Otcova volga

Pouťové Zlomené květiny, ze špejlí a krepového papíru. Od Vejdělka další půvabná filmová kurvička, která nedá každému, protože si své zákazníky na té naší české ulici vždycky najde sama.. Sice to je jen bezvýznamný detail, ale nasnímání matky s dcerou v interiéru jedoucí volhy působí, že jsou v kokpitu nízko letícího letadla.. (13.09.2018)

Asi před 2 roky jsem to nějak vzdal se současnou českou produkcí a dal jsem si s ní v kinech pauzu s tím, že budu navštěvovat ty filmy které mě nějak zaujmou a případně u nich uvidím jestli je v nich nějaký pokrok. Tak jsem se loni trošku spálil u Po strništi bos které byli fajn ale přece jenom jsem asi čekal víc. Uplynulo 6 měsíců a úplně jsem se nenaštval u Prezidenta Blaníka. A nyní po měsíci do kin se vydala novinka Jiřího Vejdělka jehož komedie patří mezi ty lepší. A byl jsem příjemně překvapen. Tátovu volhu bych se nebal označit za takové poloviční vykoupení současné české filmové scény. Spíše než komedii (kterých je v Čechách po čertu moc) jsem totiž dostal zajímavý film s chytrým myšlením o životě. Je to vlastně občas hrozná deprese která je prodaná hned od začátku kdy Eva v podání Elišky Balzerové truchlí nad manželem. Celej ten film vlastně skvěle táhnou herecky výkony. Eliška Balzerová je jako vždy perfektní a je to prostě paní herečka. Samosebou jí zdatně sekunduje Tatiana Vilhemová v podání její dcery Terezy. Zdaleka nejpropracovanější postavou je však Terezin manžel v podání Martina Myšičky který je pravděpodobně nejlépe vykreslenou postavou v českých filmech za poslední léta. Celkem na filmu obdivuji i to, že se ve Vejdělkově scénáři objevují celkem zajímavé zvraty které bych od něj nečekal. Ten film je i na čechy na neuvěřitelné řemeslné úrovni- perfektní hudba Jana P. Muchowa která po dlouhé době ukázala v českém filmu něco čemu se dá říkat hudba, krásné záběry kamery.... je to na české filmy slušný nadprůměr. Ano, úplně se tam nevyužijou camea slavných hereček jako Hana Macuichová či Eva Holubová, konec vyjde napůl na prázdno, občas to příliš padá k jednoduchému klišé, postava Bolka Polívky tam je jenom kvůli tomu aby tam byla nějaká vtipná figurka... i tak jde však na českou tvorbu o velice slušný nadprůměr který navíc u mně s klidným srdcem překonává Prezidenta Blaníka. Což bych si ještě před měsícem nedovoloval tvrdit, že tomu tak u mně bude. Viděno v kině:2x (09.03.2018)

Jiří Vejdělek vzal dvě herečky, posadil je do auta, a předpokládal, že to stačí na film. Natočil tak jedno z nejnudnějších road-movie vůbec, což by si nakonec nezasloužilo ani auto vyrobené v SSSR. Tři hlavní herci se chvílemi úspěšně snaží zakrývat, že tu není co hrát, přehlídka hereckých hvězd ve vedlejších rolích to má jednodušší, ale jejich figurky jsou vlastně všechny snadno zapomenutelné. Ani komedie, ani drama, jen hodina a půl pěkných obrázků. (29.03.2019)

Není to nic extra, ale dá se to. Sice ten začátek je strašně nudný, ale jak se dámy vypraví na cestu, je to zajímavější. Komedie to vlastně taky moc není, takže to je jen další české drama, co nic moc nevypráví, ale dívat se na to dalo. Některé scénky překvapivě fungují a ačkoli mě finále zklamalo, přesto to asi bude jeden z nejlepších letošních českých filmů. Což je na jednu stranu celkem na nic, protože tohle je tak strašně průměrný film... Hastrman se mi teda líbil o něco víc. Slabé 3*. A to to ještě zachraňuje fakt, že je to vlastně road movie a to já můžu. (26.10.2018)

Jako milovník road-movie filmů jsem se na tohoto českého zástupce tohoto žánru dost těšil. Balzerová, Vilhelmová a k tomu jedna stará Carevna GAZ 21, hmmm to vypadalo slušně. Hned začátek se mi líbil, připomněl mi, že i já si takto před lety pouštěl stále dokolečka ze záznamníku vzkaz od někoho, kdo v té době už nebyl... Těch pár slov někým ve spěchu nahraných na tu malou kazetku, když jsem nebyl na telefonu mělo cenu zlata. Byl to kousíček něčeho co se smrti a času nepodařilo vzít sebou... --- Jenže pak dojde k nalezení kresby a výlet tátovou Volhou... Film se rázem změní na reklamu na Tatranky Opávia a kamera či dron s kamerou začne zuřivě přelétat nad malebnou českou krajinou, kde se silničkou sune červenobílý veterán. To vše ve slunečných paprscích mocně podbarveno jímavou hudbou Muchowa... A tak je to celou dobu až film začne nudit. Trochu z nudy vybočují jednotlivé zastávky, ale nějak to nebylo ono. A jak má rád Vilhelmovou, tady hrála hrozně. Její umělé úsměvy (všimněte si, že se celý film nepřirozeně culí) mne fakt vadily. Také mi vadilo to ,,řízení'' obou dam, kdy bylo zjevné, že neřídí... Točit volantem sem a tam z leva do prava když v zadním skle ubíhá rovná silnice, to jsem naposledy viděl ve videoklipu Ondřeje Havelky - Blue Moon, tam si z toho ale dělali právě tím kroucení volantu srandu, nebo v Nudě v Brně... Holt majitel Carevny miláčka nechtěl asi filmařům a herečkám půjčit, nebo bylo řízení tohoto ruského okopčeného Forda šedesátých let přeci jen pro ně náročné... Film se tak snaží při jednom hledání příbuzného sdělit starou pravdu, že i cesta může být cíl. Ukáže také celkem věrně, že se ženským kolem čtyřicítky se najednou samo něco přehodí a přeprogramuje v kokpitu a začnou se chovat naprosto iracionálně. Svým způsobem film celkem zachránil samotný konec. Každopádně na komedii tam těch fórů ke smání moc nebylo, na drama tam nebyly žádné emoce a jako videoklip s Volhou to bylo sakra dlouhé... Dávám tedy za tři naškrabané dopisy, ale je to jen tak tak... * * * (17.10.2018)