovarských festivalových znělek, a proto není divu, že jeho celovečerní režijní debut byl promítán právě zde na KVIFF. Námět rozhodně nepostrádá jistou originalitu (o nemoci, kterou trpí hlavní hrdina, jsem žádný film ještě neviděla), hodně pomáhá účast sympatických herců v čele s talentem Jaedenem (který byl skvělý už v předloňském "It"), ale neseděl mi ten podivně magický svět, kde se celý příběh odehrával... (10.07.2019)