Vražda v Orient exprese

(80%) Viděno v kině. Na velké plátno jsem se k tomuto filmu nechystal, avšak díky náhodě jsem nakonec zašel. Trailer mě teda moc nepřesvědčil, tak jsem z toho měl dost obavy, ukázky působily dost parodicky. Výsledek je naštěstí zcela jiný. Klasického Poirota mám celkem rád, ani si už pořádně nepamatuju tento případ v onom vlaku, holt jsem to viděl kdysi dávno. Co se týče tohoto nového Poirota, tak jsem relativně spokojen. Branagh se do postavy vžil bravurně. Bavil mě od začátku do konce. Ostatní herci byli rovněž bez problému. Depp tu až tak moc prostoru nemá, ale pro potřeby snímku je to dostačující. Režijně to Branagh zvládl také velmi dobře. Vše bylo pěkně nasnímané, i ta atmosféra, která e především projevila až na konci. Líbí e mi detektivní linie, vyslýchání všech pasažérů apod. Část pointy jsem uhodl, ale úplný konec mě tak trochu ohromil, naštěstí vše do sebe nakonec zapadlo, takže nelogické díry opravdu nehrozí. I soundtrack se vcelku vydařil. Tak co mi chybí, abych dal plný počet hvězd? Snímek měl téměř dvouhodinovou stopáž, ale já bych nejradši přidal takových 20-30 min navíc. Mohlo by být více zapamatovatelných scén apod. Tak jako tak se tomu nic extra nedá vytknout. Rád bych, aby se natočilo ještě něco s tímto Poirotem pod taktovkou Brangha. (17.11.2017)

Pokud jste viděli Lumetovu adaptaci ze 70. let a výtečně pojatou verzi se Suchetem, bude vám Branaghův film připadat jen jako moc hezky vypadající zbytečnost - není tu totiž nic výrazně nového, jiného nebo inspirativního (snad kromě Branaghovy stylizace samotného Poirota, ale to mi přijde poněkud málo). Ale dalším poirotovkám v tomto duchu bych se určitě nebránil (tradiční detektivky v posledních letech v kinech zoufale absentují). 60 % (16.11.2017)

Přiznávám že jsem velká fanynka Agathy Christie a Poirota v podání Davida Sucheta, takže ač jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem se přenést přes toto moderní zpracování, kde Poirot běhá, pere se, střílí se po něm (a trefuje), šlape do trusu a šlape do něj schválně znovu, vyšetřuje vskutku nepoirotovsky. A tak dále a tak dále. Tohle prostě není Hercule Poirot. Kdyby se předlohou jen inspirovali a detektiva nazvali třeba Jarda Vomáčka, tak je to fajn a asi by bylo snazší se přesné přes tohoto nového Poirota, ale nope. Navíc i když to mělo takové krásné obsazení, tak mi herecké výkony přešly tak uťáplé, že jsem se vlastně neměla na koho soustředit a poměrně jsem se během filmu nudila (kromě scén, kdy se Poirot odpoirotil, neb jsem se rozčilovala a fanynka klasiky ve mně se bouřila). Přiznávám, že vizuál to mělo krásný, ale tím to hasne. Za mě určitě zklamání na plné čáře. (11.02.2018)

// Tak nevím, jestli Branagh spíš točil, nebo maloval - ten film ale každopádně vypadá nádherně. Nadšený jsem i z rychlého a dobře vystavěného úvodu a taky silného konce, který i přes očekávanou pointu a nepřekvapivé provedení pořád dokáže emocionálně strhnout. Herecky se tomu nedá nic vytknout a klobouk dolů před Branaghem, protože takhle s láskou zahraná hlavní role + naprosto precizní režie vyžadují asi velkou dávku soustředění, dal to fakt na pána. Zklamává tak paradoxně jedna z papírových deviz filmu a tou je samotné vyšetřování, které obzvlášť ve druhé třetině příliš nebaví, zbytečně zpomaluje tempo a vlastně jen brzdí katarzi, která se stejně dá odhadnout po prvním kolečku výslechů. Šlo to určitě natočit méně utahaněji. Přesto víc než solid effort, 7/10 a Branagh klidně na nominaci. (10.11.2017)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)