Mechanický pomeranč
A Clockwork Orange
A Clockwork Orange
A Clockwork Orange
Réžia:
Stanley KubrickScenár:
Stanley KubrickKamera:
John AlcottHrajú:
Malcolm McDowell, Patrick Magee, Warren Clarke, Adrienne Corri, Anthony Sharp, Philip Stone, Margaret Tyzack, Steven Berkoff, David Prowse, Gillian Hills (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Alex deLarge je vodcom brutálnej bandy pubertálnych výtržníkov, ktorí chodia poza školu, po nociach popíjajú chemicky obohatené mlieko v bare Korova a agresivitu si vybíjajú bitkami, znásilňovaním a prepadávaním slušných občanov. Len jediné Alex miluje viac ako sex a rabovanie: hudbu Ludwiga van Beethovena. Tá ho dokáže nabudiť k poriadnym dávkam ultranásilia. Všetko sa však náhle zmení, keď Alex padne do rúk zákona a skončí vo väzení. Jeho jedinou šancou ako sa čo najskôr dostať na slobodu je podstúpiť radikálnu odvykaciu kúru, ktorá mu má pomocou najnovších experimentálnych metód raz a navždy znechutiť násilie. Procedúra vymývania mozgu je natoľko úspešná, že Alex sa stane fyzicky alergický nielen na násilie, ale aj na milovanú Beethovenovu hudbu. Po prepustení na slobodu mu nezostáva nič iné ako žiť životom slušného človeka. Ale ako sa má brániť proti násiliu, ktoré číha v mestskej džungli? Režisér Stanley Kubrick nakrútil podľa rovnomennej predlohy Anthonyho Burgessa temnú víziu ne ďalekej budúcnosti. Zaznieva z nej satira na studenú vojnu, establishment i malomeštiactvo, ktoré spoločne vytvárajú živnú pôdu nielen pre brutálnych násilníkov, ale aj inštitucionalizované násilie štátneho aparátu. V mene ochrany poriadku sú ľudia v tomto svete premieňaní na mechanické pomaranče, zbavené slobodnej vôle a konania. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (1 272)
„Co teda jako bude, he?“ To jsem já, Alex a můj tragický příběh o jedný strašný nemoci, kterou mě ti soďácký bračny nakazily. Se svýma třema frendíkama – to jest Pítrsem, Džoržíkem a Dimem, který byl opravdu tupej – jsme drinkali plus-mlíko a decidovali, na kom zrobíme trochu poctivýho ultranásilí. Venku byla zima jak v prdeli a většina bajatů a ptic dala před sojlovatými stríty přednost teplu svých houmů. Jenže, ach, bratři moji, návštěva jednoho takovýho houmu plného ketek, kde jsem ztolčokoval ouldanou tabatěrku se my stala osudnou. Přeguljal jsem se něčím, co bylo čuděsně horibl. Byl to konec ultranásilí. Když mě banda ouldanejch neduživců ztolčokovala, až mi z fejsu začala stříkat rudá blažka, začal jsem fírovat, že to bude moje smrt. Radši se nechat mlátit než mít pocity na zvracení a cítit tu příšernou bolest. Ale chorošný píply z vlády – ti kteří mě „nakazili“ – přispěli k tomu, že se hepenulo co se hepenout mělo a já už sem nebyl balnoj. Vyléčili mě! 100% Zajímavé komentáře: Eodeon, Pacco, Ony, Tayen, Baudelaire, MacGyver ()
Já singing in the rain, až vykopu ti brain.....Kubrick si pohrál s lidskou přirozeností. Ve světě, kde se někdo hrdě patlá v přebytku a nemá, do čeho píchnout, zatímco jiný naplní svůj den až po okraj honbou za přežitím, no prostě v úplně skifáckém vybájeném prostředí:). Podumat nad příčinou agresivity v nás, a co víc, nedat jednoznačnou odpověď, zato ponechat pachuť hořkých mandlí na jazyku, to, řekl bych, byl Staníčkův plán. U mě vyšel. ()
Hodně ulítlá záležitost, která nepřipraveného diváka může ze začátku šokovat, případně odradit od dalšího sledování. Ale sotva se děj přesune do nápravního zařízení, začne to být velice zajímavé. Zdánlivě bezúčelné násilí na začátku přechází v příběh, který nutí diváka přemýšlet. Jo, jo. Kubrick prostě věděl, jak na to. ()
Komentář obsahuje SPOILERy, ba mraky SPOILERů. Mechanický pomeranč proti sobě velmi srozumitelně staví koncepty zacházení se zločinci - trest, nápravu a prevenci - a činí tak promyšleně. Vznešeněji to můžeme nazvat jako otázku zločinu a hlavně TRESTU. V první části nám je hlavní hrdina představen jako člověk, který se své oblíbené zábavě, ultranásilí, věnuje v podstatě jako koníčku na zahnání nudy. Kromě něj ho baví již jen sex a Beethoven. Snaží se nám tu Kubrick sdělit, že kulturní vzdělání člověka neimunizuje před sklony k primitivnímu násilí? Snad. Konečně kterého milovníka Beethovena by nepíchlo u srdce, že taková zrůdička, jakou Alex je, zbožňuje tohoto génia? V první půli se značná část divácké obce bez problémů zbaví všech sympatií, které by jinak k Alexovi možná chovala, divák přijde o nezúčastněný nadhled. Ultranásilí totiž není efektní cool zábavou na páteční večer, je veskrze hnusné a je tak i zobrazeno. Zločiny však nezůstanou nepotrestány, společnost se vyšinutým jedincům brání, např odebráním svobody. Vězení má účely různé. Snaží se zločincům zabránit v dalších zločinech a to, po dobu jejich setrvání ve věznici, funguje. Snaží se je napravit. A také je trestá. Trest, ač se to nahlas často neříká, slouží k uspokojení obětí, jejich příbuzných, ba celé společnosti. Stávající vězeňský systém dobře plní bod první, jakž takž bod třetí, a v případě jedinců jako je Alex, nemá šanci v bodě druhém. Tady ovšem vstupuje prvek sci-fi, který nabídne řešení: "Zabráním všem budoucím zločinům, i když neposkytnu nápravu duše. Vždyť společnost přece chce hlavně zabránit zločinům, že?" Pokažený stroj Alex je tedy seřízen jako... inu jako stroj. Dokonce se mu jako byproduktu dostává i trestu v podobě fyzického utrpení při poslechu milovaného Beethovena. Ovšem obětem to není dost, svým chováním říkají: "Chci aby trpěl tak jako jsem trpěl já!" a snad na to i mají právo. A divák, který dokázal alespoň trošku procítit utrpení obětí, si to může myset též. Alex neschopen násilí se nedokáže bránit, appeasement selhává. Jiné složce společnosti vadí, že Alex je ochuzen o právo morální volby. Ochrana potencionálních obětí se stává druhotnou. Není divu, že tato věta je vložena do úst křesťanského kněze, neboť právě v křesťanské teologii hraje koncept svobodné vůle zcela zásadní roli. Zjevně existuje spousta pohledů na to, co s Alexem provést. V závěru filmu vítězí pohled nejabsurdnější: představit Alexe jako oběť zrůdného experimentu vládnoucí garnitury. V rámci vytřískání politických bodů společnost ráda pozapomene na zločiny, které spáchal. Co však divák? Které řešení bude nejlepší pro něj? Jak on by s Alexem naložil? Chce, aby se Alex napravil bez práce? Chce, aby trpěl a pak se napravil? Stačí mu, aby už nemohl škodit? Či snad chce, aby nemohl škodit a k tomu navíc trpěl? Film na tohle odpověď nedává; jen sadu možných přístupů představuje a ani jeden neshledává kazuprostým. Já bych se třebas přimluvil za "seřizování s trestem", ale věřím, že jiný divák bude mít zcela jiný názor. I v tomhle aspektu vnímám Mechanický pomeranč jako dobrý film. MP však není jen film představující koncepty zacházení se zločinci (takto bych tento film redukovat nechtěl, nezaslouží si to - tento aspekt rozebírám hlavně proto, že ho ostatní uživatelé moc nezmiňují) , je také kritikou společnosti (a je jistě i lecčíms dalším). Společnosti, která hlásá, že chce zločince napravovat, ale úspěšně převychovaného násilníka není schopna přijmout. Formální stránku moc hodnotit nehodlám. Je na ní tradičně vidět Kubrickův perfekcionismus, cit pro detail. Skvělý je třeba interiér baru Korova či oblečení ultranásilníků - buřinky, hůlky, suspenzory. Říkají nám suspenzory skrze zvýraznění pohlavních orgánů, že primitivní násilí je bližší spíše mužům? Nebo snad to, že primitvní násilníci se cítí jako pořádní chlapi? Jedna z těch možností to, myslím, bude. V podobném rozebírání různých detailů by šlo pokračovat donekonečna. Mechanický pomeranč je pro mě druhým nejlepším Kubrickovým filmem (prvním je 2001: Vesmírná Odysea). Snad je to proto, že Kubrick v nich nevypráví o jednom člověku, ale o společnosti, společenských jevech, lidstvu... A to mu jde. () (menej) (viac)
#70 WOW! Až se trochu stydím, že mi tenhle majstrštyk celé ty roky unikal. Čistá genialita v každém záběru ? Dost možná, i když musím se přiznat, že přes neskutečně divný úvod, který se mi líbil na celém filmu nejvíce a závěrečnou půlhodinku, jsem se v části s nápravným zařízením moc nekochal. Jako by na chvíly mistrovi došla nápaditost, pak se ale obrazy opět rozjely naplno, hudba mě opět začala očarovávat, pomyslně jsem slintal nad každým dalším přesně stylizovaným záběrem a mistr opět začal vládnout. A to jsem teprv u té formální stránky, když se přesunu k příběhu, opět musím smeknout. Nejdříve dekadentní mladý delikvent a jeho parta násilníků naprosto otřesou mou morálkou, málo kdy se stane, že násilí ve filmu je tak brutální až je mi nepříjemné, tohle je jeden z těch vzácných případů. Přesouváme se k problémům mezi násilníky, zradě a pokusu o nápravu. Alex má tu smůlu, že s ním systém začne poměrně nechutně zametat, zde jsem v sobě řešil tak trochu konflikt, zda si to protagonista (?) zaslouží, či nikoliv. Tuhle otázku jsem vyřešil až v závěru, to bych ale předbíhal. Následovná setkání s Alexovími předchozími oběťmi byla opět velmi nepříjemná. Na jednu stranu tu byla spravedlnost, které se prostě muselo dostat zadostiučinění, nicméně nejsem fanda oplácení stejnou mincí, konec konců bývalí Alexovi parťáci, nyní policisté mě svou vychcaností zvedali ze židle mnohem více. Konečné politické motivy vedlejších stran pro mě nebyly rozvedeny natolik, abych se nad nimi mohl nějak více zamýšlet, přesto ale příběh doplnily a ucelily po všech stránkách, tak jak si zasloužil. Popravdě, nakonec ale stejně zůstávám u toho, že odbourán jsem byl spíše formou, než obsahem. Možná kdyby některé novější filmy byly chápány stejně (zdravím Sucker Punch), nebylo by to odvěci. Každopádně se nehorázně těším, až si tenhle (pro mě už nyní klasický) kousek pustím v klidu znovu, protože už teď mám takové tušení, že tohle je dost možná to nejlepší, co jsem kdy viděl. No kidding! ()
Galéria (134)
Fotka © Warner Bros.
Zaujímavosti (173)
- Stanley Kubrick uvedl, že za nejsympatičtější postavu považuje vězeňského kaplana (Godfrey Quigley). (GreatestFan)
- V archivu britského spisovatele Anthonyho Burgesse se podařilo v roce 2019 najít nedokončené pokračování jeho nejslavnějšího románu „Mechanický pomeranč“. Druhý díl svého opus magnum nazval „A Clockwork Condition“ (Mechanický stav) a mělo jít o filozoficko-esejistickou knihu. Nikdy ji však nedopsal. Podle všeho se totiž rozhodl, že jeho talent spočívá spíše v psaní beletrie. Rukopis o dvou stech stranách se podařilo objevit mezi dalšími písemnostmi, které Burgess po své smrti v roce 1993 zanechal ve svém domě v italském Braccianu. Dokumenty převzala Nadace Anthonyho Burgesse se sídlem v Manchesteru a ve spolupráci s literárními vědci je postupně zpracovává. Román „Mechanický pomeranč“ vyšel v roce 1962 a celosvětově proslul poté, co jej roku 1971 zfilmoval americký režisér Stanley Kubrick. Sám autor však měl k tomuto románu značně problematický vztah, což ostatně vyplývá i z jeho druhého dílu. „Toto pozoruhodné pokračování ‚Mechanického pomeranče‘ vrhá jiné světlo na Burgesse, ale i na Kubricka a na kontroverze kolem známého románu. Rozšiřuje jeho názory na zločin, trest a potenciálně škodlivé účinky vizuální kultury,“ uvedl na dotaz BBC šéf Burgessovy nadace, profesor Andrew Biswell. (pornogrind)
- Jedná se o první film, ke kterému napsal Stanley Kubrick scénář sám. (cihlenka)
Súvisiace novinky
Zemřel představitel Darth Vadera David Prowse
Ve věku 85 let zemřel po krátké nemoci britský herec a bývalý bodybuilder David Prowse. Prowse budou fanoušci nejlépe znát jako muže, který na sobě v původních Star Wars nosil ikonický kostým Darth… (viac)
Projekt 100 / 2007
Již 13. rokem se můžeme těšit laskavé péči organizátorů putovní filmové přehlídky Projektu 100, AČFK. Ti kažodorčně dbají o pravidelný přísun deseti mimořádně kvalitních filmů na stříbrná plátna po… (viac)
Reklama