Barry Lyndon

U jména Kubrick si většina asi vybaví na prvním místě Mechanický pomeranč nebo 2001, pro mě je to ovšem Barry Lyndon. Příběh muže, jenž začíná svou pouť světem a životem jako naivní mladík bez haléře a má to štěstí naučit se přežít za pomoci intrik, úskoků, lží a vší další nezbytné výbavy své doby (dneska jsme přece o tolik dál, že). Celý příběh je doprovázen skvělým sarkastickým komentářem vypravěče a vhodně podbarven hudbou přesně korespondující s děním na plátně. Úchvatná je nejen samotná kamera, ale vůbec celá kompozice záběrů a scén, které připomínají dobové obrazy. Třeba na pikniku v přírodě stojí ústřední skupina postav blízko k divákovi, ale ne zcela vpředu, aby nezakrývala výhled na roztroušené páry a skupinky postávající po louce. Kubrick využíval pro film pouze dobové osvětlení, v nočních scénách svítily stovky svíček, dokonce někde vyhrabal kamery s čočkami, jaké se už dávno nevyráběly, jen aby mohl snímat záběry tak, jak si je vytvořil v hlavě. Tohle je skutečný příznak uměleckého díla, každá maličkost má svůj smysl pro celek. (08.09.2006)

Napodruhé (a v restaurované verzi v kině) plně doceněno. Sice mám pocit, že bych to musel vidět ještě minimálně dvakrát, abych upřesnil mé nekritické nadšení a zmohl se na výstižnější superlativy než "Kubrick byl prostě jinde", ale i tak můžu říci, že nádherněji natočený životopis z žádného filmového archivu asi nevyhrabete. Kubrick nejenže maluje plátna lépe než Bertolucci, ale především, s chytrou výpomocí zábavného ironického komentáře, naprosto suverénně vypráví a tříhodinový osobnostní portrét povyšuje každým promyšleným střihem nebo hudebním doprovodem, jako bublina ve vodováze udržujícím požadující rytmus výpravy, na nejvyšší filmové umění. První dvě třetiny jsou sice pro rychlejší střídání lokací a zásadních zvratů nedostižné, ale i finální rodinná část nepostrádá ohromující formální preciznost a promyšleným vyústěním překonává i podobně laděný závěr Severu proti Jihu. A ještě jednou se musím užasle pozastavit čistě nad tím, jak film fantasticky vypadá a jak špičkově diriguje vše na mizanscéně, takže kameře většinou stačí jen pomalé oddalovačky nebo horizontální jízdy - například u karetní scény je fascinující, že vždy jen jedna postava zvedne zrak od stolu, zatímco ostatní ho mají sklopený. A třešničkou na dortu je pak vynikající výkon Ryana O'Neala.. Takže jo, Kubrick byl jinde. (10.05.2018)

Příběh sám o sobě je celkem poutavý v knížce, ale pro film ho nedokázali správně zrychlit ani pokrátit ani udělat trochu zajímavějším. Všechno se strašně táhne, na všecko je dostatek času, všechny záběry jsou dlouhý, všecky scény jsou zdlouhavý, všechny rozhovory jsou vlastně spíš přes monolog vypravěče. Nudící to je, nudný ale ne. Aby to bylo nudný, muselo by to ještě o krůček ustoupit do větší šedi. Takto to totiž celý tři hodiny balancuje na hraně, pomalu plyne, člověk čeká, kdy konečně něco opravdu zajímavýho přijde a ejhle je to tu, konečný titulky. Ale něco opravdu zajímavýho nebo zapamatováníhodnýho tam nebylo. Dokonce ani něco tak dramatickýho a akčního, jako je válka, není dramatický a už vůbec ne akční. Dokonce ani ten souboj není akční. Exteriéry a kostýmy jsou skvělý, jenže to člověk prostě po pár minutách přestane vnímat. Na tenhle film se znovu podívám, až si nebudu pamatovat o čem byl (tak mě napadá, že bych to měl udělat už teď, protože jsem se na něj dodíval před dávnými 30 minutami). Ne, dělám si srandu, až zase za pár let, když nebudu mít nic lepšího na práci, než chytat lelky. Ani mi to vlastně nepřišlo jako historický film, o době nebo historii se člověk nedozví ani prd. a to, že by Barry získal nebo ztratil své bohatství nějakým svým chováním, to mi taky moc nesedělo. Spíš ke všemu přicházel (a odcházel) jak slepej k houslím. (08.10.2006)

V rámci dopĺňania základného filmového vzdelania prišiel rad i na entý film Stanleyho Kubricka, ale po skúsenostiach s MECHANICKÝM POMARANČOM a OSVIETENÍM som sa už nebál „ťaživej látky v nudných akademických rukách“. Výsledkom je ďalší úchvatný, viacerými rozmermi popretkávaný (ak nie priamo epický) príbeh. A že Barry nie je cnostný chlap? Nuž... nie je. (09.06.2007)

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)