Otcova volga

"Nemám přeci jen zapnout tu navigaci ??" - "To víš, že jo !! Aby mě tu komandoval ještě někdo.." ;) Typický Vejdělek !! Slušný vypravěč vyšších tvůrčích ambicí nemaje.. I ta Volha zůstala zcela jako falešná stopa nevyužita.. Herecky v podstatě výtečné, leč jak poznamenala Tatiana, poněkud sešněrované a prázdné.. Souhlasím s váženým přítelem Gilmourem, že když dva dělají totéž, Jimmy Jarmusch si diváka nekupuje růžema z pouti.. (12.10.2018)

Po smrti někoho blízkého vždy existuje nemalá možnost, že se objeví pořádné dluhy, velké dědictví nebo třeba nemanželské dítě. Poslední varianta zůstala i po manželovi Elišky Balzerové, která spolu s dcerou Tatianou Vilhelmovou při likvidaci pozůstalosti objeví starou dětskou malůvku. Vezmou nebožtíkovu milovanou červenou Volhu a pokusí se zjistit pravdu: u manželových milenek. Výsledkem návštěv jsou úsměvné scénky, ovšem nijak hluboký význam nemají. Ačkoliv ony milenky hrají vynikající herečky, kterým tvůrci přichystali nejlepší gagy, jsou tyhle vsuvky zaměnitelné a nijak dramatické. Zapadají tak do poměrně velké plytkosti děje, protože i mezi matkou a dcerou je vřelý vztah, který žádný vývoj nepotřebuje. Dramatičnost Jiří Vejdělek těží alespoň z dceřiny manželské krize a z čekání na výsledky lékařských testů. A to si přiznejme, že ona vztahová krize je poměrně umělá. Výsledek je nicméně milý a nostalgický, mírně dojímající a výtečně nasnímaný Vladimírem Smutným. Pokud ovšem hledáme v daném tématu něco náročnějšího, Zlomené květiny od Jima Jarmusche jsou někde úplně jinde. (15.08.2018)

Klasický road movie v ktorom si behom jedného výletu postavy vyjasnia svoje rodinné vzťahy. Tentokrát matka s dcérou ohľadom ich spoločného vzťahu, vzťahu k zosnulému manželovi a otcovi, vzťah dcéry k manželovi, nejaké to dilema ohľadom výsledkov z liečby rakoviny a podobné bežné životné problémy. Téma otrepaná ale stále funkčná. Postavy ma zaujali od začiatku do veľkej miery vďaka ústrednému páru herečiek, ktoré patria k mojim obľúbeným. A aj v epizódnych výstupoch sa tu mihne kopa ďalších hercov ktorých mám rád. Vďaka ním všetkým som prežil aj nedostatky filmu. Dialógy, ktoré občas šuštia papierom, snímanie dialógov štýlom záber - protizáber čo pôsobilo skôr nepríjemne, vtieravá hudba, ktorá vedie diváka za ručičku ohľadom emócií a pár ďalších maličkostí. Ale ako celok to je celkom pohodový film na jedno pozretie aj keď road movie príliš nemusím. P.S: film sa skončil v správny moment, pretože o toho nevlastného brata tu fakt vlastne ani nešlo. 5/10. (04.04.2019)

Asi před 2 roky jsem to nějak vzdal se současnou českou produkcí a dal jsem si s ní v kinech pauzu s tím, že budu navštěvovat ty filmy které mě nějak zaujmou a případně u nich uvidím jestli je v nich nějaký pokrok. Tak jsem se loni trošku spálil u Po strništi bos které byli fajn ale přece jenom jsem asi čekal víc. Uplynulo 6 měsíců a úplně jsem se nenaštval u Prezidenta Blaníka. A nyní po měsíci do kin se vydala novinka Jiřího Vejdělka jehož komedie patří mezi ty lepší. A byl jsem příjemně překvapen. Tátovu volhu bych se nebal označit za takové poloviční vykoupení současné české filmové scény. Spíše než komedii (kterých je v Čechách po čertu moc) jsem totiž dostal zajímavý film s chytrým myšlením o životě. Je to vlastně občas hrozná deprese která je prodaná hned od začátku kdy Eva v podání Elišky Balzerové truchlí nad manželem. Celej ten film vlastně skvěle táhnou herecky výkony. Eliška Balzerová je jako vždy perfektní a je to prostě paní herečka. Samosebou jí zdatně sekunduje Tatiana Vilhemová v podání její dcery Terezy. Zdaleka nejpropracovanější postavou je však Terezin manžel v podání Martina Myšičky který je pravděpodobně nejlépe vykreslenou postavou v českých filmech za poslední léta. Celkem na filmu obdivuji i to, že se ve Vejdělkově scénáři objevují celkem zajímavé zvraty které bych od něj nečekal. Ten film je i na čechy na neuvěřitelné řemeslné úrovni- perfektní hudba Jana P. Muchowa která po dlouhé době ukázala v českém filmu něco čemu se dá říkat hudba, krásné záběry kamery.... je to na české filmy slušný nadprůměr. Ano, úplně se tam nevyužijou camea slavných hereček jako Hana Macuichová či Eva Holubová, konec vyjde napůl na prázdno, občas to příliš padá k jednoduchému klišé, postava Bolka Polívky tam je jenom kvůli tomu aby tam byla nějaká vtipná figurka... i tak jde však na českou tvorbu o velice slušný nadprůměr který navíc u mně s klidným srdcem překonává Prezidenta Blaníka. Což bych si ještě před měsícem nedovoloval tvrdit, že tomu tak u mně bude. Viděno v kině:2x (09.03.2018)

Musím říct, že po loňským fiasku českého filmu jsem začal být extremně skeptický k domácí tvorbě a měl jsem sto chutí zaject na Barrandov a sundat se stožáru českou vlajku, jenže v těhle mrazech by mě tam akorát tak přimrzli koule. Jméno Jiří Vejdělek, mě ale zklamalo jen jednou a potěšilo pětkrát, takže jsem se nachomejtl na projekci a čekal na filmový chod. Nezáživný začátek, pomalu střídalo příjemno a místy až úsměvno. Trošku mně zamrzelo jak byly ve filmu vylíčeny všechny mužské postavy, to z filmu dělá až příliš zbytečně ženskou záležitost. Pravdou je, že scény, tedy zejména dialogy Elišky s Vilmou a Elišky s Evou jsou absolutní klenoty filmu, fakt jsem hodně bavil. S Vilmou mohla být scéna klidně i možná škoda, že se nešlo do konfrontace s potencionálním mateřstvím Vilmy a Evy u Tomáška, protože to byla dobrá šance humor ještě vygradovat. Film je jasnej oddechač, na pohodu, který ocení zejména ženy 30 +, krásný exteriéry, dialogy z půlky vtipný, z půlky zbytečně natahovaný. Příběh nic náročnýho, ale to u filmů, který mají ambici, aby jsme ubrali páru, oddechli si v sedačce neni přece ni špatnýho. Musím uznat, tvrzení kolegy "katulina", že Martin Mysicka skutečně slaboch nebyl a když tak o tom teď dodatečně přemýšlím, možná byl nej postavou z filmu což mé hodnocení posouvá směrem ke čtyřem hvězdám. (28.02.2018)